Zpackaný spor o krev může stát 10 miliard

Rok poté, co český stát zaplatil americké CME desetimiliardové odškodné v kauze televize Nova, hrozí mu blamáž stejných rozměrů. Spor se společností Diag Human, zpackaný sérií chybných kroků polistopadových vlád, stál už státní pokladnu téměř 327 miliónů korun…

a konečná suma se může došplhat až na neuvěřitelných deset miliard korun.

Tak může být znalci oceněna škoda, kterou způsobil podle arbitráže stát firmě Diag Human. Majitel firmy, česko-švýcarský podnikatel Josef Šťáva, je přesvědčen, že šanci na úspěch má velkou. Už v roce 1997 vyhrál první arbitráž s českým státem, o rok později druhou a loni v lednu mu ministrstvo financí poukázalo 326,6 miliónu korun jako zálohu na konečné odškodnění.

Firma Diag Human se ho domohla, protože i když v roce 1990 vyhrála výběrové řízení na obchodování s krevní plazmou v českém zdravotnickém systému, tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar jeho výsledek bez řádného důvodu neuznal, a aniž by bylo toto výběrové řízení zrušeno, vyhlásil o rok později nové, v němž vyhrály dvě jiné firmy.

Tím došlo podle pozdějšího výroku arbitrů k porušení zákona a poškození firmy Diag Human. Navíc do druhého výběrovém řízení zasáhl znovu neoprávněně ministr Bojar. To je v kostce i důvod, proč arbitři v roce 1997 přiřkli Šťávově firmě nárok na odškodnění za ušlý zisk.

A nárok to není malý. Roční objem obchodu s krevní plazmou v České republice představuje částku zhruba 1,3 miliardy korun. Kolik z toto činí zisk, nelze přesně říci, ale Josef Šťáva tvrdí, že na jednom litru krevní plazmy se dá ve světě vydělat až několik tisíc korun.

Diag Human proto loni vyčíslil svůj nárok vůči státu na 3,6 miliardy korun. K podobné a dokonce i vyšší sumě dospěli v roce 2000 opakovaně také experti oslovení ministerstvem zdravotnictví.

Tím se mělo pokrýt odškodné za léta 1992 až 2000, tedy období mezi definitivním nezákonným zmařením výsledku výběrového řízení z roku 1990 a ukončením činnosti dánské firmy NovoNordisk.

Tato firma byla klíčovým obchodním partnerem Diagu a se Šťávovou firmou přerušila v roce 1992 veškeré styky kvůli pomlouvačnému dopisu ministra Bojara. Ten se za něj později Diag Humanu soukromým dopisem omluvil.

Po vyplacení 327miliónové zálohy,kterou loni v lednu stát Diagupředal v naprosté tichosti,se vláda snaží oddálit zřejměnevyhnutelně truchlivý koneckauzy. Kdo tedy za miliardy,které občané patrně ze svýchkapes firmě Diag Human zaplatí,ponese odpovědnost?

Když tuto obrovskou sumu dostali na stůl ministr financí Bohuslav Sobotka a po něm premiér Vladimír Špidla, museli být v šoku. Napovídá tomu fakt, že Šťávův nárok byl razantně odmítnut. To byl však jen politický, nikoliv právní krok a spor pokračoval dál.

Český stát sice opakovaně a naposledy loni na podzim prostřednictvím ministryně zdravotnictví Součkové napadl rozhodnutí arbitráže, ale soudy zatím vždy potvrdily správnost arbitrážního výroku ve Šťávův prospěch. Mezitím došlo k dalšímu nepříznivému vývoji pro český stát.

Ztracený a znovu nalezený dokument

Podle dosud utajovaných informací, které se podařilo Právu získat, si v roce 2000 nechaly obě dvě strany vypracovat posudek na výši škodné částky. Odhad expertů ministerstva zdravotnictví tehdy dosáhl podle sdělení Šťávy Právu 3,8 miliardy korun včetně úroků běžících od závěru revizní arbitráže z roku 1998.

Ušlý zisk v tomto odvětví se dá obvykle velmi snadno spočítat, protože existují přesné statistiky ministerstva zdravotnictví o vývozu krevní plazmy ke zpracování a ceny většiny obchodovatelných položek jsou fixní podle tabulek zdravotních pojišťoven.

Počínaje rokem 2000 nárok Diagu na kompenzaci za zmařené obchody s krevní plazmou zanikl, protože jeho hlavní obchodní partner NovoNordisk, který s ním v roce 1992 kvůli Bojarovým pomlouvačným dopisům ukončil spolupráci, zastavil svojí podnikatelskou činnost.

Ale cílová částka se nadále navyšuje díky úrokům z prodlení ve výši zhruba jednoho miliónu denně.

Přestože konečnou částku odškodnění určí na základě doporučení znalců – musí se na nich ještě dohodnout Šťáva a mínisterstvo zdravotnictví – rozhodčí senát, doslova smrtící finanční a politickou bombu, která hrozí vybuchnout, však pro stát ukrývá náhodně znovunalezený zápis prvního výběrovém řízení v roce 1990.

Kde se vzalo 10 miliard

V něm se totiž poměrně jasně dokládá, že firma Conneco (pozdější Diag Human) byla z 21 uchazečů jedinou způsobilou k obchodování s krevní plazmou a za podmínek standardních na tomto specifickém a lukrativním trhu měla nárok na jeho stoprocentní díl, a nikoli pouze na 40procentní, z čehož vycházely původní odhady výše odškodnění.

To znamená, že pokud se znalci, kteří budou zřejmě již brzy určovat výši ušlého zisku Diag Human, k této interpretaci přikloní, suma původně odhadnutého odškodného se více než zdvojnásobí a může i s úroky přesáhnout 10 miliard korun.

Proč stát mlčí

Kauza Diag Human putovala od Bojara přes řadu ministrů zdravotnictví až k Bohumilu Fišerovi, který si nechal v roce 2000 nejdříve vypracovat odhad částky, již by měl stát Diagu zaplatit, a potom s firmou uzavřel za stát smlouvu o společném postupu ve sporu o náhradu škody.

Tato smlouva obsahovala pověstný článek č. 4, který hovoří o vzájemném závazku mlčenlivosti. Tento článek, byť Diag Human opakovaně ministryni Součkové nabídl společné informování veřejnosti i zrušení tohoto závazku, je důvodem, proč není veřejnost informovaná o hrozbách pro státní rozpočet.

Součková odmítá s odkazem na závazek mlčenlivosti zveřejnit dokumentaci jejího ministerstva ke kauze.

Podle předsedkyně vyšetřovací sněmovní komise Hany Šedivé (ČSSD), která zkoumá příčiny i možné následky sporu státu s Diag Human a jejíž mandát byl tento týden prodloužen do konce června, komplikuje tato skutečnost probíhající šetření.

Ta jsou i proto bez výsledků stejně jako vyšetřování policie, zda v kauze nedošlo k

porušení zákona například korupce státních úředníků.

Součková věří, že stát vyhraje

To, že se stát brání do poslední chvíle vydat prohrané peníze, mu nelze zazlívat. Při rychle rostoucích úrocích z prodlení je však zarážející neochota politiků začít o celé kauze otevřeně mluvit a zveřejnit kompletní pozadí sporu.

Součková přitom ještě loni v květnu v Břeclavi řekla novinářům: „Počkám, až firma poskytne informace první, pak je doplním.“ A navázala tak na měsíc staré vyjádření ministerského předsedy Vladimíra Špidly z Prostějova, že on souhlasí se zproštěním mlčenlivosti v kauze Diag Human, pokud s tím bude souhlasit druhá strana.

DÁLE ČTĚTE:
Špidla o Diag Human
Kauza Diag: řešení oddalujeMinisterstvo zdravotnictví
Součková podala dvě žaloby v kauze Diag Human>

„Já osobně dělám vše proto, abych mohla zveřejnit veškeré informace, které mám k dispozici,“ řekla Právu ministryně Součková, která nedávno zažalovala i antimonopolní úřad. Ten podle ní způsobil státu újmu tím, že nikdy nezasáhl do sporu, když přitom mohl podle ní prokázat, že Bojarova slova v dopise kompromitujícím Diag Human nezpůsobila firmě újmu.

Součková je navíc stále podle svých slov pro Právo na 99 procent přesvědčena o tom, že stát spor zvrátí ve svůj prospěch, nic už Šťávovi platit nebude a naopak Diag bude muset vyplacené stamilióny vrátit.

Kalvoda: stát to chce nechat na příští vlády

„Stát se možná loni snažil vše zvrátit, dnes má jen snahu nechat to na ty příští,“ soudí Šťávův advokát, bývalý ministr za ODA Jan Kalvoda, s tím, že firma Diag Human je odhodlána zaplatit stotisícovou pokutu za to, že bude informovat veřejnost o pozadí sporu bez ohledu na smlouvu se státem.

Od loňského července by měl stát v rozhodčím řízení s Diag Human už zastupovat nově zřízený Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, ale podle Kalvody tomu tak není. Stát je tedy podle něj v této kauze zastupován ministerstvem zdravotnictví v rozporu se zákonem.

Kdo nese odpovědnost?

Celá kauza, na níž se podepsali téměř všichni polistopadoví ministři zdravotnictví, se táhne už od počátku 90. let. Její konec je ale zatím v nedohlednu.

Po vyplacení 327miliónové zálohy, kterou loni v lednu stát Diagu předal v naprosté tichosti, se vláda snaží oddálit zřejmě nevyhnutelně truchlivý konec kauzy. Kdo tedy za miliardy, které občané patrně ze svých kapes firmě Diag Human zaplatí, ponese odpovědnost?

Martin Bojar ji necítí s tím, že v kauze Diag Human jednal v zájmu vyšších etických hodnot, Jan Stráský, za něhož se ze soudní pře stala věc arbitráže, si souvislosti kauzy už téměř nepamatuje a Marie Součková musí podle svých slov mlčet.

Spoluodpovědný se necítí ani Šťávův právník Jan Kalvoda, který byl v letech 1992 až 1996 místopředsedou vlády.

Podnikatel Josef Šťáva je velmi bohatý. Za život si obchodem vydělal stovky miliónů, ne-li miliardy korun. Veřejnost rozčiluje, že se nehodlá spokojit s 327 milióny, které mu stát již zálohově zaplatil, a chce stále víc.

Tvrdý čtyřiapadesátiletý obchodník je však přesvědčen o právní i morální způsobilosti svého nároku a hodlá miliardové odškodné za ušlý zisk vymáhat, ať už bude pro českou veřejnost jakkoli nepochopitelné. Je to pro něj věc principu.

Šťávův advokát Jan Kalvoda popírá, že se jako místopředseda vlády v letech 1992 až 1996 v kauze jakkoliv angažoval.

Bývalý obchodník s krevní plazmou Josef Šťáva říká: „Stát mě poškodil a podle rozhodnutí arbitráže se musí se mnou vyrovnat.“

Kvůli hanlivému dopisu exministra zdravotnictví Martina Bojara Šťávova firma Diag Human na tuzemském trhu s krví skončila.

Právo

Ohodnoťte tento článek!