Vermousek: Lékařská komora by měla mít více pravomocí

Okresní sdružení České lékařské komory (ČLK) v Třebíči má nového předsedu. Očního lékaře Tomáše Preiningera vystřídal po dvou volebních obdobích urolog Ivo Vermousek…

Do čela ho zvolilo okresní shromáždění. Po měsíčním seznámení se s legislativou a náplní práce předsedy ČLK přinášíme s Ivo Vermouskem rozhovor.

Nabourala vám nová funkce váš současný profesní i soukromý život?

Naštěstí moc ne. Pořadí hodnot mám následující: rodina, práce a pak něco na ostatní záležitosti, třeba na komoru. Od doktora Preiningera jsem převzal veškerou agendu na čistém stole, takže žádné stohy nevyřízených věcí.

Prostudoval jsem si stavovské předpisy a související legislativní náležitosti. Je to sice určitá práce navíc, ale nejedná se o politickou funkci, která je spojená s konkrétní mocí či možností něco zásadně změnit.

Jedná se spíše o běžnou agendu a rutinu, která by měla být spravedlivá vůči všem. Na rovinu můžu říct, že nátlaky na mě moc nefungují.

Jak jste vnímal Českou lékařskou komoru v době, kdy jste nebyl jejím předsedou? Měl jste k ní nějaké výhrady?

Vždycky to byla pro mě instituce, která cechovním způsobem reprezentuje lékařskou profesi. Pravdou je, že nejvyšší vedení se trochu chová jako odborová organizace a to, myslím si, jí nepřísluší. Zrovna tak by neměla vstupovat do smluvních vztahů mezi zdravotnickými zařízeními a mezi zdravotními pojišťovnami.

Není sice marné mít v tomto směru zastání, ale úkol komory to podle mě není, přísluší odborným společnostem, jakými jsou Sdružení praktických lékařů nebo Sdružení ambulantních specialistů. Když to shrnu, tak ČLK nemá zas tolik úkolů a není třeba jí zvýrazňovat víc, než je třeba.

A v čem je tedy její hlavní role?

Má svoje opodstatnění z hlediska ručení za odbornou péči svým dílem, protože licence vydává komora. Poskytuje právní servis a pomáhá při řešení stížností. V některých státech je to ale jiné.

Například v Rakousku má komora obrovský vliv na rozmístění jednotlivých lékařů specialistů v jednotlivých regionech. U nás to spíše činí pojišťovny svojí smluvní politikou. Myslím si, že by i ČLK měla mít více pravomocí. Jediný, kdo dnes ovlivňuje hustotu a smysluplnost sítě zdravotnických zařízení jsou pojišťovny.

Členství lékařů v ČLK je povinné. Považujete to za rozumné?

Nevidím důvod, proč by nemělo být povinné. Pokud má být komora zodpovědná za jejich odbornost a za licence, tak musí mít nějakou páku. V rámci Evropské unie existuje pouze jediná země, která nemá povinné členství. V Německu je povinná pouze takzvaná registrace, která je oddělená od členství, které je dobrovolné.

Cítí se někteří lékaři být touto povinností diskriminováni?

Je to jako začarovaný kruh. Čím více někteří lékaři toto členství ignorují, tím více komoru oslabují. Ona pak není schopná naplňovat to, co se od ní očekává. Těžko bych odhadl, kolik procent lékařů je pro povinné členství a kolik proti. Pravdou je, že odborný nebo obvodní lékař, který má licenci, nemusí komoru léta potřebovat, pokud nepotřebuje řešit nějakou stížnost.

V jakých případech lékaři komoru nejvíce vyhledávají. Je to tehdy, když si na ně stěžuje pacient a vyhrožuje mu dokonce udáním?

Komora přímo zaměstnává právníky na zdravotnickou agendou. Pokud se cítí být lékař neprávem napadaný pacientem, může požádat komoru o právní zastupování, může si přes ní nechat vypracovat znalecký posudek. Tímto se spíše zabývá Česká rada ČLK.

Na komoru občas docházejí stížnosti pacientů, kteří se cítí být poškození chováním lékařů. Většinou se ale jedná o kolizi ve vzájemné komunikaci, kdy si obě strany nedostatečně vysvětlily o co se vlastně jedná. Někdy i jiný zdravotnický personál může nešikovně něco pacientovi sdělit a už je na problém zaděláno.

Komora může doporučit formu potrestání lékaře ?

Pokud přijde stížnost, která není vedená soudní cestou, ale jde přímo přes komoru, což považuji za rozumné řešení, tak existuje několik stupňů potrestání.

Ve vztahu k soukromému lékaři, který je sám sobě zdravotnickým subjektem, je možné ho potrestat důtkou nebo až pozastavením členství v komoře, což by mu zamezilo v pokračování jeho praxe.

Takové extrémní situace se ale léta nedějí. Pokud je partnerem v takové při nemocnice, může lékaři pozastavit například odměny. Stížnosti mohou být směřovány na vedení nemocnice, na komoru nebo jako žaloba na zanedbání lékařské péče. To záleží případ od případu.

Když se řekne Česká lékařská komora, většina lidí si ihned vybaví Davida Rátha, prezidenta ústředí. Není někdy jeho nekompromisní vystupování spíše na škodu?

Ústředí nás informuje o tom, co činí a my tak činíme také. To je to podstatné. Rozhodně s námi vedení nekonzultuje některé své kroky, jako například vyšší cenu práce lékařů.

Ale myslím si, že jeho tlak je v tomto ohledu správný a logický. Druhá věc je, zda tak činí ve správný okamžik. Rozhodně není zcestný názor, že se lékařská péče v budoucnu neobejde bez finančního přispění pacientů.

Noviny Třebíčska – Vysočina, Miroslava Čermáková

Ohodnoťte tento článek!