Přejít na obsah

Touha rozhodovat o životě a smrti

zpět
11.12.2006

Přál si zachraňovat lidské životy. Mladý, bystrý a pracovitý ošetřovatel proto posílil tým zdravotních sester havlíčkobrodské nemocnice. Po sedmi letech se rozhodl zabíjet. Dalo se sérii vražd zabránit?...

Odpověď hledají policisté, lékaři, média i veřejnost.

Petr Zelenka se loučil se svými oběťmi potichu a rafinovaně. Injekce naplněná Heparinem, lékem na snížení srážlivosti krve, způsobila, že pacienti pomalu vykrváceli. Kdyby se po zatčení na počátku prosince k vraždám dobrovolně nepřiznal, policie by podivná úmrtí možná nikdy neobjasnila.

Na jeho dopadení má zásluhu doslova detektivní šetření jeho nadřízeného, primáře Pavla Longina. Byl to on, kdo vyšetřovatele přivedl na stopu jedné z největších sériových vražd české kriminalistiky. „Myslím si, že pacienty zabíjí Zelenka,“ vypověděl na policii.

Přes sedm let odváděl Zelenka svědomitě práci zdravotní sestry na anesteziologickoresuscitačním oddělení (ARO) nemocnice v Havlíčkově Brodě. Když se na začátku letošního roku dočkal povýšení a získal pravomoc vést sesterské směny, rozhodl se místo pomocné ruky podávat pacientům injekce se smrtící dávkou heparinu. Na důsledky předávkování lékem vykrvácelo osm pacientů (viz Zelenkovy oběti), dalších devět lidí smrti uniklo jen těsně. Motiv činu zůstává nejasný.

Advokát sice tvrdil, že Zelenka chtěl dokázat, že ho lékaři neodhalí, takové vysvětlení ale není příliš věrohodné. Třicetiletého muže spíše fascinovala moc, kterou měl v rukou: jako zdravotník na ARO mohl snadno rozhodovat o životě a smrti. Touha být blízko “ konci“ ostatně prochází celým jeho dospělým životem.

Jaké byly tedy skutečné pohnutky k sériovému vraždění, zřejmě vyplyne až z psychologických posudků. Vpichovat pacientům na ARO lék Heparin se záměrem zabíjet začal Zelenka v průběhu května. Počínal si při tom obratně: smrtící dávky aplikoval vždy na konci směny, navíc pacientům, které neměl na starosti.

„Je to velmi rafinovaný způsob. Příznaky se tak projevily až u následující směny,“ vysvětluje primář ARO Pavel Longin. Kontaktům s rodinami svých obětí se Zelenka snažil důsledně vyhýbat. Před paní Motlovou utekl, paní Šimůnková na něho nepřímo poukázala. „Maminka mi říkala: , Holka, mně ti píchají něco, to tak štípe a bolí,`“ vypráví pohnutě Lenka Šimůnková, snacha zavražděné Marie Šimůnkové.

Primář detektivem

Když 11. června podlehl krvácení do mozku a plic František Škvařil, Zelenkova první oběť, rozjížděl už Longin pátrání. S rozsáhlou prověrkou zdravotnické dokumentace začal, protože na svém oddělení registroval nezvykle vysoký výskyt krvácivých projevů. Výsledek? Po týdnech prověřování zjistil, že za krvácení nese vinu předávkování heparinem.

U všech případů se navíc vyskytovalo Zelenkovo jméno. Primářovo podezření ještě zesílilo, když si zdravotník v září vzal třítýdenní dovolenou; záhadná úmrtí v té době polevila. Po Zelenkově návratu z dovolené se Longin zaměřil na jeho práci a sledoval ho prakticky nepřetržitě. Až do chvíle, kdy na konci září čelil těžkému rozhodnutí: jít na sál operovat a nechat Zelenku bez dozoru, anebo vyčkat?

Nakonec převážila povinnost, která stála život třiaosmdesátiletou Marii Fialovou. V jejím těle objevil primář později opět známky heparinu. V tu chvíli už byl přesvědčen, že za úmrtí může Zelenka. Den poté s ošetřovatelem nemocnice dohodou rozvázala pracovní poměr, Longin mu navíc v osobním rozhovoru údajně prozradil, že se na něho chystá podat trestní oznámení. Zřejmě si ale tehdy ještě neuvědomil, že mluví s několikanásobným vrahem.

Ani odhalení Zelenkovi nezabránilo, aby se ucházel o místo v jihlavské nemocnici. Prvního listopadu tam dokonce nastoupil jako zdravotní sestra na chirurgii, v zabíjení pacientů ale naštěstí nepokračoval. Na rozdíl od havlíčkobrodské nemocnice totiž před sebou neměl bezmocné lidi v kómatu. „Na chirurgii pacienti vidí, co jim kdo podává. I proto jsme přesvědčeni, že u nás Zelenka nezabíjel,“ potvrzuje ředitel jihlavské nemocnice Martin Šuma.

Pátek třináctého

V havlíčkobrodské nemocnici se rozhodli sepsat trestní oznámení v polovině října; v pátek 13. října na něm začala pracovat právnička Marie Cupalová. Tedy tři týdny po Zelenkově odchodu. Výsledný text měl navíc daleko ke konkrétnímu obvinění: pouze mlhavě a složitě popisoval, že v jednom případě se mohl někdo z personálu dopustit některého z trestných činů ublížení na zdraví. Ani slovo o osmi záhadných úmrtích, v oznámení navíc dál stálo, že ve jmenovaném případě vše dobře dopadlo.

Na krajské státní zastupitelství odešlo trestní oznámení v pondělí 16. října. Trvalo další týden, než se k dokumentu dostala policie. Nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká později uvedla, že na straně žalobců žádná chyba nenastala - oznámení u sebe měli v zákonné lhůtě tří dnů. Je to právě neurčitost trestního oznámení, na kterou se vymlouvají policisté, když vysvětlují, proč trvalo měsíc, než pravděpodobného vraha dopadli.

Havlíčskobrodský detektiv Milan Jušta, který dostal případ na starost, ho jako nepříliš významný odložil stranou. Nekontaktoval ani nemocnici. Vzápětí onemocněl a do služby se vrátil až na sklonku listopadu; na kauze mezitím zřejmě nikdo nepracoval. Zhruba v době, kdy se Jušta vrátil do služby, zjistil primář Longin, že Zelenka nastoupil do jihlavské nemocnice - sdělili mu to podřízení, které požádal, aby ho informovali o všem, co se o Zelenkovi dovědí.

S podezřením, že by mohl opět zabíjet, se rozhodl primář jít na policii. Aniž ho kriminalisté vyzvali, přišel 30. listopadu vypovídat a poprvé konkrétně jmenoval Zelenku. Den nato navečer policie po menší potyčce ošetřovatele zatkla v jihlavské nemocnici. Detektivové mohou být vděčni za to, že se Zelenka při výslechu k vraždám přiznal. Pokud by zapíral, vinu by mu dokazovali komplikovaně.

Zmatky ale zatčením neskončily: 3. prosince uspořádala policie tiskovou konferenci, na níž o případu informovala novináře; mluvilo se o sedmi vraždách. Jenže už následující den se v médiích objevilo, že mrtvých bylo nejméně osm, což policie uznala až o den později. Do případu se postupně vložili ministr vnitra Ivan Langer a ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Langer nařídil policejnímu prezidentovi, aby nechal postup kriminalistů v Havlíčkově Brodě prošetřit; Vladislav Husák tam poslal zvláštní skupinu z prezidia.

O výsledcích zpravil veřejnost minulý týden: „Na základě předložených informací a shromážděných materiálů jsem shledal průtahy při prověřování trestního oznámení.“ Co z toho plyne? Šéf východočeské policie Pavel Přibyl má za úkol jednak posoudit, zda při vyhodnocování trestního oznámení pochybil Jušta, jednak má prozkoumat práci celého okresního ředitelství v průběhu celého případu.

Na konci minulého týdne Zelenkova rodina změnila advokáta, s prací obhájce Vítězslava Menšíka nebyla spokojena. Podle otce obviněného právník špatně obhajoval klienta. Česká advokátní komora již proti němu zahájila kárné řízení. Novým Zelenkovým zástupcem se stal bývalý soudce a prokurátor Jan Herout.

Čtvrté patro bez úklidu

„Tento týden má úklid: Zelenka,“ hlásal minulý týden nápis na vývěsce jednoho z jihlavských panelových domů na sídlišti Březinka. Prach a šlápoty od mokré obuvi však ve čtvrtém patře nejspíše zůstaly. Rodiče třicetiletého zdravotníka Petra Zelenky se totiž před tlakem událostí skryli. Až do minulého týdne rodina nijak nevyčnívala, nechtěnou “ slávu“ jí zajistil syn, který má na svědomí minimálně osm lidských životů a dalších devět pokusů o vraždu.

Dnes jsou v oknech bytu jeho rodičů zataženy žaluzie, nesvítí se, na zvonění nikdo nereaguje a telefon přepíná na záznamník. “ Odjeli asi na venkov,“ myslí si obyvatelé sídliště. Jinak se ale o případu, jenž v současné době hýbe veřejností, zdráhají mluvit. „Je to šok. Nikdo by to do toho kluka určitě neřekl. Působil vyrovnaným dojmem, s vrstevníky tady v okolí se ale zrovna nepřátelil,“ vzpomíná Jiří Dvořák, jenž bydlí ve stejném domě jako Zelenkovi.

Ještě minulé pondělí se s Petrovým otcem Bohumilem, který pracuje ve společnosti Jihlavan, potkal na chodbě. Od té doby ho v domě již nespatřil. Podobně zmizela mladíkova sestra Markéta, zdravotní sestra ve zdejší psychiatrické léčebně. „Slečna Zelenková je nyní v pracovní neschopnosti. Projevuje se jako svědomitá pracovnice, více vám říci nemohu,“ stručně odpovídá ředitelka léčebny Zdeňka Drlíková.

Na baru s brekem

Většina kamarádů Zelenku charakterizuje jako milého usměvavého mladíka, se kterým nikdy nebyla nuda. Že by to mohla být maska sériového vraha, si nechtějí připustit. Jeho současný přítel Milan Tůma je dokonce přesvědčen o tom, že se stal obětním beránkem, na něhož chtějí svést všechna úmrtí za dobu, kdy v nemocnici pracoval.

„Přiznal se pod nátlakem, protože se bojí fyzického násilí,“ uvedl Tůma v rozhovoru pro Deníky Bohemia. Zásadním zlomem v životě Petra Zelenky byl okamžik, kdy se otec dověděl o jeho homosexuální orientaci. Nikdy se s tím nesmířil, zní ze všech stran. „Je to asi šest nebo sedm let, Petr tehdy hrozně brečel. Táta si pro něj párkrát přišel dokonce až sem. Přijde mi divné, když vás ve třiadvaceti vyzvedávají v hospodě rodiče,“ podivuje se Milan Gröhling, majitel vinárny v Husově ulici, kde mladík trávil mnohé večery.

Začal hodně pít, v opojení potom “ pohřbíval“ své blízké i rodinu. „Jednou přišel s tím, že se mu zabil přítel. O pár týdnů později jsme zjistili, že se jen přestěhoval do Prahy. Jindy to byla zase babička či dědeček,“ vypráví Gröhling. „Petra znám dvanáct let, od doby, kdy k nám začal chodit celkem pravidelně.“ Ani u piva prý nedokázal přestat myslet na práci, jeho snem bylo prosadit se jako záchranář.

Byl tím posedlý, když mu to nevyšlo tady, chtěl se o to pokusit v zahraničí,“ říká vinárník. Původně Zelenka vystudoval střední zemědělskou školu, teprve pak k tomu přidal záchranářskou nástavbu. Svoji zdravotnickou kariéru zahájil v roce 1998, kdy přišel do jihlavské nemocnice jako sanitář; poté přestoupil na tamější středisko záchranné služby, kde však vydržel jen dva ze tří měsíců zkušební lhůty.

„Nebyli s ním spokojeni,“ konstatoval Pavel Hájek, krajský radní odpovědný za zdravotnictví. Zelenka měl údajně problémy s docházkou a nezapadl do kolektivu. Neúspěch ho však neodradil a ještě v témže roce se dostal na anesteziologickoresuscitační oddělení havlíčkobrodské nemocnice a v letech 2003 a 2004 sloužil dokonce jako externí záchranář. Jeho čas ale přišel až v květnu 2006…

Maniaka nezastavíš

Lidé z oboru se shodují, že řádění šílence se stoprocentně zabránit nedá. Lze však změnit systém práce tak, aby - pokud hodlá něco takového provést - to měl maximálně ztížené a byl co nejdříve odhalen.

„Zločince, který se rozhodne něco tak obludného udělat, těžko předem odhalíte,“ říká Karel Cvachovec, předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. „Podobně jako šílence, který se rozhodne vjet s autem do protisměru.“ Pokoušet se o úplnou obranu není možné. „To by všechno muselo být pod zámkem a jakákoli samostatná práce by byla vyloučena, sester by muselo být dvakrát více,“ nastiňuje Leoš Heger, ředitel fakultní nemocnice v Hradci Králové.

Znamenalo by to úplně škrtnout důvěru k lidem. Zároveň je ale namístě učinit pro bezpečí v nemocnicích co nejvíce. A to nejen kvůli takovým, jako je nemocniční vrah Petr Zelenka, ale především kvůli možným chybám zdravotníků. “ Nemocnice nejsou oázou v nebezpečném světě, ale naopak velmi rizikovým místem,“ tvrdí Pavel Vepřek, někdejší ředitel motolské nemocnice a předseda sdružení Občan.

„Kolik pacientů zaplatilo životem za chyby v českých nemocnicích, zatím nikdo nezjišťoval. Ty americké jich mají na svědomí více než dopravní nehody.“ Pro představu - na českých silnicích ročně zemře přes tisíc lidí.

Kontrola čtyř očí

Podle Davida Marxe, předsedy České společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví a člena dozorčí rady Spojené akreditační komise ČR, by si každá nemocnice měla určit “ vysoce rizikové činnosti“. Například v Británii musejí některé léky dětem na ARO podávat společně dvě sestry.

„Říká se tomu kontrola čtyř očí,“ vysvětluje Marx. U nás je taková praxe běžná třeba při krevní transfúzi kvůli riziku záměny krevní skupiny, kdy přítomni musejí být zároveň lékař a sestra, oba také podepisují protokol. Stejná pravidla platí při podávání některých opiátů či anestetik, jež člověka zbaví schopnosti sám dýchat, nebo při podávání určitých koncentrovaných roztoků minerálů, které mohou vést k zástavě srdce.

„Heparin je ale v podstatě nevinný lék,“ popisuje Marx. „Předpisy pro jeho podávání se nedají nastavit na míru duševně vyšinutým zdravotníkům.“ Pomoci ale může, když bude nemocnice sledovat kvalitu, bude výsledky své péče porovnávat s průměrem. Na odchylky od normálu - například že komplikace s krvácením má najednou mnohem více lidí než obvykle - by tak měla přijít zaručeně a vcelku rychle. Vzápětí by měl její ředitel zahájit zjišťování příčin - a ne jako v Havlíčkově Brodě nechat vše na detektivním pátrání primáře, který nesrovnalosti luštil na vlastní pěst a ve svém volném čase. „Čeho se ale v českém Kocourkově bojím, je příkaz, že odteď budou všichni sledovat spotřebu heparinu,“ soudí Marx. Vzápětí dodává, že příští Zelenka si téměř určitě zvolí jinou cestu.

Zelenkovy oběti

František Škvařil

Když 11. června zemřel, bylo mu 68 let. Do nemocnice šel, aby mu lékaři pročistili žílu.

Marie Henslová

Druhé Zelenkově oběti bylo 18. června, kdy skonala, padesát devět let.

Pavel Tláskal

Dvaaosmdesátiletý muž byl před smrtí těžce nemocný, zemřel 22. června.

Ivo Řípa

Do nemocnice se dostal s vážným zraněním hlavy, navíc trpěl srdečními problémy. Zemřel 9. července ve věku sedmdesáti osmi let.

Václav Nový

Šedesátiletého muže přivezla záchranka s prasklým žaludečním vředem, zemřel na vykrvácení 23. srpna.

Marie Šimůnková

Smrtelnou se pacientce (59) stala banální operace žlučníku, skonala 25. srpna.

Věra Horáková

Měla problémy s depresemi, v psychiatrické léčebně ji postihla mozková příhoda, proto putovala na ARO. Zemřela 5. září, bylo jí padesát sedm let.

Marie Fialová

Poslední Zelenkova oběť. Smrtelnou dávku heparinu nemocné ženě (83) vrah vpíchl při návštěvě s primářem, zemřela 24. září.

Vladimír Křivka, Hana Čápová, Týden


Klíčová slova

K tomuto článku nejsou přiřazena žádná klíčová slova.

Autoři

Týden

Komentovat článek: Touha rozhodovat o životě a smrti

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

2 nejnovější komentáře k článku Touha rozhodovat o životě a smrti

Komentáře

další 2 komentáře
Bianca Novinari  | 12. 12. 2006 00:08

Vazeny AZ, kdyz presnost, tak presnost. Ten clanek je na strankach ZDN pouze pretazeny z Tydne. Nicmene je pravdou, ze ac jiz jen z uzivane terminologie z te ci one oblasti je patrna elementarni neznalost autorova, o to vice rasantnejsi jsou komentare, ba dokonce soudy... No, takove maji dnes redakce novinare... Zrejme kazdy, kdo udrzi tuzku, resp. strefi se do klaves pise do novin... Cim rasantneji, tim lepe, zveda to ctivost, naklad... Remeslo vsak upada... Snazil jsem se to pocinani novinaru pochopit. Zrejme je k takovemu konani cosi pohani, nuti... Snad vedomi toho, ze asi neni nic zbytecnejsiho, nez vcerejsi noviny...

A Z primář ara šel na sál operovat?  | 11. 12. 2006 20:18

fakt? kdo píše zdn?

 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné