Soumrak skladníků v Čechách

Pokud chtějí lékárníci přežít, musejí se radikálně změnit. Místo skladníků se stát rádci pacienta, oponenty lékaře a hlídači účelné farmakoterapie. Ministrem Rathem naordinované snížení příjmů je teď přimělo k tomu, aby o svou roli začali bojovat…

Lékárnice Leona Štěpková začala nový rok s kalkulačkou v ruce. Počítala, o kolik ji připraví vyhláška ministra zdravotnictví Davida Ratha, která od ledna snižuje obchodní přirážku k výrobní ceně léků o tři procenta (z 32 na 29 procent).

„Vyšlo mi 18 699 korun za měsíc,“ říká. „To je plat jedné laborantky.“

V lékárně v severočeských Hostomicích a výdejně léků v Hrobě má celkem dvě laborantky a jednu magistru. Žádné z nich se ale vzdát nechce. „Rozloučím se s novým počítačovým programem,“ plánuje nejbližší úsporná opatření. „A smířím se s tím, že na osobní spotřebu mi zbude méně, než platím laborantkám.“ Skončit s živností zatím nechce: „Je to jediné, co umím. A hlavně, mám tu práci ráda.“

Laciné a drahé léky

Právě zhruba pěti stovek malých lékáren (z celkem asi 2300) se snížení obchodní přirážky dotkne nejcitelněji. Podle analýzy pro Českou lékárnickou komoru klesne čistý příjem malé venkovské lékárny o 37,5 procenta, zatímco příjem lékárny na městské hlavní třídě o 28 procent (viz box Rath udeřil na lékárny).

Takový existenční tlak nejde vydržet dlouho. „Odhaduji, že tak rok, rok a půl,“ říká prezident lékárnické komory Lubomír Chudoba.

Pak tyto lékárny podle něho skončí. Řetězce lékáren se s nepříznivou změnou dokážou vyrovnat snáz, přesto také ony protestují.

„Budeme chtít náhradu za zmařenou investici,“ říká předseda představenstva firmy Česká lékárna Jaroslav Havrda. „Příští rok jsme měli být poprvé v zisku, teď zůstaneme ve ztrátě.“

Řetězec je s 35 lékárnami v obchodních domech Kaufland na zdejším trhu třetí největší (spoluvlastní ho skupina Penta) za Europharmem a firmou Lloyds. Právě nově vznikající řetězce způsobily, že u nás počet lékáren rostl zhruba o desetinu ročně.

Na případném krachu malých lékáren by však právě silnější řetězce mohly vydělat. Z 22 miliard korun obratu lékáren, které jsou mimo nemocnice, dělá obrat pětiset malých odhadem téměř třetinu (šest až sedm miliard).

„Teoreticky bychom mohli na uvolněném trhu vydělat,“ souhlasí Havrda, jenž jako předseda Asociace provozovatelů lékáren mluví i za další čtyři největší řetězce.

Rathem naordinované snížení marže se naopak téměř vůbec nedotkne nemocničních lékáren. Těch je u nás 71, tedy zhruba třicetina celkového počtu lékáren, ale teče přes ně pětina peněz na léky ze zdravotního pojištění. Jak je možné, že právě jich se úsporná opatření dotknou nejméně?

Zatímco všude v Evropě je běžné, že pro levné léky je marže vyšší a pro drahé nízká, u nás platí plošná marže pro všechny léky. Při výrobní ceně sto korun si distributor a lékárna rozdělí 29 korun (v poměru 4 až 6 Kč distributor, 25 až 23 Kč lékárna), při ceně tisíc korun 290 korun…

„Jsou i léky, jejichž jedno balení stojí milion. Třeba léky na genetické choroby, které dokážou nahradit vadný enzym,“ říká Karel Němeček ze Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Právě nemocniční lékárny mají převahu drahých léků, zatímco venkovští lékárníci, stejně jako třeba lékárny v Kauflandu, nabízejí široké spektrum těch laciných. Degresivní marže je na rozdíl od plošné vstřícná k venkovským živnostníkům. Navíc podporuje racionální chování lékárníků.

„Nelíbí se nám, že čím dražší lék, tím větší profit z něj lékárník má,“ říká Němeček. „Raději bychom, aby měl zájem o levné léky. A aby hlídal zdravotníka, zda zbytečně nepředpisuje drahé přípravky.“

Živnost na vymření

Lékárníci si museli začít hledat novou roli před čtyřiceti lety. Tehdy jim totiž farmaceutické firmy vzaly jejich doménu: přípravu léků. Degradaci z odborníků na pouhé skladníky čelí ve světě různě.

Místo aby automaticky vydali lék, který je na receptu, vysvětlí: lék s vaší účinnou látkou tu máme od několika výrobců za různou cenu a s různými doplatky; chcete ten drahý, nebo ten levnější?

V Anglii či Německu dokonce lékař na předpis napíše jen účinnou látku a lékárna pak s pacientem vybere konkrétní lék. A musí mu říci: tenhle je nejlevnější. V těchto zemích také lidé s chronickou nemocí nechodí tak často k lékaři jako u nás.

Pokud je jejich stav stabilizovaný, mají recept na několik měsíců a konzultují jen s lékárníkem. Ten jim totiž léky nevydá najednou, ale postupně. A pokaždé se zeptá, zda nepozorují nežádoucí účinky či zda si nekupují nějaké jiné léky, které s tím od něho nejdou dohromady.

Zdejší lékárníci zatím tímto směrem podnikli první krok. Začali jednat s ministerstvem o tom, že budou hlídat takzvanou účelnou farmakoterapii. Nabídli, že začnou pomocí dat v počítači, sdílených s lékaři a pojišťovnami, sledovat, zda pacient neplýtvá léky a konzumuje je rozumně.

Třeba zda si tentýž lék nenechává předepsat naráz od více doktorů nebo zda nebere kombinaci, která mu může ublížit. Podle Jana Švihovce z České farmako- – ekonomické společnosti jsou ale za světem pozadu: „V minulých letech se soustředili hlavně na to, aby rozjeli živnost a zabezpečili si kšeft. Zatím se jim nepovedlo, aby byli pro pacienta opravdu odborníkem přes léky.“

Rath teď vzbudil aktivitu až překotnou. Loni v červenci se sice Paroubkova vláda usnesla, že sníží marži distributorů a lékáren o celkem tři miliardy korun a zároveň zavede degresivní marži na léky (to všechno od začátku letošního roku), ale zůstalo jen u slov.

Rath nyní zvolil nejjednodušší cestu k úsporám. Snížil sice marže celkem jen o jednu a půl miliardy (zdravotním pojišťovnám to ušetří osm set milionů korun, některé léky jsou s doplatkem, plně hrazené nebo volně prodejné), ale bez změny současného systému.

„Degresivní marži neodmítáme. Práce na konkrétním modelu je ale časově náročná,“ vysvětluje jeho tajemník Michal Sojka.

„Šetřit je krok správným směrem. Šlo to udělat lépe právě se současným zavedením diferencované marže,“ říká Němeček z VZP. „Ale na druhou stranu, ochota lékárníků k jednání teď bude větší. V letech hojnosti se o změny příliš nestarali.“

Hana Čápová, Týden

REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz

Příkaská

Musím oponovat p.Němečkovi z VZP na jeho připomínku,že se lékárníci o¨šetření v letech hojnosti nestarali. Už minimálně 8 let navrhuje Česká lékárnická komora s Grémium majitelů lékáren jednání o degresivní marži. A jak využívá VZP informace, které jí lékárny bezplatně poskytují každý měsíc o spotřebě léků jednotlivých pacientů?A co jste s tím schopni udělat? V roce 2001 na sjezdu ČLK byl vznesen dotaz na vyčíslení úspor po snížení obchodní připrážky v r.1999. Zástupce VZP odpovědl, že takové vyčíslení nebylo provedeno. Po tomto snížení k 1.1.2006

je asi taky nikdo neprovede nebo snad ano?

Fotřík

Člověk žasne nad snůškou polopravd a lži.Nejméně 10 let volá se v ČR po pevných cenách léků – sám největší obchodník s léky bývalý profesor farmakologie Švihovec byl vždy proti. A co pan Němeček z VZP – proč nepřistoupila VZP na hlídání spotřeby, dávno věděl, že nejméně 1/4 léků

jde do kontejnerů. Ale to VZO nezajímalo – brala sponzorké dary od firem, kteří na lécích vydělávali. Za malý dar velký výdělek. A teď to mají odnést lékárníci a zejména pacienti. Nalijme si čistého vína a říkejme pravdu. I Fousková dojila farmaceutické firmy – co její poliklinika v Ostravě?????

Diplomovaný ekonom Jan Špergl

Jsem v šoku. Ještě na podzim na lékárnickém kongresu v Brně pan Němeček při debatě s lékárníky na každou jejich připomínku a výtku reagoval slovy: „Máte naprostou pravdu“. Říkal, že problém spotřeby léčiv je především problém v preskribci léků u lékaře. Říkal, že lékárníci jsou ti, kteří tady 10 let hlídají spotřebu léčiv. Na otázku, proč tedy neudělá VZP opatření u doktorů opět odpověděl: „Máte naprostou pravdu, ale s doktory nikdo nehne“. Tohle je prosím vizitka pana Němečka. Ubožák!

PharmDr. Petr Lorenc

Pracuji v lékárně přes 5 let, za tu dobu kontroluji interakce, edukuji pacienty, volám lékařům kvůli duální preskripci, vysvětluji účinky léků(ať žádoucí nebo nežádoucí), snažím se vzdělávat v klinické farmacii, nabízím levnější generika pro sociálně slabší případy místo dražších doplatkových léků… K tomu je vždy třeba dostatečné personální osazení lékárny a odpovídající ocenění této práce, ne direktivně nařízené a totálně zbytečné snížení zisků a házení špíny na naši profesi. Za celou tu dobu jsem NEBYL SKLADNÍKEM, ale dá-li duo Rath-Paroubek,

možná se jím brzy stanu.

Kozáková

Pro autorku i ostatní čtenáře. Za úroveň skladničiny v lékárnách může i legislativa přijímaná poslanci: doba platnosti a náležitosti receptu, pravidla pro zaměňování nedostupného léku, cenotvorba, nepravidla pro síť, nepravidla pro zabránění střetu zájmu lékař=majitel lékárny atd. atd. Že to lékárnici už dávno chtěli jinak se najednou neví. Taky se neví, že právě ti pouliční skladníci lékárníci vkládali finanční prostředky, odvahu a hlavně nervy a své jméno do vzniku nových lékáren. Mysleli si totiž, že se svým pacientům budou moci více a lépe věnovat. Něco se povedlo, něco ne. Ale podklady o snahách těch skladníků jsou stále ještě dohledatelné.

Až se Rathovi podaří prosadit jeho kleště a zjistí se, že to vlastně mělo být jinak, zase se najde pár chytrých, kteří to okomentují se znalostmi zahraničních poměrů, ale bez znalostí poměrů domácích.

Mgr.Lucie Navrátilová

Označení lékárníka jako „skladníka, který automaticky vydává léky, jež má napsané na receptu“, a který kdysi býval odborníkem a nyní je již jen „přeprodejcem“ léčiv mě zprvu rozhořčilo. Pak jsem se ale musela zamyslet,

co vedlo paní redaktorku, aby použila tato silná slova? Zda její osobní zkušenost, či jejích blízkých, s lékárníky a jimi podanou péčí, anebo zprostředkování všeobecného pohledu široké veřejnosti na tuto profesi? Rovněž konstatování, že teprve teď podnikli první krok, aby se začalo počítat se spoluúčastí farmaceutů na účelném využití prostředků vynaložených na farmakoterapii a přestali se zajímat „pouze o kšeft“, je rozhodně nepravdivé. Lékárnická veřejnost, ať zastoupená Lékarnickou komorou, nebo akademickou půdou se již několik let snaží poukázat na fakt, že lékárna se svým odborným (ano, myslím tím lékárníky a farmaceutické asistenty) a informačním potenciálem je nepostradatelným článkem ve zdravotnickém systému, zvláště pokud je nutné hledat způsoby jak snížit

letitý několikamiliardový deficit VZP. Lékárna je schopna prostřednictvím lékárenského informačního systému např. kontrolovat duplicity a potenciální interakce v preskripci lékařů, poskytnout lékovou anamnézu individuálního pacienta a přispět tak ve spolupráci (ne opozicí, jak bylo uvedeno v článku) s lékařem k efektivnější léčbě. Může tak tedy přispět k tomu, aby zbytečně nekončily

léky za miliony v popelnici a více se neohrožovalo zdraví pacienta a tím nezvyšovaly náklady na zdravotní péči. V poslední době je lékárník široké i odborné veřejnosti prezentován jako „vydřiduch a parazit“ na zdravotnickém systému, který za účelem „nehorázného zisku“ škodí pacientům. Přitom lékárna je důležitý článek, kde pacient získává jak odborné rady v samoléčení (v lehčích případech nemusí navštěvovat lékaře a zatěžovat tak pojišťovnu), tak je podporována compliance pacienta a farmakoterapie se tak může stát účelnou. Lékárník má nejkomplexnější vzdělání v oblasti léčiv a je tak schopen poradit (nejen) pacientům, jak s léčivy správně „zacházet“, aby mohly být lékem. Funkce

lékárny je nezastupitelná v (často prvním) poučení pacienta, jak má léky správně užívat (při vší úctě k lékařům, nemohou znát vše), popřípadě je mu jen informace podaná lékařem doplněna a hlavně zopakována. Proto apeluji na zdravotníky, kterým nejde jen o kšeft, a i na pacienty, abychom si nenechali tyto a podobné polopravdy a nařčení, která mají za cíl co nejrychleji a nejpohodlněji najít viníka ztrát ve zdravotnictví, líbit!

Jana Váňová

Pokud by měli lékaři převzít úlohu lékárníka v tom, že budou pacientům vydávat léky sami, nemyslíte, že to bude pro jejich profesi trochu více zátěžová situace? Podle mého názoru nemohou lékaři kromě pro ně specifických znalostí obsáhnout navíc i informace o lécích.Od toho jsou tu přeci lékárníci, kteří jsou na tuto činnost specialisté a ne pouzí prodavači!A navíc,nesprávným výběrem léku může být pacient ohrožen na zdraví.Nechci podceňovat úlohu lékařů,ale nebyla by lepší oboustranná komunikace lékaře a lékárníka např. telefonicky? Uráží mě, že práce

lékárníků je považována za pouhý prodej!!!

Tesař L

Ad Jana Váňová

Vzpomínám si, jak jsem kdysi během studií obýval podnájem s dvěma mediky,jak jsme vzájemně sovnávali tisícistránkové studijní texty a vskutku bylo těžké rozhodnout, kdo je na tom hůř.Ti kluci se tenkrát vyjádřili, že farmacie je škola, kde je největší rozdíl mezi množstvím vstřebaných informací a množstvím informací nutných pro praxi v lékárně.Asi to tak zvenku vypadá. Přesto věřím, že každý soudný vzdělaný člověk nás za skladníky nepovažuje.Že je v čele našeho resortu hulvát a kariérista, to už je věc druhá.

Martin

V životě jsem se nesetkal s tím, že by mi v lékarně někdo poradil. Maximálně mi bylo nahlas řečeno to, co lékárník napsal na obal a co si předtím přečetl z receptu, tj. dávkování. A co si dokáži přečíst sám také.

Tesař Lubomír

ad Martin: bohužel bývá to tak, jak říkáte. Odbornost a znalosti se ztrácejí v rutině.Hledá se způsob, aby to tak nebylo.Na druhou stranu při výdeji lékárníkem máte v podstatě jistotu, že se při výdeji zamyslí co vydává, komu vydává, postřehne případné nesprávnosti v dávkování, kombinacích léčiv apod.Samozřejmě při hovoru s pacientem by se dalo ještě mnoho věcí vylepšit, poradit, zachytit např. alergie pacienta atd atd. Ne všechny informace jsou v příbalovém letáku.










Ohodnoťte tento článek!