Tiší a utajení zabijáci pacientů

Tiší zabijáci, tak bývají nazývány bakterie, které si blahobytně žijí v nemocnicích. Jsou mimořádně odolné a zákeřné. Útočí totiž ve chvíli, kdy má člověk kvůli svým potížím oslabenou imunitu…

I v těch nejvyspělejších zemích na ně v nemocnicích umírají pacienti, kteří sem přišli třeba s banálním problémem.

Zatímco tam ale evidují a zveřejňují každý případ, u nás se o nich nikdo nic nedozví.

Stafylokok právě v těchto dnech vyhání rodičky z Jablonecka do liberecké nemocnice.

Postižení novorozenci ovšem nejsou výjimečným případem, infekce se v nemocnicích vyskytují často.

„K nejčastějším patří infekce operačních ran, močového traktu, dýchacího traktu a krevního řečiště,“uvedla lékařka Helena Šrámová z Fakultní nemocnice Motol v Praze.

Nemocniční mikroby nejčastěji způsobují hnisání pooperačních ran, močové infekce, plicní infekce u starších pacientů nebo lidí připojených na dýchací přístroje a žloutenku.

Některé z nich pak mohou být pro oslabený organismus smrtelné. Jsou to bakterie, které zmutují, změní se, nebo se sníží naše odolnost vůči nim.

Nelze je vymýtit

V nemocnicích se mikroby koncentrují víc než kde jinde, takže je tu i vyšší pravděpodobnost se jimi nakazit.

„Když shromáždíte deset pacientů, tak už prostě nemůžete mít sterilní a bezpečné prostředí,“potvrzuje hlavní pražský hygienik Vladimír Polanecký.

Bakterie jsou zároveň na nemocniční prostředí zvyklé, a proto se s nimi mimořádně těžce bojuje.

Nejčastěji hrozí na chirurgiích, urologiích, gynekologiích, ortopediích a odděleních JIP a ARO.

Nebezpečí paradoxně stoupá s pokrokem medicíny, neboť používané přístroje bývají často zdrojem nákazy – mohou například zavléci bakterie z vylučovacího traktu jinam.

„Nelze je vymýtit, to se nedaří ani těm nejlepším nemocnicím na světě. Ale dobrým epidemiologickým programem lze jejich výskyt a šíření významně omezit,“řekla Šrámová.Proti riziku nakažení doporučuje pacientům spolupráci s lékaři a sestrami.

Umřela zbytečně?

Že se jeho dcera nakazila v nemocnici, a proto podlehla před čtyřmi lety svému nádorovému onemocnění, o tom je přesvědčen i Marian Novák z Děčína.

Kdyby se v nemocnici starali lépe o hygienu, mohla podle něj žít. Léčba ale nezabírala kvůli opakovaným infekcím.

„Zdrojem infekce byl centrální žilní katétr. Když ho propláchli, dostala dcera vždycky do půl hodiny vysoké horečky,“řekl před časem Marian Novák.

Když jeho dcera zemřela, stěžoval si na postup nemocnice na ministerstvu zdravotnictví i u České lékařské komory. Dozvěděl se, že všechno bylo v pořádku.

Nikdo se nic nedozví

Když však český pacient chce předem vědět, jak na tom nemocnice s výskytem nemocničních bakterií je, nemá v podstatě šanci.

Není žádná jednotná metodika, kterou by se sbírala data, nemocnice nemají ani zájem případy hlásit, protože by se vystavily postihu hygieniků.

To se také stalo při jednom z nejzávažnějších případů – legionnelle, která zabíjela transplantované pacienty v pražském IKEM v roce 1998.

„My evidujeme smrtelné případy, případy vedoucí k trvalé invaliditě a případy hromadné. Na to je vyhláška,“uvedl hygienik Vladimír Polanecký.

Ani tato čísla ovšem nejsou veřejná a k jiným údajům se běžný člověk nedostane. Celosvětové statistiky uvádějí v nemocnicích dvanáct až dvacet procent nakažených těmito nemocničními bakteriemi. Podle předpokladů se tedy u nás nakazí kolem dvou set tisíc pacientů.

Ověřit si to ale nikde nelze. „Máme zjištěno, že se nakazí zhruba 1 – 2 procenta hospitalizovaných pacientů. Světová statistika uvádí hodnotu kolem pěti procent,“popsala stav v motolské nemocnici Šrámová.

To by znamenalo, že jsme na tom výrazně lépe než jinde ve světě. Tomu ale věří málokdo.

Jako pouhý vrchol ledovce tak působí případy, většinou smrtelné, které se už nepodaří utajit.

„Není nám známo, že by na tyto infekce někdo v naší nemocnici zemřel,“sdělila Šrámová z Motola.

I podle Polaneckého jsou smrtelné případy ojedinělé. „Spíše je problém v nákladnosti léčení, které se díky infekci prodlouží,“vysvětlil svůj pohled Polanecký.

Neuspěly ani pojišťovny

Už proto by nákazy nemocničními bakteriemi zajímaly zdravotní pojišťovny. Ani ony ale žádná čísla nemají.

„My jsme opakovaně oslovili lůžková zařízení, aby o sobě zveřejnila některé údaje. Ale na tom žádná nemocnice nemá zájem,“potvrdil mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiří Suttner.

„Je to složitá otázka, ale zasloužila by si, aby nemocnice byly nějak přinuceny o sobě ty údaje zveřejňovat. Je třeba více kontroly, patrně ze strany krajů, které jsou zřizovateli nemocnic.“

V západních zemích bývá informace o míře výskytu nemocničních nákaz součástí povinných výročních zpráv o činnosti lůžkových zařízení, která jsou veřejně dostupná.

Pro největší možnou míru informovanosti by byl i Svaz pacientů. „Všechno se utajuje, i tam, kde se to utajovat nemá. Voláme po tom, aby tu byl systém, který by sledoval kvalitu a bezpečnost,“řekl Jiří Mrázek ze Svazu pacientů.

Střední Čechy

Ohodnoťte tento článek!