Většina zdravotníků se zvýšení platů nedočká

Za pár dní dostanou zdravotníci lednové výplatní pásky. Uvidí na nich slíbené zvýšení o 6,25 %? „Většina zdravotníků bohužel na své lednové výplatní pásce žádné navýšení platů a mezd neuvidí. Ministr zdravotnictví Leoš Heger slib nedodržel,“ říká řídící sekce nemocnic OSZSP Iva Řezníčková.

Máte informace o tom, že by se chystaly nějaké lokální protestní akce v rámci jednotlivých zdravotnických zařízení?

Podle našich informací se zatím žádné lokální akce nechystají. Zaměstnanci si uvědomují, že nedodržení slibu ministra zdravotnictví a celé vlády je nutné řešit celostátně a centrálně. Nepožadují navýšení od zaměstnavatelů ani zřizovatelů. Jeden takový pokus byl v Pardubickém kraji, ale i tam nakonec lékaři uznali, že není možné domáhat se plnění slibů od toho, kdo se k ničemu nezavázal.

Jak probíhají vyjednávání o kolektivních smlouvách na rok 2012?

Odborový svaz mapuje situaci v jednotlivých zařízeních a scénář je až na výjimky stejný. Nemocnice a další zdravotnická zařízení v průběhu ledna analyzovaly dopady nové úhradové vyhlášky a závěr je jednoznačný.

Potřebné finance na navýšení platů vyhláška negarantuje. Zástupci zaměstnanců slyší ve všech krajích totéž: „Na slíbené navýšení nemáme, bude problém udržet i stávající platy“.

Zvýšení nákladů – především navýšení DPH – zasáhlo hospodaření nemocnic velmi tvrdě a v mnoha zařízeních je ekonomická situace ještě horší než v loňském roce. O případném navýšení platů se jedná pouze ve fakultních nemocnicích, kde se ředitelé snaží nalézt zdroje pod hrozbou odvolání z funkce.

Zaměstnavatelé sdružení v AČMN se nedávno postavili na stranu odborů proti ministerstvu zdravotnictví, což není příliš běžný jev. Obviňují ministra Hegera ze zbavování se odpovědnosti za navýšení platů. Leoš Heger ale tvrdí, že peníze na platy ředitelům poslal…

Zaměstnavatelé i odbory se v posledním období shodují na více stanoviscích, kromě financování také třeba v pohledu na plánovanou restrukturalizaci lůžek. Zástupci obou stran koncem minulého roku opakovaně upozorňovali na to, že navržená úhradová vyhláška na rok 2012 potřebné finance na 6,25 procentní navýšení platů nezajistí.

Ministr Heger tvrdil opak. Aktuální propočty zaměstnavatelů však ukazují, že naše společné obavy byly oprávněné.

Tvrzení ministerstva zdravotnictví o navýšení úhrad na 103 procent je manipulace s čísly. Většina nemocnic se pohybuje pouze na 100 procentech úhrad roku 2011 a některé nedosáhnou ani loňských příjmů.

Na zvyšování platů a mezd není žádný prostor. Někde dokonce uvažují i o snižování odměn zaměstnanců.
V této situaci se ministr zdravotnictví zbavuje odpovědnosti a říká, že on nemůže nic garantovat mimo státem řízené nemocnice a že je vše v rukách ředitelů a zřizovatelů. Ti ale přeci žádný slib zaměstnancům nedali a ani nemohou ovlivnit podobu úhradové vyhlášky.

Zdravotnická trojka při ukončení série happeningů v prosinci minulého roku avizovala, že by v případě nedodržení slibu Leoše Hegera mohla přistoupit k tvrdším opatřením. Jakou by – alespoň v obrysech – mohla mít podobu?

V této době probíhá analýza plnění slibů v jednotlivých regionech a nemocnicích. Po shromáždění všech údajů budou Zdravotnické odbory jednat o situaci s premiérem Nečasem. 21. února se koná celostátní setkání zástupců všech nemocnic k aktuální situaci.

Svou účast přislíbil ministr Heger, zástupci zaměstnavatelů a Asociace krajů jako zástupce většiny zřizovatelů. Na dalším postupu se dohodneme teprve na základě toho, jak bude na předložená fakta o neplnění slibů reagovat pan premiér a posléze i sám ministr Heger.

Z tohoto důvodu tedy nemůžeme zatím žádné bližší obrysy sdělit. Rádi bychom navíc vše koordinovali společně s Lékařským odborovým klubem.

Už v dubnu může vstoupit v platnost nová personální vyhláška, která by mohla zaměstnavatelům umožnit výrazně zeštíhlit personální náklady. Získaly již odbory při jednáních představu o tom, do jaké míry vedení nemocnic využije možností nové vyhlášky k redukci stavu personálu?

Návrh personální vyhlášky jsme obdrželi v rámci připomínkového řízení. Její podoba je pro nás absolutně nepřijatelná! Toto stanovisko jsme také odeslali ministerstvu. Odbory vždy volaly po stanovení počtu a struktury personálu a doufaly, že vyhláška bude znamenat zlepšení podmínek nejen pro zaměstnance, ale také pacienty.

Opakovaně se v posledních letech v některých zařízeních potýkáme s extrémním snižováním počtu personálu z důvodu úspor a z toho plynoucí snižování kvality poskytované péče. Předložený návrh ale znamená možnost dalšího snížení počtu zdravotníků dokonce pod současný stav, který je v mnoha případech již nyní nedostatečný.

Tvrzení, že jde pouze o minimální počty zaměstnanců a ředitelé mohou jednotlivá pracoviště obsadit zaměstnanci lépe, je v době nedostatku financí spíš úsměvné.

Domníváme se, že vyhláška je koncipována pouze jako úsporný nástroj, který nemá za cíl zlepšit podmínky zaměstnanců ani pacientů. Informace od vedení nemocnic nejsou ještě k dispozici. Dokud vyhláška nebude mít finální podobu, tak je pro managamenty nemocnic zbytečné se zabývat konkrétními personálními změnami. Avšak pokud personální vyhláška zůstane ve stávající podobě, tak je velmi reálné, že mnoho nemocnic možnost snížení počtu personálu skutečně využije, neboť jsou k tomu tlačeni nízkými úhradami zdravotních pojišťoven.

Další kritizovanou normu představuje vyhláška o místní a časové dostupnosti péče, které se obávají především pacienti. Kritizují ji však i odbory. Jaký může tato norma dopad na zaměstnance?

Vyhláška o místní a časové dostupnosti je jakýsi manuál, kterým se mají řídit od příštího roku závazně zdravotní pojišťovny a zajistit podle ní dostupnost péče pacientům. Návrh hovoří o tom, že neakutní obory – ale i některé akutní – mohou být vzdáleny až 3 hodiny jízdy autem od bydliště pacienta a ostatní akutní od 45 minut do 2 hodin.

Tyto limity jsou natolik benevolentní, že by v konečném důsledku mohla být zrušena většina nemocnic na území ČR. Vyhláška dává pojišťovnám do ruky zbraň k plánované radikální redukci 10 000 lůžek a zároveň přitom možnost víceméně jen formálně naplnit ústavou garantovanou dostupnost zdravotní péče.
Z pohledu pacientů jde o zásadní omezení dostupnosti péče, a to především v regionech. Rušení oddělení, případně i celých nemocnic, by se kromě pacientů dotklo také tisíců zaměstnanců ve zdravotnictví. Dopadem by mohl být obrovský nárůst nezaměstnanosti v regionech. Nemocnice v menších městech patří často k největším zaměstnavatelům.

Ohodnoťte tento článek!