Přejít na obsah

STRANA ZELENÝCH - Konkurenci kvalitou a cenou

zpět
20.4.2006

"V našem historickém kontextu jde o spojení ambulancí a lůžkových zdravotnických zařízení do jednoho celku. Musí vzniknout pluralita subjektů, která budou soutěžit o služby poskytované pacientům. Musí být definován rozsah standardních zdravotních služeb," říká Džamila Stehlíková...

Odborníci Strany zelených na zdravotnictví Džamila Stehlíková a Vlastislav Kaplan by chtěli prosadit garantovaný objem péče v kombinaci s připojištěním.

Jaký je váš postoj k návrhu neziskových nemocnic?

Strana zelených nepovažuje právní formu zdravotnických zařízení za rozhodující či podstatnou pro efektivní fungování a finanční soběstačnost našeho zdravotnictví. Návrh zákona o veřejných neziskových zdravotnických zařízeních vytváří nerovnost různých forem právní subjektivity a vlastnictví zdravotnických zařízení; měla by rozhodovat ekonomická a medicínská úspěšnost, nikoliv jestli je zařízení obchodní společností nebo neziskovou organizací.

Často slyšíme argument o značném počtu západoevropských nemocnic zřízených jako veřejná nezisková organizace. Zapomíná se, že v českém právním řádu není vymezen subjekt nonprofitní organizace, jak je tomu na západ od nás, a tedy nelze tyto organizace u nás a v západní Evropě srovnávat. Dochází k matení veřejnosti termíny „non profitní“ čili ztrátové organizace (což je ekonomický nonsens) a „non for profitní“ čili hospodařící se ziskem, ale ne za účelem tvorby zisku. Zelení budou prosazovat nejprve zřízení instituce non for profitní organizace a pak její aplikace na zdravotnictví po řádném legislativním procesu.

Co konkrétně vám na aktuálnímu návrhu zákona o veřejných neziskových nemocnicích vadí?

Přijatý zákon o veřejných neziskových zdravotnických zařízeních obsahuje celou řadu kroků, které vyvolávají obavy, že ve své praktické aplikaci povedou ke snížení kvality a dostupnosti zdravotní péče. Současně tím dochází k zásahům do práv zřizovatele ex lege – to je zjevně protiústavní princip.

Návrh zákona vytváří extrémně široký prostor pro zásahy ministerstva zdravotnictví – konkrétně určení oborů péče, počtu akutních lůžek, přístrojů, stanovení spádových území apod. Ministerstvu zdravotnictví v nemocnicích, které nezřizuje, nic nepatří, ale osvojuje si práva ze zákona na všechny „neziskové nemocnice“, přičemž ministerstvo není nijak odpovědné za výsledky intervencí. Za to ručí zřizovatel a pokud chce, aby jeho zdravotnické zařízení mělo smlouvu s pojišťovnou, musí se k tomuto neústavnímu principu přihlásit.

Tento zákon by se nejevil jako zmatečný, pokud by byly náklady „neziskových nemocnic“ hrazeny státem ze státního rozpočtu jako před rokem 1992. V době, kdy jsou nemocnice hrazeny formou podílu ze všeobecného zdravotního pojištění, je to nejen protismyslné, ale i neprávní. Zákon neobsahuje žádné ekonomické stimuly vedoucí ke kvalitě péče. Souhrnně řečeno, navržený zákon nevytváří rovnoprávné postavení subjektů, nýbrž pro „neziskové nemocnice“ systém centrální direktivy. Tím systém vrací před rok 1989.

Strana zelených je podle svého programu pro vznik páteřní sítě neziskových zdravotnických zařízení. Jedná se i o ambulantní, nebo jen lůžková zdravotnická zařízení?

V našem historickém kontextu jde o spojení ambulancí a lůžkových zdravotnických zařízení do jednoho celku. Musí vzniknout pluralita subjektů, která budou soutěžit o služby poskytované pacientům. Musí být definován rozsah standardních zdravotních služeb, hrazených z povinného veřejného zdravotního pojištění, ve formě základního balíku zdravotního pojištění. Tento základní balík zdravotních služeb byl měl být definován zákonem a garantován státem. Nad rámec základního balíku pojišťovny nabízet doplňkové pojištění pro zdravotní péči.

Budou uspořádána výběrová řízení v dané oblasti pro daný objem péče a jednotlivá zdravotnická si v nich mohou konkurovat cenou i kvalitou péče. Pokud kvalita i cena budou uspokojivé, pak je pacientovi - klientovi pojišťovny v podstatě jedno, jestli mu péči poskytne non for profitní organizace, státní nemocnice, obchodní společnost, obecně prospěšná společnost nebo právnická osoba, zřízená dle církevního práva. Nebude-li klient spokojen, bude si stěžovat své pojišťovně a pokud mu ona nevyhoví, může přenést svoje peníze do jiné zdravotní pojišťovny.

Kdo a jak by měl zdravotnická zařízení do páteřní sítě vybírat?

Kraj bude tyto tendry reflektovat, případně je vyvolávat a garantovat tak svým občanům „páteřní síť“ nemocnic, a to případně i po dohodě ze státem. V této soutěži bude podmínkou poskytování již předem definované zdravotní péče co do objemu a struktury. Tím vznikne závazek, který by měl účinně zamezit poklesu péče.

Předpokládáme, že „krajské nemocnice“ (bývalé NsP III) uspějí v těchto tendrech a budou tak opět onou páteří.

Pokud ovšem budou chtít zastupitelé garantovat péči občanům v zdravotnických zařízeních, které v tendru neuspějí, budou se muset snažit hledat prostředky pro jejich provoz i jinde než jsou prostředky z všeobecného zdravotního pojištění.

Jak hodnotíte snahu ministra zdravotnictví Davida Ratha ušetřit v systému zavedením přísných plošných limitů na úhradu péče?

Je to velmi nešťastný krok, má to přímý dopad na skupiny pacientů, kteří jsou na tom právě nejhůře – vzniká tlak na omezení předepisování léků či doporučení potřebných vyšetření. Zadlužování systému by pomohla zabránit postupná změna motivací chování pacientů, lékařů, pojišťoven i státu, zmíněná možnost připojištění, regulační poplatky a především vyrovnanost hospodaření zdravotních pojišťoven.

Chtěla by Strana zelených nějak měnit systém úhrad zdravotnickým zařízením u ambulantní sféry?

Ano. Změny úhrad by byly velmi pozvolné v návaznosti na průběh reformy. Postavení praktických lékařů by se nemělo měnit, spíš bychom měli najít motivující systém jejich úhrady. Zelení preferují u ambulantních lékařů nákup indukovaných služeb. Tím by lékaři byli motivovaní „hlídat“ pacienta. Poplatkem za balení léku (nikoliv za návštěvu ordinace) by zase byl motivován pacient sám. Jednotlivé motivační poplatky budou zelení nastavoval postupně, aby nedošlo k radikálnímu omezení některých pohybů pacientů.

Jak vysoké poplatky by byly podle vás adekvátní?

Především by měl být stanoven limit, při jehož překročení by měl být občan podporován ze sociálních fondů. Čili aby nedocházelo k dnes běžné praxi, že důchodce s důchodem 6000 Kč měsíčně zaplatí 1500 Kč měsíčně na doplatcích na léky, 3000 Kč jej stojí nájem a za 1500 Kč vyžije jen obtížně. Tito lidé jsou pak motivováni k ústavní péči, kterou šetří vlastní kapsu. Tento systém vedoucí k plýtvání ve zdravotnictví chceme změnit. Odhadujeme, že poplatek za standardní balení léku hrazeného z veřejného zdravotního pojištění se bude pohybovat v rozmezí 30 až 50 Kč.

Z jakých zdrojů by měly být financovány programy prevence a podpory zdraví, o jejichž rozvoj Strana zelených usiluje? Nesnížil by se o to objem financí pro zdravotníky?

Prevenci a podporu zdraví by měl podporovat stát a především zdravotní pojišťovny, které by si tím mohly účinně snížit náklady. Musí dojít i k motivaci občanů a zapojení systému veřejného zdraví. Odměna zdravotníků se zvýší, jakmile začnou platit principy alespoň základní tržní motivace – kvalita a hospodaření. Státní direktiva jim je nepřinese.

Adéla Daňhová, www.Zdravi.Euro.cz


Klíčová slova

roz

Autoři

www.Zdravi.Euro.cz

Komentovat článek: STRANA ZELENÝCH - Konkurenci kvalitou a cenou

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

Komentáře

Do této diskuse prozatím nikdo nepřispěl.

přidat komentář
 
 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné