Přejít na obsah

V ČR v podstatě vzniká čtrnáct různých zdravotnictví

zpět
26.11.2007

"To, že pan ministr Julínek je prvním ministrem zdravotnictví, který nekomunikuje s profesní samosprávou lékařů, nemá nic společného s naším vztahem k ODS, " říká prezident ČLK Milan Kubek...

Pane prezidente České lékařské komory, sobota, kdy vyjde tento rozhovor, bude druhým dnem sjezdu ČLK a zároveň prvním dnem sjezdu Občanské demokratické strany. Tyhle dva spolky se teď příliš nemilují, viďte?

Já myslím, že to tak není. To, že pan ministr Julínek je prvním ministrem zdravotnictví, který nekomunikuje s profesní samosprávou lékařů, nemá nic společného s naším vztahem k ODS. Česká lékařská komora sdružuje lékaře bez ohledu na jejich politické názory.

Vaši kritici ale tvrdí, že z ČLK se pod vaším vedením stala pobočka sociální demokracie. A připisují to mimo jiné tomu, že jste nerozlučná dvojka s Davidem Rathem - bývalým ministrem zdravotnictví a nyní místopředsedou poslaneckého klubu ČSSD.

David Rath patří do širšího okruhu mých přátel a já ho respektuji jako člověka, který zdravotnictví rozumí a který pro lékaře udělal mnoho dobrého. V této chvíli jsme ale každý jinde: já jsem prezident lékařské komory, on je stínový ministr zdravotnictví a předseda zdravotního výboru Sněmovny.

Takže to, že vaše postoje k většině problémů ve zdravotnictví souznějí s postoji ČSSD a osobně Davida Ratha, je jenom náhoda?

V dané chvíli je to přirozené, protože ČLK kritizuje chyby, které dělá ministerstvo zdravotnictví, a ty chyby pochopitelně kritizuje také opozice. Já bych ale rád připomněl, že v té hektické předvolební kampani v roce 2006 si ČLK - na rozdíl od kolegů stomatologů a lékárníků - zachovala striktní neutralitu; myslím, že těm, kteří mě dnes obviňují, že komoru politizuji, ve skutečností vadí to, že jsem ji nepřimkl k ODS.

Když byl pan Rath ministrem, mnozí lékaři ho ostře napadali a otevřeně sympatizovali s ODS. Máte pocit, že jich dost v tom posledním roce změnilo názor?

Fakt je, že většina lékařů je nespokojena se svou situací a s tím, jak funguje resort zdravotnictví. Pan ministr Julínek nastupoval na ministerstvo s velkým reformním elánem. Říkal: já mám ty zákony v šuplíku, já je prostě vytáhnu v paragrafovaném znění a půjdou do Sněmovny Dnes je ve funkci patnáct měsíců a žádná reforma se nekoná. Mnozí lékaři jsou tím pochopitelně zklamáni.

Není to tak, že se lékařům nemůže zavděčit žádný ministr zdravotnictví?

Máte pravdu, že ten spor je dlouhodobý; vyplývá z toho, že se stále víc prohlubuje nepoměr mezi nedostatečnými finančními zdroji našeho zdravotnictví a obrovským očekáváním společnosti, pokud jde kvalitu a dostupnost zdravotní péče. Zatím žádná politická reprezentace neměla odvahu tento problém řešit a my, lékaři, odmítáme být donekonečna nedobrovolnými sponzory tohoto systému. Uvědomme si, že v České republice na zdravotnictví vydáváme ročně na jednoho občana 800 eur. V Německu je to 2500 eur, přičemž poskytovaná péče je téměř srovnatelná. Používáme stejné přístroje, předepisujeme stejné léky a nakupujeme je za světové ceny. Co není světové, to je cena naší práce. Tou nízkou cenou své práce my, lékaři, ten systém dotujeme.

Podle mluvčího ministerstva zdravotnictví Tomáše Cikrta ministerstvo přestalo s ČLK komunikovat proto, že „prezident Kubek zkresloval výsledky jednání a dokonce zapíral, že s ním jednáme. Vzhledem k tomu, jak se chová, nemají kontakty s ním žádný smysl.“ Co vy na to?

My jsme již pana ministra požádali, aby svého tiskového mluvčího naučil slušnému chování. Pokud je toto ale i jeho názor, tak to je vážnější. Ministr přece nemůže své partnery kádrovat, nemůže si vybírat, s kým bude jednat a s kým ne. Nemusí se mnou kamarádit, nemusíme spolu chodit na pivo, ale jednat se všemi relevantními partnery, to je součást jeho práce. On nemá co hodnotit mou legitimitu: já jsem prezident komory, kterého si lékaři demokraticky zvolili. A když se ministr snaží lékařskou komoru ignorovat, tak škodí českému zdravotnictví, protože bez spolupráce s lékaři se žádná smysluplná reforma ve zdravotnictví udělat nedá. Takže když pan ministr s námi nekomunikuje, asi by bylo dobré, aby tuto jeho úlohu převzal předseda vlády. Já se obávám, že pan Topolánek není o situaci ve zdravotnictví panem ministrem řádně informován.

Tak pojďme k některým z konkrétních věcí, v nichž se s šéfem resortu neshodujete. V poslední době vzbudilo rozruch hlavně to, že ministerstvo přistoupilo ke slučování některých nemocnic a výzkumných ústavů. Podle Tomáše Julínka budou ty nové celky fungovat efektivněji a levněji. Co si o tom myslíte vy?

Uvedu dva příklady. Ministerstvo chce zrušit Úrazovou nemocnici v Brně a začlenit ji do Fakultní nemocnice v Bohunicích. My jsme upozornili, že Fakultní nemocnice není schopna provoz Úrazové nemocnice absorbovat, a požádali jsme pana ministra, aby ČLK byla členem komise pro restrukturalizaci zdravotnictví v Brně. Pan ministr nám ústy svého mluvčího vzkázal, že s hulváty z lékařské komory se nemá o čem bavit. Druhým příkladem je situace okolo pražského Ústavu hematologie a krevní transfuze. Ta byla nejvíc medializována díky pozoruhodnému postoji ministerstva k panu profesoru Klenerovi, jednomu z nejvěhlasnějších českých lékařů. Pražské zdravotnictví určitě potřebuje restrukturalizaci, ale proč začínat něčím, co funguje?! ÚHKT je bez dluhů, léčí pacienty dobře a má světové renomé. My varujeme před nebezpečím rozdělení tohoto fungujícího lékařského týmu. A když pan ministr hovoří o úsporách, proč není schopen položit na stůl jedinou studii, která by ty úspory dokazovala?

Jaký je váš názor na proces privatizace nemocnic, který probíhá v různé intenzitě v krajích?

Tady se stala obrovská chyba, když bývalé okresní nemocnice přešly v roce 2003 pod správu krajů a stát si neponechal žádnou pojistku, aby mohl ovlivňovat, co s nimi dál bude. Krajské samosprávy začaly ty nemocnice prodávat, aniž by byla vytvořena nějaká základní síť, jaká existuje ve všech vyspělých zemích Evropské unie; podotýkám, že ta síť je tam většinou provozována neziskovou formou. Výsledek je ten, že v řadě míst se zhoršila dostupnost zdravotní péče. Ačkoli občané v celé republice platí stejnou zdravotní daň, péče, jíž se jim dostává, je rozdílná. V podstatě zde vzniká 14 různých zdravotnictví. Některé kraje jsou odpovědnější, některé víc hazardují - zejména Středočeský kraj, který až na čtyři nemocnice všechny ostatní prodává.

Váš přítel David Rath o té středočeské privatizaci v režii hejtmana Petra Bendla mluví jako o rozkrádání veřejného majetku

Já nechci používat silná slova, ale ty ceny, za které jsou některé z těch nemocnic prodávány, připadají i mně nápadně nevýhodné. Když kraj prodává za 50 miliónů korun nemocnici, do níž stát v posledních letech investoval 200 miliónů korun, tak to samozřejmě vypadá podezřele. Nás na tom ale znepokojuje ještě jedna věc: personální devastace těch bývalých okresních nemocnic. V akciovkách, na něž se ty nemocnice transformovaly, jsou průměrné platy lékařů o deset procent a platy sester o dvacet procent menší než ve státních nemocnicích. To samozřejmě urychluje exodus kvalifikovaných lidí z těchto nemocnic. V této souvislosti je alarmující, že ministr Julínek odmítá splnit to, co mu ukládá zákon: vydat vyhlášku o minimálních personálních standardech zdravotnických zařízení. Smyslem té vyhlášky je garantovat občanům, že nemocnice, v níž se léčí, má dostatečný počet kvalifikovaných lékařů a ostatního zdravotnického personálu. Já se domnívám, že tlak, který ČLK na pana ministra vyvíjí, aby tuto svou zákonnou povinnosti splnil, je jedním z důvodů útoku, který je nyní proti České lékařské komoře veden.

Tím útokem myslíte zřejmě návrh novely zákona o profesních komorách, který se chystá předložit skupina poslanců ODS?

Ano, to především.

V tom případě se omlouvám, že k tomuhle tématu se v dnešním rozhovoru asi nedostaneme, protože mě teď víc vzrušuje to, že od 1. 1. 2008 budeme my, pacienti, platit na dřevo za každou návštěvu u lékaře a za každou položku na receptu. Jako doktor byste si nad tím měl mnout ruce, ale vy si je nemnete. Proč?

Protože ten systém je velmi primitivní a protože lékařům přinese značnou administrativní zátěž navíc. Přitom těch 30 korun určitě neudělá z pacienta váženého zákazníka; spíš vztah mezi lékařem a pacientem zhorší. Velice podstatné je, že vláda zároveň se zavedením těchto poplatků snížila výdaje na zdravotnictví, a to hned třemi způsoby: zmrazením plateb za státní pojištěnce, zavedením stropu vyměřovacího základu pro pojistné ve výši čtyřnásobku průměrné mzdy a zvýšením dolní sazby DPH u léků z 5 na 9 procent. Všeobecná zdravotní pojišťovna tudíž ve svém zdravotně pojistném plánu říká, že v příštím roce bude mít na úhradu péče o 7 miliard korun méně, než očekávala. Ty peníze budou ve zdravotnictví chybět a pan ministr předpokládá, že je vybereme od pacientů v hotovosti. Ale my jsme lékaři, ne výběrčí pojišťoven!

Já se na to dívám jako plátce a příjemce zdravotní péče, a ty poplatky považuju prostě za hanebnost. Co si vy, lékaři, počnete s těmi pacienty, kteří smýšlejí podobně a jednoduše ty poplatky nezaplatí? Odmítnete je příště ošetřit?

Lékař nesmí odmítnout pacienta, který potřebuje akutní ošetření. A naším zájmem určitě není vyhánět pacienty ze svých ordinací, protože ti pacienti nás živí. Také si neumím představit, že by se nějaký lékař soudil s pacientem kvůli 30 Kč, když soudní poplatek činí 600 Kč. Co si počneme? Většina kolegů ty poplatky asi bude požadovat, protože pokud by tak nečinili, hrozí jim až padesátitisícová pokuta. Mimochodem: ty pokuty poplynou zdravotním pojišťovnám, takže mohou být používány i jako nástroj k šikanování „nepohodlných“ lékařů, kteří si troufnou vést s pojišťovnou nějaký spor

A co myslíte, že se stane, pokud lidé ty poplatky nebudou platit masově? V jednom rozhovoru jste řekl, že předpokládáte, že se ten systém zhroutí. Co jste tím mínil?

Že zvítězí zdravý rozum a že ty poplatky budou zrušeny, nebo aspoň nějak modifikovány. Když mluvíme o poplatcích, rád bych se zmínil ještě o jedné věci: o pětitisícovém ročním limitu. To je velmi neupřímná záležitost, ten limit ve skutečnosti neexistuje, protože se do něj nezapočítávají hospitalizační taxy v nemocnici, nezapočítává se tam poplatek za lékařskou službu první pomoci - a doplatky za léky se tam nezapočítávají ve skutečné výši, ale pouze v imaginární výši doplatku za nejlevnější ekvivalent toho léku, který lékař pacientovi předepsal. Přičemž ten levný lék často není reálně dostupný.

Na to zase říkám fuj! Ale abychom si spolu tolik nenotovali, pane prezidente - vy jste přece taky pro zvýšení spoluúčasti pacientů, jen to chcete udělat jinak, že? Cituji z představy ČLK o reformě zdravotnictví: „Zúžení rozsahu péče kryté ze základního pojištění by vytvořilo prostor pro komerční připojištění, konkurenci zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení.“ Když tohle čtu, tak se divím, proč si vlastně s panem Julínkem nepadnete do náruče.

Pane redaktore, míra spoluúčasti v České republice je 11,5 procenta, což je méně než průměr v zemích Evropské unie. Takže jistý prostor pro její zvýšení zde je. Určitě je chybou, že u nás se prakticky veškerá spoluúčast soustřeďuje do léků a stomatologie. Ano, podle našeho názoru by základem reformy zdravotnictví mělo být stanovení standardů zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Definujme si, na co mají pacienti nárok a na co by se měli komerčně připojistit.

Tak fajn, definujte. Já jsem kardiak, mám bypass. Měl jsem se podle vás na něj připojistit?

Ne, to byste se asi nedoplatil.

A co třeba na kyčelní endoprotézu, tu možná taky budu časem potřebovat?

Tu by vám určitě taky mělo pokrýt to základní pojištění. Ale například u lázeňské péče bych o zvýšení spoluúčasti uvažoval. A taky u banálních chorob, jako je chřipka Tam by si pacienti podle mého názoru měli kupovat léky za své a patrně by se měli i více podílet na nákladech za vyšetření u lékaře.

Teď, pane prezidente, doufám, že ti, kteří vás podezírají ze spolčení se sociální demokracií, vám opravdu křivdí, že v tomhle s vámi ČSSD na jedné lodi není. Tak mi ještě řekněte: co dělá komora pod vaším vedením pro to, aby se všichni lékaři už konečně chovali k pacientům jako ke svým klientům? Fakt je, že mnozí se k nim tak už chovají, ale pořád je dost těch, kteří s pacienty jednají arogantně nebo jako s malými dětmi

Vztah mezi lékaři a pacienty se stále vyvíjí. Já rád používám příkladu dvou „klaďasů“ z klasického televizního seriálu Nemocnice na kraji města, primáře Sovy a doktora Štrosmajera: pokud jde o komunikaci s pacienty, ani jeden z nich by dnes neobstál. Ale ta obrovská informační nerovnováha mezi lékařem a pacientem tady bude vždycky. A to znamená, že pacient prostě musí svému lékaři věřit a že lékař se musí snažit jeho důvěru získat. Ptáte se, co pro to děláme. Za prvé si vyhodnocujeme stížnosti pacientů na lékaře, zasílané České lékařské komoře a zjistili jsme, že většina se opravdu týká té komunikace. Reagovali jsme na to tak, že jsme přednášky na toto téma zařadili do kurzů celoživotního vzdělávání lékařů, které organizujeme. Protože tohle nás na škole nikdo neučil: jak komunikovat s člověkem, který je ve stresu.

Na závěr vás ještě ocituji: „Medicína není žádné poslání, je to práce jako každá jiná, jen trochu náročnější a odpovědnější. Té náročnosti by mělo odpovídat i finanční ohodnocení.“ To je pozoruhodně upřímné prohlášení. Buďte stejně upřímný a řekněte mi, kolik by si podle vás měli lékaři vydělávat.

Myslím, že lékař v nemocnici by si měl přijít přibližně na trojnásobek průměrné mzdy, přičemž jeho základní plat by měl být asi tak dvojnásobný a na ten trojnásobek by se měl dostat s limitovaným množstvím služeb. Teď samozřejmě nemluvím o čerstvých absolventech lékařských fakult, kteří nastupují na 15 000 hrubého a jejichž situace je opravdu katastrofální; mluvím o plně kvalifikovaných lékařích s 10-15 lety praxe, kteří bohužel mají základní platy na úrovni průměrné mzdy a jsou existenčně závislí na výdělku za přesčasovou práci. V podstatě jsou těmi přesčasy vydíráni. Zdůrazňuji: ta relace platu lékaře k průměrnému příjmu v zemi, o niž dlouhodobě usilujeme, není žádný nehorázný požadavek, je to západoevropský standard. Paradoxní je, že ve všech žebříčcích společenské prestiže jsou u nás lékaři uváděni na prvním místě, ale to finanční ohodnocení tomu vůbec neodpovídá. A důsledek je ten, že řada velice talentovaných mladých lidí, kteří by rádi studovali medicínu, dá nakonec kvůli penězům přednost jinému povolání. Což je škoda.

Alexandr Kramer, Právo


Klíčová slova

K tomuto článku nejsou přiřazena žádná klíčová slova.

Autoři

Právo

Komentovat článek: V ČR v podstatě vzniká čtrnáct různých…

*
* Pravidla diskusí - čtěte
*
 

* - údaje označené hvězdičkou jsou povinné

2 nejnovější komentáře k článku V ČR v podstatě vzniká čtrnáct různých…

Komentáře

další 2 komentáře
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/25.11.2007/407235100021003-05:05-1-vladneme-nerusit.html  | 26. 11. 2007 13:35

http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/25.11.2007/407235100021003-05:05-1-vladneme-nerusit.html

doktori a sestry zdrhejte dokud je cas  | 26. 11. 2007 10:39

tim myslim nez Zalud a Trpas uzavrou pro zdravotniky hranice

 zavřít

Váš tip

  • Jako ochranu před spamem, prosím zodpovězte následující otázku (číslicí):
  • * - položky označené hvězdičkou jsou povinné