Ústavní soud odsoudil úhradovou vyhlášku

Ústavní soud se postavil na stranu poskytovatelů péče a shledal úhradovou vyhlášku ministerstva zdravotnictví protiústavní. Vykonatelnost nálezu je ovšem odložena až do konce roku 2014 – okamžitá aplikace rozhodnutí by dle mínění soudců mohla destabilizovat zdravotnictví.

Zrušení úhradové vyhlášky, kterou připravilo ministerstvo zdravotnictví pod vedením Leoše Hegera (TOP 09), se domáhala skupina 39 senátorů napříč politickým spektrem okolo senátorky Aleny Dernerové (Severočeši.cz). Vyhláška byla tvrdě kritizována i asociacemi poskytovatelů péče, odbory a Českou lékařskou komorou (ČLK).

Fakt, že navrhovatelé před Ústavním soudem uspěli, však platnost vyhlášky neruší. Soudci její vykonatelnost, v rámci zachování právní jistoty a stability systému financování zdravotní péče, odložili až k 31. 12. 2014. Současně ovšem apelovali na ministerské úředníky, aby tento verdikt zohlednili při přípravě úhradové vyhlášky na příští rok. Podle soudu musí příští vyhláška reflektovat ústavně právní požadavky, které soud v nálezu formuloval.

Protiústavnost vyhlášky

Norma byla podle navrhovatelů protiústavní hned z několika důvodů – překročení právního zmocnění pro její vydání, nepředvídatelnost z důvodu složitosti vzorců pro výpočet úhrad, restriktivní charakter vyhlášky, kdy úhrady nepokrývají reálné náklady a nakonec sankcionování poskytovatelů za překročení stanoveného objemu hrazené zdravotní péče.

Senátoři měli za to, že úprava neoprávněně postihuje poskytovatele zdravotních služeb za činnost, kterou ze své podstaty musejí vykonávat – tedy za poskytování zdravotní péče – je prý také v rozporu s právem podnikat a vykonávat jinou hospodářskou činnost.

Fakt, že dle zatím stále platné úhradové vyhlášky je snížena úhrada za poskytnutí neodkladné péče poskytovatelům, kteří nemají uzavřenou smlouvu se zdravotní pojišťovnou, je podle senátorů nejen diskriminační vůči poskytovatelům zdravotních služeb, ale také v rozporu s právem na ochranu zdraví, které zakládá čl. 31 Listiny práv a svobod, neboť takové pravidlo má negativní dopad na dostupnost péče pro pacienty.

Soud vyhověl jen z části

„Ústavní soud v nálezu neuznal námitku týkající se překročení zákonného zmocnění, neboť zákonný pojem „výše úhrad“ zahrnuje i stanovení hodnoty bodu a regulačních omezení jako prostředků vedoucích k jejímu určení. Námitku nepředvídatelnosti, nesrozumitelnosti a neurčitosti napadené právní úpravy akceptoval pouze částečně,“ konstatoval generální sekretář Ústavního soudu Ivo Pospíšil. Podle soudců kombinace několika matematických operací nečiní právní úpravu nesrozumitelnou či nepředvídatelnou. Zde soudci vycházeli z toho, že je vyhláška určena úzké skupině odborníků, u kterých se předpokládá jistá odborná znalost předmětného dokumentu.

„Nepředvídatelnost a prostor pro libovůli shledal soud pouze u tzv. regulačních srážek, které se uplatní v případě, kdy poskytovatel předepíše léky a zdravotní prostředky v rozsahu vyšším než byly úhrady v roce 2011; po skončení roku 2013 může zdravotní pojišťovna v takovém případě snížit úhradu o 50 % částky, o níž celková úhrada v roce 2013 překročila celkovou úhradu za rok 2011,“ vysvětluje Pospíšil s tím, že k podobným srážkám ve výši 40 % lze přikročit i v případě nevyžádané péče v určitých odbornostech.

Výše uvedené limity nejsou podle soudců v souvztažnosti s limity pro objem poskytované péče. U řady poskytovatelů tak vzniká velký prostor pro uplatnění těchto regulačních srážek už jen proto, že poskytovatel plní svou povinnost.

“V případě vyžádané péče není poskytovatel vůbec schopen odhadnout či ovlivnit, v jakém rozsahu bude péče poskytnuta a zda nebude poskytnuta ve větším rozsahu, než byla vyžádána,“ zdůvodnil rozhodnutí soudců Pospíšil. Ústavní soudci v této pasáži vyhlášce vytýkají i fakt, že poskytovatel může být sankcionován za překročení objemu poskytované péče, přičemž zdravotní pojišťovna není nijak omezena ve své úvaze, zda a v jakém rozsahu tyto srážky vůči poskytovateli uplatní. „Pojišťovna může tyto srážky uplatňovat selektivně a podle své úvahy některé poskytovatele znevýhodňovat,“ míní soudci.

Soudci se naopak s navrhovateli neshodli v tezi, že by samotné snížení úhrad na úroveň 98 % objemu předchozího období bylo v rozporu s ústavou. Právo podnikat a právo na ochranu zdraví v tomto případě prý není dotčeno.

Právo podnikat

Tato práva jsou ovšem dle soudců porušena zmíněným omezováním výše úhrad při překročení objemu poskytnuté zdravotní péče, kdy se základní hodnota bodu 1,02 Kč snižuje na hodnotu 0,30 Kč. „Podle Ústavního soudu poskytovatelé nemohou odmítnout poskytnutí péče, avšak současně jsou nuceni při překročení objemu v kalendářním roce ji poskytovat za situace, kdy úhrada nepokrývá ani jen nezbytné náklady, a faktické poskytování péče je tak vlastně poskytovatelem dotováno,“ shodli se soudci s navrhovateli.

Takový stav by podle soudu nebyl porušení čl. 26 Listiny, pokud by příčinou takovéto ztráty bylo podnikatelské rozhodnutí poskytovatele. Podle soudu ovšem v tomto případě vzniká jako nezbytný důsledek nastavení výše úhrad – tedy cenových regulací.

Soud podle Iva Pospíšila spatřuje základní problém v tom, že úhradová vyhláška nerozlišuje mezi překročením objemu péče v důsledku plýtvání či nadužívání péče a v důsledku plnění zákonných povinností ze strany poskytovatelů. V druhém jmenovaném případě pak soudci v normě postrádají mechanismy, které by kompenzovaly poskytovatelům ztráty, ke kterým by došlo v důsledku snížení hodnoty bodu.

„Napadená úprava je proto v rozporu s čl. 26 Listiny a současně též ohrožuje právo na ochranu zdraví dle čl. 31 Listiny, neboť nutí poskytovatele, aby ve vlastním ekonomickém zájmu omezovali poskytovanou zdravotní péči nebo se poskytování vyhýbali,“ tlumočil rozhodnutí Pospíšil a dodal, že Ústavní soud taktéž v tomto ohledu shledal jako neústavní i nerovné postavení smluvních a nesmluvních poskytovatelů při proplácení úhrad za poskytnutou neodkladnou péči. Příští verze úhradové vyhlášky by tak měla být k poskytovatelům péče mnohem vstřícnější.


Unknown media type: poll
1)
“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”
Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).
Ohodnoťte tento článek!