Přejít na obsah

Styl zkoušení v medicíně potřebuje změnu

zpět
21.2.2008

Doc. Martin Bareš působil dva roky na Minnesotské univerzitě. Složil tam licenční zkoušky USMLE nutné pro práci lékaře v amerických nemocnicích. "Tyto zkoušky jsou nesmírně náročné. Jedná se o praktickou simulaci běžné klinické praxe. Průběh našich zkoušek je oproti tomu procházka růžovou zahradou. Na druhou stranu je mi přímo protivný český způsob zkoušení typu: Kolego, jaké znáte typy nefropatie?" Pacient přece nepřichází s tím, že má nefropatii, ale že je unavený a má otoky," říká doc. Bareš v rozhovoru pro Zdraví.Euro.cz...

Úspěšní mladí lékaři vZdraví.Euro.cz

Docentem se stal neurolog Martin Bareš (*1968) ve svých 36 letech. Za pobytu v USA, kam se dostal díky prestižnímu stipendiu Fulbrightovy nadace, složil tamní náročné licenční zkoušky USMLE nutné pro práci v amerických nemocnicích.

V současnosti je vedoucím lékařem na I. neurologické klinice FN u sv. Anny v Brně.

Spolupracuje s americkým pracovištěm v oblasti výzkumu, je vedoucím skupiny pro přípravu grantových aplikací z fondů EU a členem mezioborové komise připravující vědecké laboratoře mezinárodního výzkumného projektu ICRC Brno (International Clinical Research Centre) tvořícího se za spolupráce s Mayo Clinic v Rochesteru, USA. V rámci Masarykovy univerzity se v současnosti připravuje na profesuru.

V projektuZdraví.Euro.cz „Úspěšní mladí lékaři“ jste druhý, kdo se přes atraktivní nabídku stálého pracovního místa ve Spojených státech rozhodl vrátit domů. Byly za vaším rozhodnutím ještě jiné důvody než rodinné?

Hlavně rodinné – v roce, kdy jsem se vracel, nastupoval syn do 1. třídy. Po stránce vědecké jsem byl spokojený a mohl ještě minimálně jeden rok zůstat. Dalším důvodem byla absence každodenní práce s pacientem. I když jsem složil licenční zkoušky, které mi umožňovaly získat pozici samostatně pracujícího lékaře jako v ČR, musel bych absolvovat celou americkou rezidenturu. To by znamenalo minimálně 4 roky (s fellowship) 5-6 let velmi tvrdé odborné přípravy, která se s naší přípravou k atestaci vůbec nedá srovnat. Což bylo na jednu stranu významnou výzvou a já rád výzvy přijímám, ale na druhou stranu jsem cítil možnost rychlého přenesení nově nabytých znalostí a zkušeností u nás doma. A úplně bych zapomněl, na roveň důvodům rodinným bych dal plánované otevření International Clinical Research Centre Brno (ICRC), které se v roce 2005 velmi reálně vyrýsovalo a skýtalo kvalitativní skok dopředu ve vědecké oblasti, což garantuje značka nejvyšší kvality Mayo Clinic. Otec myšlenky ICRC, MUDr. Tomáš Kára, byl v době mého amerického působení na Mayo Clinic v Rochesteru, který je vzdálený 70 mil od Minneapolis, takže asi chápete souznění vědeckých plánů.

ÚSPĚŠNÍ MLADÍ LÉKAŘI:
Zdravotnictví a medicína dávají prostormladým lékařům, kteří dosáhli objektivníchúspěchů. Díky tomuto projektu se čtenářiwww.Zdraví.Euro.cz dozví podrobnosti z významnýchvědeckých prací či klinických studií mladých autorů.Přehled vědecké práce doc. Bareše najdete na stránkách Zdraví.Euro.cz příští týden.Tipy na osobnosti můžete zasílat a adresu:bezdekova@mf.cz

Vědecká práce v USA je oproti ČR podstatně perspektivnější. Podle lékařů, kteří ve Spojených státech pracovali, je u nás horší infrastruktura, mnohem méně finančních prostředků, výrazně menší možnost diskutovat a radit se s odborníky a také těžší publikovat ve špičkových časopisech. Zažil jste to na vlastní kůži?

Stále ano, ale do jisté míry jsou signály ke změně. Ve Spojených státech současná ekonomická recese nepomáhá podpoře vědy jako terciální struktury. Naopak v ČR jsou nyní unikátní možnosti získávání velkých peněz ze strukturálních fondů Evropské unie, u nás v Brně je již reálně hmatatelné ICRC atd. Takže po stránce investic do staveb či „betonu“ to vypadá velmi nadějně. Problémem jsou lidé - ti nejsou. Chybí kvalitní odborníci. Ti, kteří se v současnosti výzkumu uplatňují, jsou velmi špatně ohodnoceni, jsou to nadšenci, obětující se své vizi. Pro veřejnost podivní páni s ušmudlaným pláštěm. Tento obraz je nutné co nejdříve změnit. Nabídnout novým vědcům lukrativní místo, s určitou garancí, slušným platem, potenciálem profesního růstu. Bez vědy není pokroku. Každodenně, snad každou minutu, užíváme prostředků vzniklých z vědecké práce. Počítač, mobil, telefon, elektřina atd. Nemluvím o pokroku v medicíně, který je neuvěřitelný. Tato fakta si musíme uvědomit. Jinak může přitéci do naší republiky na „beton“ jakékoliv množství peněz, ale efekt bude minimální. Stále ale platí, že USA je zatím vědecký ráj. Je to hlavně o způsobu myšlení, jednání, uvažování. Ovšem často vědu v USA dělají Evropané či Asiaté, kteří jdou za lepšími podmínkami, takže proč je nepodchytit v Evropské unii?

Za výzkumem ve Spojených státech jste odjel díky tomu, že se vám podařilo získat stipendium Fulbrightovy nadace. Jaké jsou podmínky pro to, aby zahraniční vědec toto stipendium obdržel?

Podmínky jsou přesně uvedeny na internetových stránkách Fulbrightovy nadace, která má své sídlo v Praze (www.fulbright.cz) a mám s ní naprosto skvělou zkušenost. Sepsal jsem žádost (v mém případě jsem žádal v kategorii lékařů, kteří již mají titul Ph.D.), doložil publikační činnost (zde zdůrazňuji činnost v zahraničních impaktovaných časopisech, české publikace mají minimální až pražádný ohlas), složil zkoušky z anglického jazyka (TOEFL a TELP), získal tři zahraniční doporučující dopisy, získal kontakt na Department of Neuroscience v Minnesotě v osobě profesora Jamese Ashe (který např. publikoval jeden ze svých článků v časopisu Science), se kterým jsme připravili projekt a pak absolvoval přijímací pohovor v Praze, kterým jsem úspěšně prošel a pak čekal na vyjádření Minnesotské University, zda doporučení z ČR akcentuje. Což se stalo a doma zavládlo nadšení. V druhé polovině roku 2003, jsem pak s manželkou a synem Martinem vyrazil směr USA-Minnesota-Minneapolis.

Dostávají čeští věci toto stipendium spíše již za nějaké vykonané vědecké kroky nebo za to, že předloží nějaký originální vědecký projekt, na kterém budou pracovat v USA?

Obě složky musí být přítomy. V USA si vás těžko všimnou bez slušné publikační aktivity (pokud vás neznají osobně) a současně musíte nabídnout životaschopný projekt.

DÁLE ČTĚTE:
Uspět v zahraničí a vrátit se domů
Současné trendy protinádorové imunoterapie
Americké zdravotnictví z pohledu pacienta
Jak se žije českému lékaři v USA?

Na Minnesotské univerzitě v Minneapolis jste pracoval na výzkumu v oblasti funkční magnetické rezonance. Co bylo konkrétně zadáním tohoto výzkumu a k čemu váš tým dospěl?

Věnovali jsme se výzkumu mozečku a jeho zapojení do vyšší nervové činnosti, což bylo v roce 2003 dosti nové. Během 5 let se objevila celé řada nových důkazů o „nových“ funkcích mozečku, což mi potvrdilo správnost volby a směru svého současnému výzkumu.

Za pobytu v USA jste složil licenční zkoušky USMLE nutné pro práci lékaře v amerických nemocnicích. Jaké konkrétní podmínky musí lékař splnit, pokud má tyto zkoušky absolvovat?

Nesmírně náročné. Slovo nesmírně bych chtěl několikrát zdůraznit. Je to naprosto odlišný způsob filozofie zkoušení, než na jaký jsme zvyklý z našich lékařských fakult. Důraz se klade na faktické znalosti, schopnosti rychle reagovat na vzniklou klinickou situaci, pod časovým tlakem, vše dáno do rámce klinických scénářů. Jedná se o praktickou simulaci běžné klinické praxe. Vše v angličtině, většina zkoušek na počítači s otázkami a nabídnutými odpovědmi, které mohou být od A do Z. Musíte vybrat tu nejlepší správnou odpověď. Průměrně na jednu otázku máte asi 60 sekund. Často si ani všechny odpovědi nejste schopen dostatečně přečíst. Např. STEP 3 je rozdělený na dva dny, každý téměř 8 hodin a druhý den v poledne nevládnete ani psychicky ani fyzicky. Průběh našich zkoušek je proti tomu procházka růžovou zahradou. Na druhou stranou, v ČR je mi přímo protivný systém zkoušení, kdy si medik vytáhne otázku nebo odpovídá na dotaz „Kolego, řekněte mi o typech nefropatie.“ Přece pacient nepřichází k lékaři s tím, že má nefropatii, ale že je unavený, má otoky… Musím říci, že tento styl zkoušení je nutné postupně měnit.

Na Minnesotské univerzitě jste působil na pozici Postdoctoral Associate. Dá se tato funkce přirovnat k nějaké pozici v rámci českého zdravotnictví?

Pro tuto funkci je nutné mít titul PhD a být členem výzkumného týmu. Úkolem je tvorba, provedení experimentu, sepsání publikace do finální podoby, podílení se na tvorbě grantů, výuce pregraduálních studentů. Na základě publikační aktivity se pak můžete dostat do „soutěže“ o Faculty position - říká se tomu v USA Tenure track position, což je velmi obtížné období, ve kterém uchazeč musí prokázat schopnost získávat granty, vést vědecké experimenty a publikovat, většinou v šestiletém období. Pokud uspěje, pak získává Tenure position, kdy má prakticky definitivu i s garancí platu. Pokud ne, je slušností z Univerzity odejít. A obdoba v ČR? Zatím není, blíží se jí školská místa profesorů, docentů, eventuálně asistentů, na která jsou ovšem vypisována konkurzní řízení, tudíž bez jistoty obsažené v Tenure position. Tento systém by u nás byl velmi prospěšný a vedl by ke zkvalitnění vědecké i výukové práce na našich univerzitách. Chrání „mozky“ před „zevními“ vlivy, myslím tím vlivy vyplývající ze změny vedení pracoviště či vedení fakulty.

Před časem jste pro nás napsal, že na rozdíl od ČR se v USA dá výzkumem velmi dobře uživit: „U nás je čistě vědecká kariéra záležitost spíše velmi drahého koníčku. Oproti tomu v USA jsem na pozici Postdoctoral Associate měl plat průměrného Američana. Pokud je člověk ve výzkumu v USA dobrý a dostane se na pozici Faculty, bere trojnásobek až šestinásobek průměrného platu.“ Jakým způsobem se Američanům daří dělat z výzkumu takový byznys?

Věcí priorit ve společnosti. Věda je nositelem pokroku, know-how a patenty zdrojem financí. Toť vše. Nehledejme za tím nic idealistického, za vším je třeba hledat peníze. Je to přístup sice možná nízký, ale transparentní a účinný. Zejména v současné materialisticky zaměřené společnosti.

Dá se životní úroveň úspěšných vědců v USA přirovnat k životní úrovni nějakého jiného perspektivního zaměstnání? Například, zda se dá říci, že dobrému americkému vědci se daří finančně tak dobře jako tamnímu programátorovi?

Těžká otázka. V USA vám nikdo neřekne, kolik vydělává. Tyto otázky jsou tabu. Jsou neslušné. Navíc ve Spojených státech chybí typická česká vlastnost, která nutí na otázky typu: „Jak se máš?“ odpovídat stereotypně „Blbě“, protože jinak by to způsobovalo minimálně nedůvěru…. Lze se pouze dívat různá srovnání v médiích a nabídkách zaměstnání. Obecně v soukromé fimě si vydělá člověk víc než ve státním sektoru, klinickou medicínou více než ve vědě.

Existují naopak i v USA neúspěšní vědci, kteří z finančního hlediska „živoří“?

Určitě, i v ráji musí být diferenciace….Ale vážně, neplatí automaticky, že vědec v USA= vysoký plat. Závisí na oblasti vědy, kvalitním týmu, podmínkách, získaných grantech, ale i štěstí. Toho je vždy potřeba.

Jaká je spolupráce vědců v USA s farmaceutickými firmami? Liší se nějak vztah lékařů pracující pro výzkum a farmaceutických firem s tím, jak vypadá tento vztah v ČR?

Toto nedokážu přesně posoudit, protože jsem se do styku s farmaceutickým průmyslem významněji nedostal. Ovšem uvedené spojení je tradičně u nás vnímáno negativně, což není vždy správný postoj. Bez pokroku v lékařské vědě není pokroku v farmaceutickém průmyslu a naopak. V této rovině je třeba problém začít posuzovat. Co se týče situace v ČR, je obtížné chtít modelové chování pouze po určité skupině obyvatelstva (myslím tím lékaře s nástupním platem do 10 000 Kč bez služeb), když se bohužel většina naší společnosti chová zištně, o morální a politické kultuře ani nemluvě.

Nabídli vám po návratu do České republiky na klinice místo, které bylo pro vás zajímavější než v USA?

Vlastně jsem se vrátil na stejnou kliniku do pozice docenta, habilitaci na lékařské fakultě Masarykovy Univerzity v Brně jsem obhájil během svého pobytu v zámoří.

Jaké jsou vaše zážitky s přípravou na docenturu?

Habilitace proběhla hladce, bez potíží, měl jsem velmi dobrý pocit.

Ptám se proto, že podle mnohých lékařů nejsou podmínky pro získávání akademických titulů u nás nastaveny zrovna šťastným způsobem. Kritéria jsou dána spíše co do kvantity než co do kvality publikovaných článků. Lékaři jsou nuceni publikovat velké množství článků. Připadalo i vám, že při přípravách na docenturu musíte některé publikační činnosti brát spíše jako nutné zlo než jako smysluplnou práci?

Toto je horké téma. Ve světě jsou brány v potaz pouze práce v zahraničních impaktovaných časopisech, ne přehledové články v časopisech českých. Samozřejmostí je nutné mít příslušný citační ohlas v mezinárodních databázích, např. SCI, což se různě obchází. Situace se liší od oboru k oboru, od university k univerzitě, dokonce i v rámci jedné fakulty jsou různá kriteria pro získávání např. Ph.D. Tento přístup vede k dehonestaci kvalitní vědecké práce; proč jít ke stejnému cíli strastiplnější cestou? Já osobně jsem měl štěstí, že jsem se objevil ihned po promoci na klinice, kde přednosta (prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc.) strávil řadu let ve Francii a neúprosně na naší klinice zavedl tamní „zdravé“ návyky publikační činnosti a stále je dodržuje.

Prof. Cvachovec, předseda Společnosti anesteziologie a resuscitace poznamenává, že současný systém získávání vědeckých titulů není ideální. V souvislosti s otázkou výchovy potenciálních nástupců lékařských kapacit uvedl: „Problémem může být akademická kvalifikovanost potenciálních nástupců. Ta se v našem oboru (a na Karlově Univerzitě) získává obtížně a právě ti zmiňovaní se více věnovali klinické práci či také potřebné organizační činnosti. To je plně absorbovalo a nyní zápasí s nedostatkem badatelských výsledků i relevantní publikační činnosti – na tu prostě neměli při svém vytížení dost prostoru.“ Co říkáte tomuto problému vy? Jaké jsou vaše zkušenosti?

Určitě je to velký problém. U nás by se měla konečně oddělit věda od klinické práce. Současná praxe, kdy vyjukaný absolvent lékařské fakulty získá místo na klinice pouze v případě, že nastoupí na interní doktorské studium za 7000 Kč měsíčně, k tomu dostane miniúvazek klinický se zanedbatelným finančním přínosem a očekává se od něj, že po skončení každodenní rutinní práce na oddělení se bude věnovat kvalitní vědě, zní jistě naprosto utopisticky. Bohužel to je každodenní realita. Je nutné vytvořit motivující prostředí, aby do medicínského výzkumu byli zapojeni i nelékaři, např. přírodovědci, biofyzikové, psychologové atd. S možností stejného profesního růstu jako lékaři. U nás na lékařské fakultě Masarykovy Univerzity v Brně se proto snažíme něco udělat. Právě v těchto dnech byl akreditován na MŠČR obor neurovědy, orientovaný vědecky a určený nejen pro výše uvedené nelékařské obory, ale i pro absolventy lékařských fakult, kteří se chtějí věnovat čistě výzkumu.

Iva Bezděková, www.Zdravi.Euro.cz


Doc. MUDr. Martin Bareš, Ph.D.
Narozen 25.11.1968 v Brně, ženatý, dvě děti.
Promoval na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně v roce 1993. Za studií na lékařské fakultě pracoval jako pomocná vědecká síla na oční klinice ve fakultní nemocnici Brno. Po promoci nastoupil na I.neurologickou kliniku Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně jako sekundární lékař. V roce 1996 složil I. atestaci z neurologie, v roce 1999 nástavbovou II. atestaci z téhož oboru. Je držitelem funkční odbornosti z elektromyografie a evokovaných potenciálů. V letech 1999-2003 byl samostatně pracujícím lékařem a vedoucím neurofyziologických laboratoří při I.neurologické klinice Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. V roce 2002 ukončil postgraduální doktoradské studium obhajobou dizertační práce a obdržel titul Ph.D. V roce 2005 obhájil habilitační práci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity Brno a byl mu udělel titul docent. Věnuje se především extrapyramidovým a neurodegenerativním onemocněním, spasticitě a klinické neurofyziologii včetně transkraniální magnetické stimulace a funkční magnetické rezonance. Je členem řady domácích i mezinárodních společností, členem oborové rady doktorského studia pro obor neurologie na Lékařské fakultě Masarykovy university (LF MU) v Brně a Lékařské fakultě University Palackého v Olomouci. Je členem redakční rady časopisu Biomedical Papers a rozšířené redakační rady Neurologie pro praxi. Recenzent pro české i mezinárodní časopisy (European Journal of Neurology, Journal of Neurological Sciences, Brain Research Bulletin, Česká a Slovenská neurologie a neurochirurgie, Neurologie pro praxi, Psychiatrie pro praxi). Oponent několika grantových žádostí (IGA, GAČR). Od roku 2005 člen Akademického senátu LF MU Brno. Publikoval celkem 214 článků in extenso a abstrakt v domácí i zahraniční literatuře (souhrnný impact factor 86,7); je autorem a spoluautorem několika monografií, přednesl celkem 216 přednášek na domácích i zahraničních fórech (např. na Světovém neurologickém kongresu v Sydney v roce 2005). V roce 1999 obdržel na světovém sjezdu EMG a klinické neurofyziologie v Praze cenu „Poster of the Day“. V letech 2002 a 2003 získal ceny České neurologické společnosti za nejlepší publikace v oboru. Absolvoval zahraniční studijní pobyty ve Slovinsku (Institute of Clinical Neurophysiology, Ljubljana) a Nizozemí (Department of Psychophysiology, Tilburg). V roce 2003 obdržel prestižní mezinárodní stipendium Fulbrightovy nadace administrované americkou vládou a od poloviny roku 2003 do července 2005 působil ve Spojených státech amerických na Minnesotské univerzitě v Minneapolis (Department of Neuroscience and Department of Neurology), kde se věnoval výzkumu v oblasti funkční magnetické rezonance. Za pobytu v USA úspěšně složil všechny licenční zkoušky (United States Medical Licence ExaminationUSMLE, sestávající z STEP 1, STEP 2CK, STEP 2CS a STEP 3) nutné pro práci lékaře v amerických nemocnicích a obdržel USMLE Certificate. Přes nabídky zůstat ve Spojených státech se vrátil domů a od návratu ze studijního pobytu pracuje jako vysokoškolský učitel na LF MU a vedoucí lékař na I. neurologické klinice FN u sv. Anny v Brně. Nadále spolupracuje s americkým pracovištěm v oblasti výzkumu, je vedoucím skupiny pro přípravu grantových aplikací z fondů EU a členem mezioborové komise připravující vědecké laboratoře mezinárodního výzkumného projektu ICRC Brno (International Clinical Research Centre) tvořícího se za spolupráce s Mayo Clinic v Rochesteru, USA.

Klíčová slova

K tomuto článku nejsou přiřazena žádná klíčová slova.

Autoři

www.Zdravi.Euro.cz

Komentovat článek: Styl zkoušení v medicíně potřebuje změnu

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

3 nejnovější komentáře k článku Styl zkoušení v medicíně potřebuje změnu

Komentáře

dalších 16 komentářů
Amy Medical testing  | 10. 08. 2015 13:47

Medical testing is reaally important. Healthcare professionals know a great deal about health, disease and treatments, but much remains uncertain. Research can find answers to things that are unknown, filling gaps in knowledge and changing the way that healthcare professionals work. This means that treatment, care and patients' quality of life are improved and avoidable early deaths are prevented. I was writing an article with Custom Writing

Maryann24Morrow Re:  | 16. 08. 2010 13:29

Some time before, I really needed to buy a good house for my organization but I did not have enough cash and could not order anything. Thank God my colleague adviced to get the credit loans from trustworthy bank. Thus, I did that and was satisfied with my financial loan.

pepe.k Víc reality  | 9. 03. 2009 08:45

To je přesně česká praxe... zažil jsem v Ostravě. Nýmand si udělá ve spřátelené zemi docenturu a sedněte si na ANANAS.... Každý si myslí, že ty tituly osvědčují klinické a organizační schopnosti a to vůbec není pravda, jen ty pedagogické, nic víc a nic míň..

 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné