Vyřeší bakalářská studia přetlak na VŠ?

„U magisterských programů je u nás počet posluchačů dokonce o něco větší než v západních státech. Už nelze zvyšovat jejich počty. Nárůst by se měl realizovat v bakalářských programech,“ míní rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm…

Desetitisíce mladých lidí se v těchto dnech připravují na důležitou životní loterii – přijímací zkoušky na vysoké školy. V humanitních oborech, jako jsou třeba filozofie, práva, pedagogika, lékařství to bude i přes mírný pokles počtu uchazečů a nárůst míst opět pořádný kotel.

Ministr školství Eduard Zeman ale varuje: příliš mnoho studentů škodí kvalitě. Jinými slovy říká STOP dalšímu zvyšování počtu vysokoškoláků, jinak podle něho půjde kvalita výuky z kopce. Považuje za dostatečné, že se na vysoké školy dostane přes 50 procent z populačního ročníku. On i mnozí rektoři tvrdí, že by se ovšem měla více otevřít nabídka tříletých či čtyřletých studií, zakončovaných titulem bakalář. Najde takový absolvent uplatnění? A je vůbec možné zavést tento stupeň na všech humanitních oborech? V západní Evropě se vysokoškolský sektor v 80. a 90. letech otevřel mnohem většímu počtu lidí mimo jiné právě rozvojem bakalářského studia. Odborně zaměřené „pomaturitní“ vyšší školy se posunuly do vysokoškolského sektoru a na univerzitách se otevřela možnost, aby člověk mohl získat diplom i dříve něž za pět let – pokud se nechce věnovat vědecké činnosti a potřebuje především praktickou přípravu, vstupní znalosti oboru. Vyšší odborné školy, nabízející dvouaž tříleté pomaturitní vzdělání zaměřené na praxi, u nás sice vznikly, ale neposkytují vysokoškolský titul. Kromě toho řada z nich je příliš malá a nezaručuje dostatečnou úroveň. O rozvoji bakalářských programů na univerzitách se sice poměrně hodně mluví, ale v praxi to moc slavné není. Titul bakaláře získává 15 až 20 procent absolventů vysokých škol, ale mnozí z nich stejně udělají zkoušky a postupují dále do magisterského studia. Vysoká škola ekonomická v Praze měla před lety dvoustupňové studium, ale pro naprostý nezájem bakaláře zrušila. Ministerstvo školství by však chtělo, aby končila až polovina vysokoškoláků „pouze“ bakalářem – školy by se tak uvolnily většímu počtu zájemců a nabízely také více možností kombinovat obory.

Spor o učitele

„U magisterských programů je u nás počet posluchačů dokonce o něco větší než v západních státech. Už nelze zvyšovat jejich počty. Nárůst by se měl realizovat v bakalářských programech,“ míní rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm. Před více než rokem v rozhovoru pro Právo uvedl, že takto chce zvýšit celkový počet posluchačů na UK o deset tisíc. Tempo vzniku nových bakalářských programů na UK ale není nijak závratné. Od ledna 2001 byl na Lékařské fakultě v Hradci Králové otevřen čtyřletý obor ošetřovatelství – pedagogika ve zdravotnictví a na Farmaceutické fakultě tříletý obor zdravotnická bioanalytika. Wilhelm se podle svých slov pokusil zavést bakalářský cyklus také na části pedagogické fakulty. Narazil ale na silný odpor. Pedagogické fakulty se ostře brání tomu, aby existovala jakákoli možnost „tříletého“ učitele. Tvrdí, že pětileté studium je nutností. Přou se o to i vzdělávací odborníci – jedni tvrdí, že se dva roky stejně ztrácejí zbytečnými teoriemi a budoucí učitelé by se měli více zaměřovat na praxi, druzí oponují, že bez teoretického základu to nejde. „Dovedu si představit, že bakalář by mohl být dostatečnou kvalifikací pro učitelky mateřinek nebo i na základních školách. V případě středních bych už váhala,“ tvrdí ale rektorka Univerzity Palackého v Olomouci Jana Mačáková. Návrh na dvoustupňové studium – nejprve bakalář a pak magistr – na pedagogické fakultě se nejspíše podaří v praxi prosadit rektorovi Masarykovy univerzity v Brně Jiřímu Zlatuškovi. „Bakalářský stupeň by stačil pro mateřské školky a na části oborů na ZŠ,“ tvrdí. Tříleté studium zavedl i na medicíně – pro ty, kteří nehodlají operovat a chtějí obchodovat s léky nebo pokračovat na přírodovědecké fakultě či pracovat na vývoji technologií. K tomu jim stačí základní znalosti lékařství načerpané během tří let. „Nemyslím, že tři roky stačí pro přípravu učitele. Stejně tak by asi divně vypadal filozof-bakalář nebo matematik. V některých směrech by to ale mohl být dobrý doplněk nabídky, třeba v oborech sociální práce, knihovník nebo pomocný programátor,“ tvrdí děkan Filozofické fakulty UK Petr Kolář.

Chybí opora v zákoně

Zlatuška soudí, že i právnické fakulty by měly mít bakalářský stupeň, přestože takový absolvent by nebyl graduovaný právník. „Takové vzdělání mu umožní získání základní orientaci. Může se hodit třeba podnikatelům,“ konstatuje Zlatuška. „Až nám zákon jasně řekne, co by takoví absolventi dělali, můžeme se o tom bavit. Všechny předpisy v oboru právo vyžadují úplné vysokoškolské vzdělání, takže zatím se nám to nezdá. I já mám čtyřleté a ne pětileté vzdělání a necítím se méněcenný. Je to ale otázka toho, jaké se vytvoří legislativní podmínky pro uplatnění,“ reagoval proděkan Právnické fakulty UK Jiří Hřebejk. „Podle vysokoškolského zákona i bakalář patří do ukončeného vysokoškolského vzdělání,“ zdůrazňuje Zlatuška. Zaměstnavatelé by tedy měli zřetelně rozlišovat, zda na konkrétní pozice vyžadují tříletý program nebo magistra. „V šestnáctistupňovém platovém tarifním systému, který vstoupí v účinnost příští rok, jsme už otázku mzdového zařazení bakaláře vyřešili,“ řekl Právu vicepremiér Vladimír Špidla. „Je ale chyba, že změnu struktury studia nechává ministerstvo školství na VŠ a tento trend nijak nepodepřelo žádnou zákonnou normou,“ tvrdí Zlatuška.

Jindřich Ginter, Právo, 17.5.2002

Ohodnoťte tento článek!