V. Klaus: Ze zdravotnictví je potřeba odstranit zásadní systémovou chybu

…Autor si však – spolu se mnou – myslí, že „reformy“ tohoto typu nevyřeší nic, a že je ze zdravotnictví nezbytné odstranit zásadní systémovou chybu, která je založena na tom, že v systému zdravotnictví – bez reálných cen a bez toho, že ceny skutečně a přímo zasahují všechny zúčastněné (pacientem počínaje) – poptávka po zdravotní péči je a bude nekonečná…

Dovolte mi, abych ocitoval několik vybraných vět z jednoho odborného dokumentu, zabývajícího se zdravotnictvím.

„Pacienti čekají na chodbách, jeden vedle druhého. K dispozici je tak málo židlí, že někteří musí dokonce stát. Jedna paní s migrénou si sedla na zem a zacpala si uši. Na pohotovosti čeká už několik hodin. Sedmdesátiletý muž čekal na stejné pohotovosti tři hodiny a zemřel, aniž by si ho někdo všiml. Systém zdravotnictví je tak zahlcen, že se odkládají i naléhavé operace. Rozsáhlý průzkum, kterého se zúčastnilo 2315 specialistů z 12 různých lékařských odborností, přinesl překvapivé výsledky. Za rok 1999 se průměrná doba mezi návštěvou praktického lékaře a operací, na kterou byl pacient poslán, prodloužila o 5,3 % na 14 týdnů. 63 % rentgenových přístrojů je beznadějně zastaralých, třetina z nich je dokonce starší než 20 let. Jedna nemocnice chtěla prodat ultrazvuk místnímu veterináři, ale pro něj už to nebylo zajímavé, protože má přístroj lepší a modernější“.

„I když se za poslední 3 roky výdaje do zdravotnictví zvýšily o 22 %, přesto si 8 z 10 občanů myslí, že je systém v krizi a stejně tak se domnívá 67 % specialistů, že se kvalita lékařské péče za tutéž dobu zhoršila“.

Nevím, co teď čtenář očekává, že bude následovat dále, ale trochu ho možná překvapím či zklamu. Vtip je totiž v tom, že citované věty nejsou informacemi o zdravotním systému v České republice, ale že jde o úryvky z textu dr. Davida Gratzera z Toronta, který tuto analýzu udělal pro Kanadu a o Kanadě. Tento manévr jsem nevolil bez jistého záměru. Informace naznačuje snad dost jasně, že současný problém zdravotnictví není specificky český, že má daleko širší, vlastně celosvětovou platnost, i když někde je to nepochybně lepší, zatímco někde jinde daleko horší.

Autor této citované analýzy vyslovuje hypotézu, že se reformátoři zdravotnictví tradičně dělí na 2 základní skupiny či na dvě školy. Zástupci první z nich si myslí, že problém financování zdravotní péče vyřeší lepší management, lepší řízení zdravotnictví, zatímco ti druzí si myslí, že to vyřeší více peněz. Obě tyto skupiny expertů podle dr. Gratzera vycházejí z představy, že zdravotnictví vyřeší více angažovanosti státu, nikoli více trhu.

Autor si však – spolu se mnou – myslí, že „reformy“ tohoto typu nevyřeší nic, a že je ze zdravotnictví nezbytné odstranit zásadní systémovou chybu, která je založena na tom, že v systému zdravotnictví – bez reálných cen a bez toho, že ceny skutečně a přímo zasahují všechny zúčastněné (pacientem počínaje) – poptávka po zdravotní péči je a bude nekonečná. Necítí-li pacient finanční důsledky své poptávky po zdravotní péči, je od něho racionální, že tuto péči nadužívá, stejně tak lékař – bez finančních důsledků pro sebe sama – nabízí více než nezbytnou péči a v neposlední řadě i nemocnice (a jejich ředitelé) bojují o své (z cizích peněz placené) rozpočty.

V Kanadě to stát řeší jistou formou přídělového systému a výsledkem je čekání, dlouhé lhůty a snižování kvality lékařské péče. Autor textu, ze kterého vycházím, vydaného v National Center for Policy Analysis v Dallasu (únor 2001), doporučuje to, o čem i já hovořím už dlouho. Doporučuje tzv. MSA, Medical Savings Accounts (česky snad individuální zdravotní účty), které by podle něho měly tvořit jádro budoucího, daleko úspornějšího a hlavně ufinancovatelného systému. Co přesně si z tohoto účtu člověk má platit, jaká má být souvislost těchto účtů s pojištěním, co se má platit hotovostně, jak se mají tyto účty úročit, půjdou-li do nich platby nezdaněné či zdaněné, atd. je otázkou další práce a nedá se to převzít z Kanady či odkudkoli. To musí respektovat domácí specifika. A je to jen a jedině naším úkolem. Ale podstatné je to, jak říká dr. Gratzer, že se „zatím nenašel jediný kanadský politik, který by se touto možností zabýval“. Moc bych si přál, aby se našel aspoň nějaký český politik, který by do toho – spolu se mnou – chtěl jít. Zatím ho neznám.

Václav Klaus, 1.3.2001

Autor je předsedou ODS a Poslanecké sněmovny

Ohodnoťte tento článek!