Zvýšená kvalifikace sama o sobě pracovní smlouvu nezměnila

Titulní obrázek

Jedna jihočeská nemocnice sdělila v roce 2004 zdravotní sestře, že s ní okamžitě ruší pracovní poměr, protože „bez omluvy přestala docházet do práce a neodpracovala předepsané směny na oddělení, kam byla nově zařazena“. Tím hrubě porušila pracovní kázeň. Sestřička neprodleně podala žalobu o určení, že výpověď je neplatná, a aby bylo nemocnici uloženo přidělovat jí práci…

„v souladu se se specializací dle oboustranně dohodnuté náplně práce z února 2000“. Rekapitulovala, že v nemocnici pracuje jako zdravotní sestra od roku 1985. Po absolvování pomaturitního specializačního studia byla zařazena na práci všeobecné sestry se specializací a tu vykonávala dle popisu pracovní náplně, o čemž má svědčit i její platový výměr z července 2004. Když jí nemocnice vytknula porušení pracovní kázně údajným neadekvátním chováním a slovním útokem na podřízenou kolegyni ve směně, rozhodla, že má nastoupit jako zdravotní sestra na LDN. Takové zařazení žalobkyně odmítla. Má zato, že je to v rozporu se sjednaným druhem práce sestry se specializací. Nemocnice k tomu uvedla, že žalovaná „pracuje s týmem zdravotních sester, které podle potřeby mohou být přeřazovány z jednoho oddělení na jiné“, a všechny že mají „sjednán v pracovní smlouvě jeden druh práce: zdravotní sestra“. Okresní soud žalobu zamítl. Uzavřel, že v pracovní smlouvě z roku 1985 byl dohodnut druh práce „zdravotní sestra“ a že později ke změně sjednaného druhu práce nedošlo. I když nemocnice její získané specializace využívala, nelze dovodit uzavření dohody o změně pracovní smlouvy ve sjednaném druhu práce jen ze skutečnosti, že žalovaná žalobkyni přidělovala práci vyžadující předmětnou specializaci. „Žalovaná se nijak nezavázala přidělovat žalobkyni pouze práci vyžadující tuto specializaci a taková povinnost žalované není ničím založena,“ řekl soud. Když tedy „bezdůvodně nekonala novou práci zdravotní sestry na LDN“, neomluveným nedostavením se do práce po několik dnů zvlášť hrubým způsobem porušila pracovní kázeň a žalovaná s ní okamžitě zrušila pracovní poměr v souladu se zákoníkem práce. Krajský soud rozsudek potvrdil. Žalobkyně podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Zásadní po právní stránce považuje otázku, zda faktický výkon jiného druhu práce, než jaký je uveden v pracovní smlouvě, její přidělování, odměňování dle tohoto zařazení atd. lze považovat za změnu druhu práce, či nikoli. Co je psáno

Nejvyšší soud především konstatoval, že pracovní náplň je jednostranným příkazem zaměstnavatele, kterým se zaměstnanci blíže vymezují úkoly v rámci sjednané práce v pracovní smlouvě; pracovní náplň může zaměstnavatel kdykoliv měnit. Není tedy možné zaměňovat sjednaný druh práce, který může být změněn jen dohodou účastníků pracovního poměru, a pracovní náplň, kterou může zaměstnavatel v rámci sjednaného druhu práce zaměstnanci určovat. Zákoník práce blíže nepředepisuje, jak by měl být druh práce sjednaný v pracovní smlouvě vymezen. Každopádně lze sjednaný obsah smlouvy změnit jen tehdy, dohodnouli se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěli projevit. Podle Nejvyššího soudu z toho jihočeské soudy vycházely a dovodily, že (nové) určení pracovní náplně v rámci sjednaného druhu práce nepředstavuje (nemůže představovat) změnu pracovní smlouvy v ujednání o druhu práce, na který byl zaměstnanec přijat.

Žalobkyně tento právní názor nezpochybňuje. Podstatou jejích námitek je ale nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, skutková zjištění soudů považuje za chybná a neúplná a na základě vlastního hodnocení důkazů dovozuje, že mezi účastnicemi byl konkludentně sjednán jiný (odlišný) druh práce, než na který byla žalobkyně podle pracovní smlouvy z roku 1985 přijata. Tyto námitky ale nepředstavují jí uváděný dovolací důvod. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl.

Regionální deník

Ohodnoťte tento článek!