Zákon je bezzubý

Ambulantní lékaři už nehovoří o hrozbě znárodňování privátních ordinací v souvislosti s návrhem nových zákonů o státní správě a samosprávě ve zdravotnictví a o zdravotnickém zařízení . Verzi, která byla nyní po úpravách nakonec odeslána do legislativní rady vlády, však považují za bezzubou, nic příliš neřešící a tedy zbytečnou…

„Změna formy vlastnictví u soukromých ordinací už z návrhů vypadla po našich protestech, že takový zákon vrátí úroveň léčebné péče před rok 1989. Neobjevil se v nich ani původní záměr zřídit Českou zdravotnickou inspekci, která měla kontrolovat hospodaření i soukromých subjektů. Na další výhrady ambulantních lékařů však ministerstvo reagovalo jen formálně. Ze současného zákona o nestátním zdravotnickém zařízení, jehož zrušení jsme odmítali, zůstal v návrhu zachován pouze jeden paragraf a příloha,“ řekl našemu listu místopředseda Sdružení praktických lékařů Jan Jelínek.

Předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Jiří Schlanger, jeden z účastníků jednání tripartity, která návrhy podpořila, má jiný názor. „Uvedený paragraf a tabulka jsou v předloze proto, aby nevzniklo vakuum, než bude schválen zákon o způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. Tabulka totiž stanovuje podmínky pro výkon privátní praxe,“ vysvětlil Schlanger.

Jde podle něho o sjednocení podmínek, které požaduje také EU. Znamená to, že subjekty na trhu služeb mají projít stejným procesem, pokud budou chtít získat oprávnění, jež jim umožní poskytovat zdravotní péči. „Zatím to tak není. Podle navrhovaného zákona by se mělo také u státních zařízení zkoumat, zda splňují například prostorová a další kritéria. Vyhláška, která bude souběžně se zákonem vydána, má garantovat, že nestátní zařízení mají stejné podmínky jako státní,“ uvedl Schlanger.

Jelínek o tom není tak zcela přesvědčen. „Stejný přístup je v návrhu deklarován, ale rozdíl tam je skrytý,“ tvrdí. Upozorňuje, že soukromá ordinace musí stát požádat o zařazení do sítě zdravotnických zařízení, státní nikoli. Alespoň tak se o tom hovoří ve verzi zákona, který je zveřejněn na internetové stránce Ministerstva zdravotnictví. „Jeden je v roli žadatele, druhý ne,“ dodal Jelínek.

Schlanger si však myslí, že pro jistoty privátních praxí se při úpravách návrhů, které odbory prosazovaly, udělalo dost. Například byl odstraněn paragraf, podle nějž měla všechna zařízení, tedy i soukromé ordinace, spadat do daňového režimu neziskových subjektů. „Změna daňovému režimu je nesmysl. Každé zdravotnické zařízení má takový, jaký mu náleží podle toho, jak bylo zřízeno. Pak se řídí buď rozpočtovými pravidly nebo obchodním zákoníkem,“ řekl Schlanger. Z 38 tisíc lékařů pracuje v nestátním sektoru zhruba polovina.

Ivana Kněžínková, Hospodářské noviny, 14.5.2001

Ohodnoťte tento článek!