Šedesát tisíc průměr

Leoš Heger

S ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem jsem se sešel několik hodin poté, co definitivně zkrachovala jeho nekonečná jednání s lékařskými odbory. Čekal jsem nekompromisní vzkazy na adresu akce Děkujeme, odcházíme, ministr však překvapil – oznámil, že LÉKAŘŮM SE ZVEDNOU PLATY o několik tisíc ještě letos. Navzdory odborářům.

PODLE NOVÉHO PLÁNU ministra zdravotnictví bude průměrný plat lékaře v nemocnici příští rok 60 000 korun a zároveň se omezí množství jejich přesčasů. Zrušeno bude 10 000 lůžek a pacient si bude moci připlatit za lepší péči. Masový úbytek doktorů podle ministra Hegera nehrozí.

Proč vlastně jednání ztroskotala?

Ukázalo se, že zástupci odborů dostali limit ze strany pléna Lékařského odborového klubu. Až na drobnosti nesměli ustoupit od toho, co nám navrhli v pondělí.

Tedy šlo o ty dvě miliardy a jejich rozdělení.

My jsme slíbili dvě miliardy převážně pro lékaře. Na jednání jsme specifikovali, že z nich bude pro ně miliarda a půl, což znamená pět až osm tisíc pro každého nemocničního lékaře měsíčně navíc. Odboráři řekli, že je to pro ně nepřijatelné, protože jejich původní částky byly vypočteny výše.
Oni totiž nezapočetli, že ředitelé nemocnic musí dát třetinu navíc za odvody zaměstnavatele. A to byl zlomový bod. Zkrátka si mysleli, že dvě miliardy budou čistého a nad to ještě půjdou další peníze na odvody. My jsme ale nic takového nikdy neříkali.

Takže považujete zvýšení platů za dostatečné?

Po nástupu do funkce jsem považoval za téměř nereálné, aby platy ve zdravotnictví zůstaly aspoň stejné jako loni. Zdálo se, že půjdou dolů jako jinde ve veřejné sféře. Dnes jsme v situaci, kdy lékaři dostanou o pět až osm tisíc hrubého měsíčně víc. Jaká jiná zaměstnanecká kategorie může říct, že jí takhle narostly platy? Jsem si vědom, že by odbory chtěly víc, ale už takhle je to hodně napjaté. Já si myslím, že nabídka je z naší strany tak velkorysá, že větší část lékařů si řekne, že se něčeho dosáhlo a existuje naděje, že se se zdravotnictvím něco stane.

Závisí teď slíbené zvýšení platů na dalším postoji odborů?

Pokud nenastane nějaká obrovská krize, budou miliardy distribuovány tak, jak jsme slíbili, bez ohledu na odbory. Já se strašně těším, že ty peníze přijdou i lidem, kteří v nemocnicích jsou a nepodávali výpovědi. Protože oni jsou na tom finančně a pracovně stejně špatně, ale projevili jistou odolnost a trpělivost. Přitom museli vědět, že kdyby zůstali v nemocnicích bez kolegů, tak by to pro ně byl obrovský nával práce.

Nejsou dvě miliardy velká čára přes rozpočet?

Abychom to ustáli bez deficitu ve veřejném zdravotním pojištění, bude to vyžadovat obrovské množství práce.

Souvisí šetření s tím, že jste nechtěli garantovat možnost návratu všem lékařům ve výpovědi?

Šlo maximálně o pět procent lékařů, kteří se nemohou vrátit, protože jejich místa jsou už obsazená nebo si nemocnice už rezervují škrty pracovních míst kvůli očekávané restrukturalizaci. Jsou nemocnice, které počítají s tím, že některá oddělení utlumí. My jsme chtěli od lékařských odborů, aby vyzval lékaře ke stažení výpovědí. Bylo by to jednodušší, teď musíme spoléhat sami na sebe.

Změnil se nějak váš odhad počtu lékařů, kteří skutečně odejdou?

Většina lékařů nepočítala s tím, že skutečně odejde. Když už výpovědi podali a chtěli to dohrát do konce, počítali spíš s tím, že to nemocnice dlouho nevydrží a dají jim nějaké nabídky.
Rétorika, která trvala od léta do podzimu, skončila náborovou výstavou v Praze. Na té se ukázalo, že místa, která se v zahraničí nabízejí, jsou v počtu stovek, a navíc s tvrdými kvalifikačními podmínkami. Od té doby se strategie odborů změnila. Už se nemluví o odchodu do ciziny – teď tvrdí, že nechtějí být vyhnáni a dělají to proto, aby se jim zlepšily podmínky doma.

Takže počítáte s tím, že lékaři nemají příliš alternativ?

Lékaři si hledají zajištění třeba na záchrankách, které trpí chronickým nedostatkem lidí. Pohrůžka odchodem do ciziny byla dobře vymyšlená akce, ale lékařů, kteří mají chuť skutečně vyjet, je tak deset procent. Vyžaduje to mládí a trochu dobrodružnou povahu.

Jak vlastně snášíte protest svých kolegů z Fakultní nemocnice Hradec Králové?

V prosinci jsem navštívil předvánoční večírek své kliniky, z níž jsem odešel na ministerstvo. Mnozí lidé, kteří se připojili k výpovědím, mě velmi překvapili.
Uvědomil jsem si, že to není jen odborářská akce. Myslím, že mezi nimi je řada těch, kteří těžce nesou, že protest je zrovna proti mně.

Jak je to vlastně reálně s jejich platy? Opravdu jsou tak podhodnocené?

V posledních deseti letech nateklo do zdravotnictví asi o sto procent financí navíc. V privátní, ambulantní sféře šly peníze hlavně na stabilizaci lidí, na jejich lepší výdělky. V nemocnicích z velké části do rozvoje technologie. Rozvoj lidských zdrojů se zanedbal. Říkám to s jistou dávkou viny, kterou cítím, protože jsem byl čtrnáct let ředitelem hradecké nemocnice a vyčítám si, že jsem nepochopil tento problém hned v počátku.

Je ovšem rozumné přidávat všem lékařům stejně? Některých oborů je větší nedostatek než jiných.

My letos přidáme všem natvrdo podle věkových kategorií. Příští rok to uděláme ve dvou dimenzích. Zvedneme tarifní tabulku, aby se zvedl minimální plat, který dnes činí sedmnáct tisíc u absolventa. A na druhou stranu – všem doktorům dohromady zvýšíme plat téměř o 20 procent tak, aby s nějakým minimálním počtem přesčasů byla průměrná mzda 60 tisíc. Očekávám znovu boj mezi odboráři, již chtějí, aby ty platy byly co nejméně diferencované, a manažery nemocnic, kteří si přejí přesný opak.

Od roku 2013 na nemocnice dopadne evropská směrnice, která omezuje přesčasy, a i vy slibujete, že je omezíte. Jak to kromě rušení části lůžkové kapacity provedete?

Prvním nástrojem je vyhláška o personálním obsazení pracovišť, která má určit, kolik a jak kvalifikovaných zdravotníků má být na pracovišti. Ta nikdy nebyla napsaná tak, jak to ukládá zákon. Místo toho jsou tyto normativy popsané v seznamu výkonů, kam nepatří. Navíc byly v devadesátých letech napsány tak, aby se zabránilo zakládání dalších oddělení – požadavky na personální obsazení byly velmi nadsazené, a tím pro nemocnice příliš drahé. Důsledkem je, že nyní je personálu na službách často až moc. Takže my tady ulevíme.

Kolik ušetříte?

Odhaduji, že by se dala zrušit tak čtvrtina služeb. Druhá věc je mzdový systém. Lékaři sice říkají, že mají hrozně moc práce, ale oni si na přesčasových službách vydělají relativně velké peníze, takže se rušení služeb brání. My chceme, aby se více využilo smluvních mezd, které fungují v nemocnicích ve formě akciových společností. Ve smlouvě bude napsáno, že primář musí zajistit dvacetičtyřhodinový provoz oddělení, a zároveň bude mít oddělení peníze jisté, ať už těch služeb bude hodně, nebo málo. Když budou mít peníze jisté, tak se tomu rušení služeb nebudou tak bránit.

Lékaři si „bokem“ vydělávají také na tzv. kongresové turistice pořádané v luxusních destinacích farmaceutickými službami. Má ministerstvo nástroje, jak této formě korupce zabránit?

Vydali jsme pokyn nemocnicím, aby si kongresovou turistiku hlídaly. Chceme, aby fi rmy neplatily přímo doktorům, ale když už, tak na fond nemocnice. U praktických lékařů je to obtížnější. U nich se bude muset zrevidovat systém úhradových mechanismů, tedy to, co se platí z veřejného pojištění.

U nemocnic je to tedy vyřešené?

To je běh na dlouhou trať. Vydáním normy se problém neřeší, bude se to muset kontrolovat, připomínat. Osobně jsem velmi nakloněn tomu, aby se s korupcí začalo něco dělat.

Jak je to vlastně s penězi ležícími na účtech zdravotních pojišťoven?

Tyto peníze tvoří jakousi rezervu, byly před třemi lety na úrovni 35 miliard, dnes zhruba 10 miliard. Obrat v celém systému je asi 18 miliard měsíčně, takže z hlediska toku v systému nejsou ty rezervy nijak gigantické. To pak stačí nějaké zpoždění plateb třeba od státu a rezervy rychle ubývají. Pojišťovny jsou svéprávné subjekty a vy jim ty peníze nemůžete vzít. To se podařilo jenom ministru Rathovi, který to dokázal pistolnickým způsobem. Tehdy byl systém v hlubokém deficitu a on do něj prostě velmi násilně přerozdělil prostředky pojišťoven. Udělal to na hraně zákona, o čemž svědčí fakt, že kvůli tomu dodnes běží soudy. To my dělat nebudeme, můžeme totiž přerozdělovat jen to, co se vybírá, a ne peníze, které leží na účtech pojišťoven, jak to udělal Rath – to bylo de facto znárodnění. Každopádně se tyto rezervy do systému pomalu pouštějí. Ale trápí mě jiný problém – pojišťovny jsou veřejnoprávní subjekty. A platy ve veřejném sektoru se řídí tarify, jen v pojišťovnách ne. Nechápu, proč v nich jsou tak vysoké platy.

V Česku převládá obava z trhu ve zdravotnictví. Častým argumentem je, že na nejlepší léčbu budou mít jen bohatí. Dnes tu ale máme systém, kdy na špičkovou léčbu dosáhnou jen ti s dobrými známostmi. Jaký je na to lék?

Jedná se spíše o nepříjemnou společenskou záležitost než o kriminální čin. Je těžké známému péči odepřít, když tu možnost lékař má. Ale já mám dobrý příklad z jednoho nadstandardu z Hradce Králové. Kdysi jsme tam předělávali gynekologickou kliniku a vznikly tak jednolůžkové pokoje. Šéf kliniky přišel s varováním, že se s nimi samozřejmě bude obchodovat, případně je budou zdravotníci poskytovat známým. Proto navrhl, aby se jednolůžkové pokoje zpoplatnily a systému se dala jasná pravidla, protože pak to bude daleko čistší a žádné čachry se dít nebudou. A taky to tak dopadlo. My se teď snažíme možnost připlácení zlegalizovat.

Jak?

Rušíme mytický paragraf číslo 14 poslankyně Fischerové z ČSSD, který doplácení za nadstandard zakázal. Sociální demokracie a vůbec celá levice mají ve své doktríně, že se medicína nemá dělit na medicínu pro bohaté a pro chudé. My říkáme, že standard má být pro všechny, ale pokud chce někdo lepší čočku, lepší sádru, než je nutné, tak ať si to zaplatí. Dnes se ty lepší výkony dávají lidem trošku z protekce nebo z lokální anomálie. A pojišťovna vyplácí peníze zbytečně, čímž se šidí právě chudí a vážně nemocní.

Kdy tedy bude mít pacient možnost připlatit si za lepší péči?

Když všechno půjde hladce, do měsíce či dvou bude zákon v Parlamentu. Ministerstvo bude pracovat na konkretizaci jednotlivých nadstandardních výkonů.
Ze začátku jich bude jen několik, a až se to vyzkouší, budeme je rozšiřovat.

A první příležitost pro pacienta bude kdy?

V létě nebo na podzim.

Ohodnoťte tento článek!