Transplantace znamená naději

Již třetím rokem rozvíjí ve městě svou činnost občanské sdružení Umíme žít s dialýzou. V současnosti sdružuje na osm desítek dialyzovaných a transplantovaných pacientů a jejich rodinných příslušníků…

Pardubice – Jednou ze dvou matek, které po transplantaci ledviny porodily zdravé dítě, je předsedkyně sdružení Helena Rezlerová. Nyní čeká na druhou transplantaci. Dcerce je devět let.

Iniciátorkou vzniku sdružení a stále hlavním tahounem činnosti je však Zdeňka Daníčková, jejíž manžel se přede dvěma lety podrobil úspěšné transplantaci.

„Naši členové mají obdivuhodnou chuť do života. Transplantace pro ně vždy znamená naději. Lidé se po ní cítí jako znovuzrození,“ říká Daníčková.

Zpočátku se domnívala, že členové budou mít spíše zájem o činnost, která jim pomůže zapomenout na jejich problémy. Opak je však pravdou, a proto mezi sebe zvou i lékaře. Sobotního setkání se zúčastnil též zástupce velké farmaceutické společnosti Vladimír Dvořák, který seznámil členy sdružení s léčebným přípravkem erytropoetinem. K nám se tento lék dostal až počátkem 90. let. Tím, že zvyšuje počet červených krvinek, pacient se necítí tolik unaven. Na rozdíl od transfúzí, které jsou uplatňovány při špatném krevním obrazu a do budoucna pro klienta snižují možnost transplantace ledviny, se erytropoetin chová k organismu šetrně.

„Podstatně zkvalitňuje život pacienta i mimo dialýzu,“ zdůrazňuje Dvořák. Zároveň však připouští, že přípravek je pro klienta hůř dostupný, neboť zdravotní pojišťovna na erytropoetin přispívá pouze v omezené míře.

Nicméně pokrok se nezastaví ani v tomto oboru medicíny. Dnes na dialýzu docházejí i pacienti, kteří už dávno překročili osmdesátku.

JIŘINA MIKEŠOVÁ, Hradecké noviny, 29.4.2002

Ohodnoťte tento článek!