Stát ještě omezí volbu, jak a kde se léčit

Stát možná opět začne lidem přidělovat obvodní lékaře a spádovou nemocnici, začne schvalovat drahé operace a ztíží přístup k novým lékům, varují někteří experti a pravicoví politici. „Nepozorovaně vzniká systém, který je identický s tím, jak fungovaly Krajské ústavy národního zdraví,“ tvrdí Pavel Vepřek ze společnosti DG Plus…

Na kloubní náhradu se dnes čeká rok i déle. Z pojištění jsou placeny protézy za deset tisíc až sto tisíc korun, za ještě kvalitnější si ale nemůže pacient připlatit. Dostane tu, které je zrovna k dispozici.

Pokud se ministerstvu podaří prosadit plán, který mu připisují někteří experti a pravicoví politici, budou taková omezení běžná i v jiných oblastech zdravotnictví. Stát podle nich opět občanům přidělí obvodní lékaře a spádovou nemocnici, začne schvalovat drahé operace a ztíží přístup k novým lékům.

Tajná operace

„Nepozorovaně vzniká systém, který je identický s tím, jak fungovaly před listopadem Krajské ústavy národního zdraví,“ tvrdí Pavel Vepřek ze společnosti DG Plus.

Vznikají totiž nové zákony, které umožní státu kontrolovat veškerý provoz v nemocnicích i pojišťovnách, rozhodovat o cenách a povolovat či rušit lékařské praxe.

„Centralizace ohrožuje to, co jsme dobyli v listopadu 1989, kdy se nám podařilo oddělit zdravotnictví od státu,“ odsuzuje postup ministerstva poslanec ODS Milan Cabrnoch.

Proti shromažďování moci ve státních rukou se bouří i zdravotní pojišťovny. „Je to skryté postátňování, ani to nepřiznají naplno,“ zlobí se ředitel Svazu zdravotních pojišťoven Jaromír Gajdáček.

DÁLE ČTĚTE:
Kubinyiho kritici vidítři cesty k zestátnění

Ministerstvo: dílčí úpravy

Zdravotnictví, kde má dominantní roli stát, dnes funguje i v některých zemích Evropské unie, například ve Velké Británii, Španělsku a Itálii. Tam řídí systém Státní zdravotní služba, organizace, která přerozděluje zdravotníkům všechny peníze.

Pokud se naplní to, co tvrdí kritici, stane se pilířem českého systému příspěvková organizace Národní referenční centrum, která v posledních měsících vzniká při ministerstvu.

Za vznik centra odpovídá ministrův náměstek Petr Sláma, který v posledních měsících konzultoval zdravotnické otázky i s premiérem Vladimírem Špidlou. Tvrdí, že ministerstvo nechce obnovit státní systém, chystá jen dílčí úpravy, aby systém byl funkční.

„Chceme ministerstvo posílit,“ připouští však Sláma. To, že bude stát dostávat další informace, umožní podle něho lépe koordinovat třeba lékovou politiku. Navíc budou údaje k dispozici i krajům a pojišťovnám. Náměstek ale zatím nemůže slíbit, jestli údaje o péči budou přístupné také občanům. „To rozhodnou právníci,“ říká.

Ministerstvo nechce nových pravomocí využívat svévolně. Podle chystaného zákona smí například do jednání o cenách vstupovat pouze tehdy, když bude chránit veřejný zájem. „Je to nutné,“ říká Sláma a připomíná, že pojišťovnám a nemocnicím se v posledních třech letech nepodařilo ceny dohodnout ani jednou.

ČSSD: Garantem je stát

Stát posiluje svou pozici ve zdravotnictví už od roku 1998, kdy do vlády vstoupili sociální demokraté.

Zavést Národní zdravotní službu plánoval ministr Ivan David, podobné záměry sledovala Marie Součková. „Garantem změn nutných pro trvale udržitelný rozvoj zdravotní péče je stát,“ psala ve své reformě zdravotnictví.

Její nástupce Jozef Kubinyi dosud tvrdí, že se mu systém podobný britskému nebo italskému nelíbí: „Nesnažím se stáhnout víc kompetencí na ministerstvo,“ tvrdí ministr, který před čtrnácti dny prosazoval ve sněmovně zákon, umožňující ministerstvu diktovat zdravotníkům ceny.

Ministerstvo se mohlo systémy Národní zdravotní služby inspirovat z toho důvodu, že země se státním zdravotnictvím dokážou lépe šetřit. Přesto se právě ony dnes potýkají s vážnými krizemi.

Britský Národní kontrolní úřad například před necelými třemi lety zveřejnil znepokojivé informace, že nemocnice přednostně operovaly lehčí případy a opomíjely ty vážné jen proto, aby se vešly do stanovených norem čekacích dob.

Naléhavé operace srdce, na které se nemělo čekat déle než šest týdnů, byly prováděny až za šest měsíců. Lékaři totiž nejprve operovali pacienty, kteří čekali dlouho. I když šlo o banální onemocnění.

Petr Holub, Aleš Vojíř, Hospodářské noviny

Ohodnoťte tento článek!