Soud nechyboval, když umožnil ambulantní léčbu žďárské útočnice

Opavský soud neporušil zákon, když umožnil ambulantní léčbu duševně nemocné ženy, jež později zaútočila ve škole ve Žďáru nad Sázavou. Nejvyšší soud (NS) zamítl stížnost exministryně spravedlnosti Heleny Válkové (ANO), oznámil novinářům předseda senátu Petr Šabata.

Díky rozhodnutí Okresního soudu v Opavě se žena dostala z ústavního ochranného léčení. O osm měsíců později usmrtila studenta žďárské školy, další tři lidi zranila. Už dříve podobně zaútočila v Havířově, přesto ale podle NS nebylo možné nový útok předvídat.

Opavský soud podle NS řádně vycházel ze zprávy Psychiatrické nemocnice v Opavě, která v daném okamžiku považovala ambulantní léčbu za dostatečnou, nic prý nenasvědčovalo recidivě násilné trestné činnosti. V podobném duchu u opavského soudu mluvil i ošetřující lékař, námitky neměl ani žalobce. Zákon nestanovuje, v jakém rozsahu má být dokazování provedeno, ani neukládá zpracovat znalecký posudek, uvedl Šabata.

Je podle něj samozřejmě otázkou, zda psychiatři ženin zdravotní stav hodnotili správně. Není však prý v kompetenci soudců, aby odborné hodnocení lékařů nahrazovali vlastním. Rozhodnutí NS nemá přímý vliv na žďárskou kauzu. Může posloužit justici jako vodítko pro další podobné případy. Dosud byla praxe jednotlivých okresních soudů rozkolísaná.

Soudci NS ale upozornili, že možnosti zobecňování verdiktu jsou omezené. „O těch léčbách se vždycky rozhoduje individuálně, každý případ je jiný, je nutná velká obezřetnost,“ řekla soudkyně Milada Šámalová. Podle Šabaty je významné to, kdo návrh na změnu formy léčby podá – jestli sám pacient, nebo nemocnice, která má pacienta denně na očích a ví o něm více než případný přizvaný znalec.

Expertiza připadá v úvahu v případech, kdy jsou okolnosti komplikované a názory na změnu léčby se liší, uvedla Šámalová. Podle předsedy trestního kolegia Stanislava Rizmana je možná důležitější řešit způsob poskytování ambulantní péče, třeba i zákonem. „Aby frekvence návštěv u lékaře byla jeden měsíc, je podle mě málo,“ uvedl Rizman.

Válková ve stížnosti upozornila na to, že pachatelka už v květnu 2012 obdobně zaútočila v Havířově. Vychovatelce tehdy zasadila 11 ran nožem a malou školačku si vzala jako rukojmí. Chtěla ji vyměnit za svého souseda, o kterém si myslela, že jí čte myšlenky a ovlivňuje její chování. Nakonec útočnici zneškodnila zásahová jednotka. Trestní stíhání za pokus o vraždu a braní rukojmí skončilo, protože podle znalce nebyla žena kvůli nepříčetnosti trestně odpovědná.

V návaznosti na havířovský útok skončila žena v ústavní léčbě s diagnózou paranoidní schizofrenie. Po nasazení elektrošoků, léků a psychoterapie se její stav zlepšil. Po necelém roce hospitalizace proto nemocnice navrhla změnu ústavní léčby na ambulantní. Okresní soud návrh projednal loni v únoru, stručně vyslechl ošetřujícího lékaře i ženu samotnou. Její léčbu převedl na ambulantní. Loni v říjnu se pak odehrál incident ve Žďáru nad Sázavou, kdy žena znovu s nožem v ruce zaútočila ve školní budově. Podle znalce byla opět nepříčetná.

Podle stížnosti Válkové opavský soud důsledně nerespektoval trestní řád. Údajně se vůbec nezabýval zásadní otázkou, zda není pobyt ženy na svobodě nebezpečný a zda z její strany nehrozí recidiva. Nevyžádal si podrobnou zprávu z nemocnice, nezjišťoval podrobnosti o rodinném zázemí nemocné ženy a nenechal si vypracovat nový znalecký posudek, který sice není ze zákona povinný, vzhledem k okolnostem však byl podle Válkové zapotřebí.

V reakci na útok ve Žďáru nad Sázavou vláda schválila soubor opatření, která mají zabránit opakování obdobného incidentu. Školy mohou na vylepšení zabezpečení využít peníze z připraveného fondu ministerstva školství.

Soud nechyboval, když umožnil ambulantní léčbu žďárské útočnice
Ohodnoťte tento článek!