Stále více lidí odmítá darovat orgány

Někteří lékaři očekávali, že jim situaci usnadní dlouho chystaný nový transplantační zákon. Jeho konečné znění, které schválil Senát minulý týden, jim ale vstříc nevyšlo.

Čekatelům na transplantace šance nezvýšil ani nový zákon. Darování bude sice pod kontrolou, ale administrativně náročnější. Hodně bude záležet na motivaci lékařů.

Lékaři dokáží transplantovat takřka všechny životně důležité orgány včetně srdce, ledvin, plic, jater nebo slinivky.

Závažným problémem však je, že nemají k dispozici tolik dárců, aby dokázali vyměnit selhávající orgány všem, kteří to potřebují. Jen loni zemřelo 76 pacientů dříve, než pro ně byl nalezen spásný materiál.

Dokud věda nedokáže rozvinout klonování do stadia, že se orgány budou vyrábět v laboratořích, bude transplantační medicína závislá na dárcích. Těch ale v posledních letech v celé Evropě ubývá.

Někteří lékaři očekávali, že jim situaci usnadní dlouho chystaný nový transplantační zákon. Jeho konečné znění, které schválil Senát minulý týden, jim ale vstříc nevyšlo.

Zákon jako takový sám o sobě ke zvýšení počtu dárců nepomůže,“ řekla Eva Pokorná z České transplantační společnosti.

„Především je třeba o transplantacích informovat veřejnost i zdravotníky a lékařům vytvořit takové podmínky, aby byli k získávání dárců motivováni,“ dodala lékařka.

Světoznámý transplantolog, profesor JeanMichel Dubernard z Lyonu, k tomu nedávno v Praze poznamenal, že je třeba lidi přinutit k zamyšlení: Když se zeptáte nemocného člověka, zda chce přežít díky transplantovanému orgánu, odpoví ano.

Na druhou stranu řada lidí váhá, jestli dá souhlas k tomu, aby v případě, že se smrtelně zraní, dostal jejich srdce či ledvinu pacient, kterému to zachrání život.“ Přitom člověk má čtyřikrát až pětkrát větší šanci, že bude příjemcem orgánu než dárcem,“ upozornil Dubernard.

Jak uvedl předseda České transplantační společnosti Štefan Vítko, na transplantaci nyní čeká v Česku na 850 lidí. Potvrdil, že se lékaři více než dřív setkávají s tím, že příbuzní zemřelého mají výhrady, aby se jeho orgány použily pro jiného pacienta.

K vyvolání nepříznivé atmosféry podle něj přispělo i vyšetřování lékařů transplantačního centra v Ostravě. Komise Poslanecké sněmovny sice neprokázala žádný případ, kdy by lékaři odebrali orgány od živého člověka, ale uvedla, že u 24 odebraných orgánů není možné doložit, co se s nimi stalo.

Odborníci se shodují, že příčina poklesu darovaných částí těla je také v tom, že lékaři mají nízkou motivaci vyhledávat dárce. Z jedné studie vyplývá, že v roce 1999 mohlo být třiapůlkrát víc dárců, kdyby lékaři důsledněji hledali mezi mrtvými. V novém zákonu zůstává zakotveno, že se orgány a tkáně nesmějí odebírat mrtvým, pokud si to pacient ještě před smrtí nepřeje.

Nově se však uzákonilo, že o nesouhlasu pacienta musí být proveden zápis, který se odešle národnímu registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Lékaři budou povinni do něj nahlédnout před každým zákrokem a respektovat přání zemřelého.

V zákoně se však objevila i klauzule, že pokud zemře dítě nebo nesvéprávný člověk, budou moci jeho rodiče, případně zákonný zástupce, odmítnout vyjmutí orgánů i po smrti svěřené osoby. To lékaři považují za průlom, který by mohl snížit počet vhodných transplantátů.

CO VYPLÝVÁ Z TRANSPLANTAČNÍHO ZÁKONA

Orgány a tkáně se mají odebírat pokud možno zemřelým osobám, nikoli osobám žijícím.

Opodstatněnost transplantace orgánu od živého dárce lze obhájit pouze v případě, že neexistuje jiný způsob, jenž by přinesl srovnatelný výsledek (například dialýza se nepovažuje za srovnatelnou s výsledky, jichž lze dosáhnout transplantací ledviny).

Odběr od živého dárce může být proveden až poté, co k němu dárce nebo jeho zákonný zástupce (u nezletilých nebo osob zbavených způsobilosti) dal informovaný písemný souhlas založený na svobodné vůli, který může dotyčný kdykoli odvolat.

U dětí či osob s omezenou způsobilostí k právním úkonům jsou odběry orgánů zakázány, toto pravidlo je možno porušit pouze v případě dárcovství obnovitelné tkáně (např. kostní dřeň, kožní štěpy).

Odběr obnovitelné tkáně u dětí a osob neschopných dát souhlas musí výslovně schválit zákonný zástupce a ještě etická komise.

Odběr tkání a orgánů od zemřelé osoby může být proveden pouze tehdy, pokud s tím zemřelý za svého života nevyjádřil prokazatelně nesouhlas, osoby blízké nebudou vyslovovat“ zástupný“ souhlas s odběrem.

U zemřelých dětí a osob zbavených způsobilosti je odběr vyloučen, pokud s tím zákonný zástupce zemřelého vyslovil prokazatelně nesouhlas.

Nesouhlas se považuje za prokazatelně vyslovený, pokud zemřelý ještě za svého života přímo ve zdravotnickém zařízení nebo zákonný zástupce tohoto zemřelého před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem prohlásí, že nesouhlasí s odběrem v případě smrti.

Toto prohlášení je součástí zdravotní dokumentace a musí se předat do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů.

Zákon vyžaduje, aby lékařský tým určený ke zjištění smrti nebyl totožný s týmem, který se účastní transplantace v jakékoli její fázi.

Lékaři mají povinnost zacházet s tělem zemřelého při provádění pitev nebo odběrů s úctou a po provedení těchto úkonů uvést tělo, pokud možno, do původního stavu.

Orgány z těl zemřelých a orgány od případných živých dárců budou přidělovány výhradně pacientům evidovaným na čekacích listinách v Národním registru osob čekajících na transplantaci orgánů.

HISTORIE TRANSPLANTACÍ

1906 – Rakouský lékař E. K. Zirm uskutečnil první transplantaci oční rohovky.

1950 – Američan R. H. Lawer poprvé transplantoval ledvinu.

1958 – V Paříži byla šesti obětem ozáření po havárii v Ústavu pro jaderný výzkum nedaleko Bělehradu transplantována kostní dřeň.

1963 – Americký chirurg J. D. Hardy poprvé transplantoval plíce, pacient však za necelé tři týdny zemřel. Týž rok byla v Denveru poprvé transplantována játra třem pacientům, první dva zemřeli záhy, třetí žil přes dvacet let.

1965 – Na univerzitě v Minneapolisu byla poprvé transplantována slinivka

1967 – První transplantace srdce se uskutečnila v Kapském Městě, v Československu o rok později.

1999 – Poprvé v historii Spojených států byla transplantována ruka

2000 – Transplantaci obou rukou podstoupil rakouský policista zraněný při pumovém útoku teroristy.

2000 – V Malajsii byla transplantována paže měsíční holčičce, která se narodila se zdeformovanou rukou. Dárcem ruky byla její sestradvojče, která zemřela několik dní po porodu.

2001 – První transplantaci dělohy provedli doktoři v Saúdské Arábii.

Registr čekatelů na transplantaci ledviny

Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001

Registrovaní čekatelé 1499 1438 1353 1342 1308 1189

Dosud čekající 915 849 874 910 835 742

Provedené transplantace 393 445 366 316 353 328

Úmrtí z důvodu nenalezení vhodného dárce 110 74 50 72 56 49

Počet transplantací v ČR

Rok 1997 2000 2001 2002

Ledvina 445 353 328 100

Srdce 96 58 49 17

Játra 49 60 58 25

Slinivka 21 23 25 10

Plíce 1 7 10 3

Celkem 612 501 470 155

(Pramen: Transplantcentrum IKEM)

JAN PERTL, Večerník Praha, 6.6.2002

Ohodnoťte tento článek!