Věčný spánek v lednici

Ruský občan Alexandr Toropčin zemřel při automobilové nehodě na jaře roku 2000. Ještě dnes leží v chladicím boxu pohřebního ústavu…

Na první pohled ojedinělý případ. Také tuzemské nemocnice však skladují po mnoho měsíců mrtvá těla: nejčastěji osob ze zemí na východ od naší republiky.

Devátého dne měsíce dubna dva tisíce prosvištěl tehdy devětadvacetiletý Alexandr Toropčin kolem obce Benešovice a mířil do Stříbra. Nikdy tam ale nedojel. Vylétl s autem ze silnice a na místě zemřel. Policie u něj našla ukrajinský řidičský průkaz, mobilní telefon, zlaté řetízky a dvě baseballové pálky. O dva dny později ho po soudní pitvě převezli do chladicího boxu pohřebního ústavu ve Stříbře, kde leží dodnes. Jak je to možné?

Nemocnice plné mrtvol

Ze zákona vyplývá, že se o mrtvé, k nimž se nikdo nehlásí, má postarat obec. Jenže starosta obce Benešovice Miroslav Janša, v jejíž blízkosti se nešťastník vyboural, podle svých slov dodnes oficiálně nic neví, nikdo mu nic neoznámil, a odmítá proto cokoli řešit. Toropčinův případ působí skutečně unikátně. Náhodně oslovení majitelé pohřebních služeb z Prahy, Ostravy a Náchoda nad ním kroutí hlavou a tvrdí, že jim se nikdy nic podobného nepřihodilo. Majiteli pohřební služby ze Stříbra Romanu Bednářovi, u něhož Toropčin leží, vzkazují: měl jste ho spálit už dávno. Pohřební ústav ve Stříbře je pravděpodobně asi jediným, v němž tak dlouho pobývá nebožtík. Obdobné případy se však dají vystopovat na soudních odděleních českých nemocnic. „Je to běžné ve všech nemocnicích, zrovna nedávno jsme to s kolegy rozebírali. Je to pořád dokola. Cizinci, nejčastěji z východu, jsou tu na falešné papíry. Nikdo je nemůže identifikovat, nikdo je nezná, hledání pozůstalých se vleče. Leží tu pak několik měsíců nebo i rok,“ říká soudní lékař z pražské Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích, který si nepřál být jmenován. Události po smrti Alexandra Toropčina lékařova slova potvrzují. Policie spolu s majitelem pohřebního ústavu nejprve kontaktovala ukrajinskou ambasádu. Jméno i původ mrtvého znali podle „řidičáku“ a nic nenasvědčovalo tomu, že vznikne problém. Ukrajinci odpověděli, ať Toropčina zatím nechají v „lednici“, a začali hledat jeho příbuzné. Asi po dvou měsících však policie i ukrajinská strana přišly na to, že Toropčinovy doklady jsou falešné. Na Ukrajinu se sice oženil a má tam syna, pochází ale z Ruska. Telefonáty a dopisy s Ukrajinci vystřídala korespondence s ruským generálním konzulátem v Karlových Varech. Vyšlo také najevo, že Toropčin nebyl žádný beránek. V Česku žil „načerno“ a za loupežné přepadení benzinových pump si odseděl několik měsíců ve vazbě, z níž ho ale rok před smrtí propustili pro nedostatek důkazů.

Zabírá tu místo

Měsíce plynuly a náklady na Toropčinův pobyt v chladicím boxu rostly (jeden den v „lednici“ totiž stojí sto padesát korun). Bednářovi se nakonec ozval ruský diplomat Oleg Makarov z karlovarského generálního konzulátu. „Řekli mi, že se jim podařilo sehnat Toropčinova otce. S pohřbem u nás souhlasí, ale peníze nemá a přijet sem nemůže,“ vypráví mladý „funebrák“ Bednář a stěžuje si: „Zabírá mi tu místo a těch peněz!“ Nebožtík ho totiž podle jeho výpočtů stál k dnešním dnům zhruba sto čtyřicet tisíc korun. Bednář počítal s tím, že mu tyto náklady ruská strana uhradí. Zmýlil se. Ruský diplomat Makarov se po otázce, zda Rusové náklady zaplatí, cítil velice dotčen. Zadrmolil, že „my udělali všechno, co jsme mohli“, a položil telefon. Už i na ministerstvu pro místní rozvoj, kde zákon o pohřebnictví vznikal, o mrtvém slyšeli. „To je ten, co pořád leží v tý lednici, že jo?“ reagovala pracovnice tiskového oddělení. Oldřich Praus, který má na ministerstvu pohřebnictví na starost, vidí věc jasně. „Podle zákona by pohřeb jakož i předchozí náklady měla uhradit obec.“ Starosta Benešovic je ale nekompromisní. „Odmítáme cokoli platit a budeme se klidně i soudit.“ Bednář už nedoufá, že mu posmrtný pobyt ruského nebožtíka někdo proplatí. „Asi ho pohřbím sám. Celé to vyjde na dalších pět tisíc,“ vypočítává a dodává, že do „lednice už si nikdy žádného cizince z východu nepřiveze“.

Zákon o mrtvích

Podle zákona o pohřebnictví platného od 1. ledna 2002 se má o mrtvolu cizince, o nějž nikdo nejeví zájem, postarat obec, pokud dostane souhlas od nebožtíkovy rodné země. Když souhlas nepřijde do jednoho měsíce, může ho obec pohřbít sama. Pokud cizinec zemřel před prvním lednem tohoto roku, měla podle vyhlášky ministerstva zdravotnictví uhradit náklady na pohřeb rovněž obec.

Krystyna Wanatowiczová, Týden, 21.1.2002

Ohodnoťte tento článek!