V „hygieně“ práce zaostává ČR za vyspělými státy

…“Ukazuje se, že ČR se dosud nepřizpůsobila vývoji v oblasti bezpečnosti a zdraví při práci podmínkám průmyslově vyspělých států včetně zemí EU. Setrváváme u právních předpisů zaváděných v 60. letech…

V zemích EU dochází každoročně nejméně k pěti miliónům úrazů při práci včetně téměř 6500 smrtelných. Spolu s ostatními nemocemi vyvolanými výkonem povolání stojí národní ekonomiky 1,5 až 4 % hrubého domácího produktu, některé údaje však uvádějí až pět procent.

„Je proto pochopitelné, že v zemích EU byla v minulých letech věnována velká pozornost tvorbě základních standardů pro jednotné právní předpisy v této oblasti. Jejich základem jsou směrnice EU,“ říká Vladimír Glivický, člen kolegia pro bezpečnost a zdraví při práci ČR a člen Mezinárodní ergonomické společnosti. Jsou plně ve shodě s požadavky Mezinárodní organizace práce, Světové zdravotnické organizace a navazují na ně i jednotné normy EU, které jsou ve shodě s mezinárodními normami ISO (International Organization for Standardization).

Směrnice EU vycházejí z následujících principů:

– odpovědnost zaměstnavatele za vyhodnocování, odstranění nebo snížení rizik;

– povinnost zaměstnavatele informovat zaměstnance o současných rizikách;

– účast zaměstnanců na opatřeních pro bezpečnost a zdraví při práci;

– kontrola dodržování směrnic prováděná orgány dozoru.

„Tyto právní předpisy vytvářejí jednotné minimální požadavky závazné pro všechny země EU. Předpokládá se, že státy, žádající o vstup do Evropské unie včetně ČR, zavedou její právní předpisy a vytvoří podmínky pro jejich zavedení do praxe. Přitom se počítá s významnou spoluprací sociálních partnerů,“ vysvětluje Glivický.

Odpovědnost zaměstnavatele za bezpečnost a zdraví zaměstnanců při práci se řídí ustanoveními směrnice EU „o opatřeních ke zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci“. Ta vymezuje povinnosti zaměstnavatele vytvářet podmínky, které nepoškozují zdraví zaměstnanců a umožňují dosáhnout pracovního výkonu v podmínkách pro ně co nejvýhodnějších včetně opatření nutných pro prevenci pracovních rizik. „Tato směrnice však vymezuje i povinnosti zaměstnanců pro ochranu svého zdraví a bezpečnosti při výkonu pracovní činnosti,“ dodává Glivický s tím, že ustanovení této směrnice EU je plně ve shodě s Úmluvou Mezinárodní organizace práce „o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí“. Česká republika ji ratifikovala už v roce 1988 a je zveřejněná ve znění Vyhlášky MZV č. 20/1989 Sb.

„Přesto nebyla této problematice věnována potřebná pozornost. Zaměstnavatelé byli informováni o svých povinnostech nedostatečně, nebo je vůbec neznali. Mnohdy je neplnili v zájmu dosažení zisku,“ upozorňuje Glivický. Také účinnost odborových orgánů, které plnily funkci zástupců zaměstnanců, nebyla podle něho příliš patrná v prosazování podmínek pro bezpečnou práci a ochranu zdraví zaměstnanců. Samotní zaměstnanci mají dosud malý vliv na zlepšování svých pracovních podmínek a nejsou k tomu ani dostatečně motivováni.

Významnou úlohu sehrává podle Glivického fakt, že ČR dosud nepřijala Úmluvu Mezinárodní organizace práce „o inspekci práce v průmyslu a obchodě“, kterou přijalo 124 států včetně zemí EU, a loni i Slovensko; nepřijala ani navazující Úmluvu Mezinárodní organizace práce „o inspekci práce v zemědělství a „o bezpečnosti a zdraví v dolech“.

„Ukazuje se, že ČR se dosud nepřizpůsobila vývoji v oblasti bezpečnosti a zdraví při práci podmínkám průmyslově vyspělých států včetně zemí EU. Setrváváme u právních předpisů zaváděných v 60. letech, které se různě upravovaly a doplňovaly podle „našich specifických podmínek“ a které poznamenaly i myšlení řady vedoucích pracovníků. Jejich rozhodování ovlivnilo i naši současnou, ne zrovna dobrou situaci,“ zdůrazňuje Glivický.

V zemích EU se bezpečnost a zdraví při práci chápe stále více jako významný produktivní faktor pro ekonomické přínosy pracovní činnosti. V průmyslově vyspělých státech, včetně zemí EU, k tomu přispívá i činnost úrazových pojišťoven, mnohdy specializovaných pro jednotlivá odvětví (např. průmysl, zemědělství, doly, aj.) a různé pobídkové stimuly motivující zaměstnavatele, ale i zaměstnance zlepšovat pracovní podmínky.

Ke změně nevyhovujícího stavu u nás by měla přispět novela zákoníku práce, která je účinná od letošního 1. ledna. Uvádí přehled základních povinností zaměstnavatele i práva a povinnosti zaměstnanců v této oblasti, nově zavádí institut zástupce zaměstnanců. Do této novely byla promítnuta i ustanovení 28 směrnic EU s cílem zajistit soulad českého pracovního práva s právem zemí EU.

Pro soulad českého pracovního práva s právem zemí EU je prioritní zejména:

nahradit dosavadní roztříštěnou soustavu paralelního působení několika dozorů nad bezpečností a zdraví při práci jednotnou účinnou inspekcí práce, obdobně jako v zemích EU;


vytvořit samostatný systém úrazového pojištění,


uplatňovat pracovní lékařství pro ochranu zdraví zaměstnanců, prevenci pracovních rizik a zlepšování pracovních podmínek přímo v podnicích


urychleně převzít a důsledně uplatňovat v plném rozsahu současné právní předpisy EU v oblasti bezpečnosti a zdraví při práci, včetně výměny poznatků a zkušeností;


vytvořit systém přípravy zástupců zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a zdraví při práci


vyřešit zásadním způsobem úlohu současného systému odborové inspekce a jejich úkolů.

Ohodnoťte tento článek!