Vzhůru k Národní zdravotní službě

Nový ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi řekl při svém nástupu do funkce, že od něj nemůžeme očekávat žádné razantní změny. Mínil tím především privatizaci nemocnic, nepovinné členství v lékařské komoře nebo zavedení individuálních účtů občanů…

Vzápětí bylo ale všechno jinak. Bez váhání zaútočil na dva symboly současného zdravotnictví, na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu (VZP), jež je pilířem veřejného zdravotního pojištění, a na světově známý Institut klinické a experimentální mediciny (IKEM).

Na první pohled by se mohlo zdát, že chce všem kolem předvést, že přichází silný a mocný šéf resortu, který střídá popletenou a slabou přechůdkyni. Pozor ale, například útok proti VZP může být veden snahou o vytvoření mocného úřadu, přes který v budoucnu potečou veškeré finance.

Kdo a za co nese odpovědnost

Zdravotní pojištění má finanční potíže, a je proto legitimní se ptát, jak a proč vznikají a kdo za to může. Pes je zakopán v rozdílu mezi výdaji a příjmy. Řešení je známé: je třeba nakupovat jen to, na co mám, za rozumnou cenu, a co potřebuji, ostatní spotřebu musím odložit.

O viníky není ve zdravotnictví nouze, ale taktovku drželo ministerstvo zdravotnictví (MZ), které svými vyhláškami přinutilo platit zdravotní pojišťovny více, než na kolik měly.

Bylo to ministerstvo, které přivodilo navýšení bodového hodnocení vybraných výkonů, zvýšení režií výkonů, donutilo navyšovat úhradu z titulu navýšení příjmu pojistného, navýšilo ohodnocení ošetřovacích dnů v léčebnách dlouhodobě nemocných a ošetřovatelských lůžkách, navýšilo hodnotu lékového paušálu a zvýšilo rozsah úhrady mimo rámec paušálních plateb.

To jsou pravé důvody změny bilance zdravotních pojišťoven jen za pár posledních let. Přitom zdravotní pojišťovny nemají vzhledem k pětiletým rámcovým smlouvám možnost redukovat smluvní vztahy, u nichž vědí, že jsou nekvalitní a nepotřebné.

Ani zdravotní pojišťovny nejsou bez viny: do nynější situace se nechaly vmanipulovat státem. Ministerstvo zdravotnictví, které nese hlavní díl odpovědnosti za patálii, ve které se nacházíme, chce získat moc nad chodem celého zdravotnictví.

Jeho kroky vedou k přitažení systému veřejného zdravotního pojištění zpět ke státu, k sešněrování systému veřejné správy delegované na zdravotní pojišťovny v roce 1992 zpět do podoby státní správy.

Místo postupného otevírání iniciativě a hledání efektivity v soutěži jednotlivých hráčů chce stát provozovat sociálnědemokratickou obdobu ústavů národního zdraví.

Když úřad, tak všeobjímající

Úředníci si ponechali značnou část rozhodujících pravomocí. Stačí se podívat, kdo disponuje investičními prostředky, za které se staví nové pavilony, nové nemocnice nebo nakupuje nová, drahá a přitom často zbytná technologie.

Je to ministerstvo zdravotnictví a je zřejmé, že jsou to zejména nekompetentní rozhodnutí jeho úředníků, která způsobují zdravotnickému systému nejvíc problémů.

Úředníci se moci nehodlají vzdát, a naopak ji hodlají ještě posílit. Zárodek už vznikl: neskutečně drahé technologické centrum pro sběr informací v ministerstvem řízeném Institutu postgraduálního vzdělávání (IPVZ).

Pokud se vám zdá, že nám úředníci chystají nový „Plaňák, tentokráte už ne na nábřeží kapitána Jaroše, ale v sídle IVZP v Ruské ulici, není to podobnost tak vzdálená.

V institutu se mají pod hlavičku Národního referenčního centra (NRC) soustřeďovat všechny možné zdravotnické informace. Jakmile tam budou, stačí málo, aby mohl „spravedlivý a vševědoucí úředník určovat, co kdo má dělat, kolik toho má dělat, kolik za to dostane a kdo to má odebírat.

Pacient se opět může těšit na fasovanou zdravotní péči, která bude všude za stejnou cenu a málokde bude fungovat.

Občan nicméně nebude muset vnímat, myslet ani jednat. Vše za něj obstarají starostliví a chytří úředníci.

Zbytečné obavy?

Nový náměstek ministra Kubinyiho Petr Sláma si podmínky pro vznik všeobjímajícího úřadu už přichystal. Ve své dřívější funkci ředitele odboru Rozvoje zdravotního pojištění zařídil NRC vybavení za více než 60 milionů korun. Peníze šly z grantu na zavedení plateb za diagnózu (DRG), přestože i malé dítě ví, že na výpočty pro DRG stačí obyčejné PC.

Ředitel Sláma nelenil ani v legislativní rovině, připravil půdu pro NRC i v novele zákona č. 481997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

Navrhovaná novela přitom počítá nejen s jeho zakotvením v systému, ale dokonce s tím, že do něj budou povinně putovat všechny údaje o poskytnuté péči všech občanů ČR.

A ministr Kubinyi, přestože slíbil, že stáhne všechny připravované zákony, osudovou novelu zákona č. 48 nechal v dolní sněmovně k projednávání.

Další události navazují, takže se rýsuje i možný scénář. Pokud někdo chce odebrat rozhodování zdravotním pojišťovnám, stačí patřičně očernit největší z nich – VZP.

Může přitom využít nespokojenosti lékařů, třeba prezident lékařské komory David Rath se ke kritice pojišťoven jistě rád přidá. Pak už nebude problém dostat VZP pod nucenou správu či obsadit její vedení.

Nebude dlouho trvat a zjistí se, že potíže rostou a peněz se nedostává. Za pachatele se označí existence více pojišťoven, které ujídají ze společného koláče, a tak se přistoupí k jejich zrušení.

Systém financování zdravotní péče přes pojišťovny se poté vyhodnotí jako nepovedený a nákladný experiment s tím, že je nutné, aby byl převeden opět pod stát podle španělského nebo rakouského vzoru.

Vědecky řízenému zdravotnictví ze státního Národního referenčního centra už nebude stát nic v cestě.

Euro, Jaroslav Janda, konzultant společnosti Tým DG plus

Ohodnoťte tento článek!