Schlanger: kritizuji Emmerovou i Modrou šanci

„Aniž by mi o tom někdo vůbec řekl, stal jsem se nedávno osobou, o níž se mluvilo jako o kandidátovi na ministra zdravotnictví. Přestože tento mediální kolotoč trval pouhý den, pro Miladu Emmerovou to byl zřejmě zdrcující zážitek,“ píše v komentáři předseda zdravotnických odborů Jiří Schlanger..

Aniž by mi o tom někdo vůbec řekl, stal jsem se nedávno osobou, o níž se mluvilo jako o kandidátovi na ministra zdravotnictví. Přestože tento mediální kolotoč trval pouhý den, pro Miladu Emmerovou to byl zřejmě zdrcující zážitek.

Náš odborový svaz je totiž vytrvalým kritikem práce její i jejího úřadu a v době, kdy to vypadalo, že Emmerová bude muset nedobrovolně odejít, jsem ji měl vystřídat zrovna já, jehož nejspíše pokládá za svého hlavního nepřítele.

Od té doby útoky paní ministryně nejen výrazně zesílily, ale ztratily snad už všechnu racionalitu. Tak jsem se v Právu o sobě dozvěděl, že jsem si ve zdravotnictví zařídil dobrý byznys, nezajímá mne pacient, ale jen jeho peněženka.

A tím vším že směřuji k prosazení programu ODS, tedy Modré šance.

Ano, při kritice politiků, kteří svým počínáním ohrožují zaměstnance ve zdravotnictví i pacienty, nehledím na to, zda jde o sociálního nebo občanského demokrata, tedy o Emmerovou či senátora ODS Tomáše Julínka.

Záměry obou jsou pro naše zdravotnictví, zdravotníky i pacienty velmi nebezpečné, byť u každého jde o jiné příčiny. Protože jsem ale byl nařčen z podpory Modré šance, vynechám teď rozbor toho, čím zdravotnictví i nám všem škodí ministryně, a budu se věnovat záměrům ODS.

Moji obavu z Modré šance ve zdravotnictví potvrdil Julínek před časem svým vystoupením na semináři, kde se diskutovalo o lékařské etice, ekonomice a právu ve zdravotnictví.

Mnoho zajímavého řekli zástupci občanských sdružení, reprezentujících pojištěnce a pacienty, a to včetně občanských sdružení, zastupujících skupiny pacientů se specifickými druhy závažných onemocnění a diagnóz.

Někteří varovali, že je samotné, jiné členy takovýchto sdružení a další dříve nebo dnes nemocné občany nechtějí komerční pojišťovny pojistit na cestu, ani připojistit nad rámec veřejného pojištění.

Byli upozorněni, že komerční pojišťovny nemají povinnost pojistné smlouvy na své projekty privátního zdravotního pojištění uzavírat a že tak nečiní ve všech případech, kdy se zjistí, že riziko uzavření takové pojistné smlouvy s konkrétní osobou by bylo pro pojišťovnu příliš vysoké.

Právě proto nyní máme v ČR solidární systém veřejného zdravotního pojištění, aby tato rizika byla kryta z účasti všech občanů na pojištění.

Právníci říkali, jak složitá je veřejnoprávní úprava zdravotního pojištění z hledisek obsahu pojistného krytí, institucionálního řešení pojišťoven, role účastníků systému pojištění a jejich motivace a co všechno musí fungovat, aby systém mohl zdárně plnit funkci.

Na to senátor Julínek lakonicky sdělil, že cesta veřejnoprávní úpravy ve zdravotnictví je natolik složitá, že nemá cenu, aby se tím zákonodárci dále zabývali, a že bude nutné jít dále pouze cestou úpravy soukromoprávní.

Takže pozor občané! Řada z vás by zřejmě v Julínkově pojetí nejenže nedostala slibovanou modrou šanci, ale nedostala by žádnou šanci. Při perspektivě soukromého pojištění, jak k ní vyzval Julínek, se totiž můžete ukázat jako příliš rizikoví pro zdravotní pojištění, a tedy i krytí nákladů zdravotní péče.

Může k tomu stačit docela málo. Třeba to, že patříte k poživatelům invalidního důchodu, nebo jste někdy onemocněli závažnou nemocí s rizikem recidivy, či již nemocní jste, ať již akutně nebo chronicky.

Nebudete-li zajímaví pro zdravotní pojišťovny, budete muset, stejně jako desítky miliónů Američanů, spoléhat pouze na charitu a bohaté mecenáše nebo na své vlastní peníze. Náklady péče máme přitom obdobně vysoké jako Američané, naše životní příjmy jsou však řádově nižší.

Jiří Schlanger, Právo

Autor je předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR

Ohodnoťte tento článek!