AFP: Nemocné na AIDS držel Saddám ve vězeňských nemocnicích

Iráčané nakažení virem HIV byli za režimu Saddáma Husajna drženi pod vojenským dohledem v nemocnici. Pod pohrůžkou popravy museli zachovat naprostou mlčenlivost. „Nenechali nás ani pohřbít mrtvé, protože na tělech prováděli experimenty…

BAGDÁD – Iráčané, nakažení virem HIV, který způsobuje smrtelný syndrom získaného selhání imunity (AIDS), byli za režimu svrženého prezidenta Saddáma Husajna zcela vyloučeni ze společnosti a drženi pod vojenským dohledem v jedné nemocnici u Bagdádu spolu se svými blízkými. Byli bezmocní a pod pohrůžkou popravy odsouzení k zachovávání naprosté mlčenlivosti, píše agentura AFP.

Od pádu iráckého režimu 9. dubna vypovídají lékaři i pacienti se zjevnými obavami o „totalitárním“ léčení nakažených virem HIV v Saddámově říši.

„S pacienty i s jejich rodinami bylo zacházeno jako s kriminálníky, byli drženi na tajných místech. A to vše proto, že vláda rozhodla, že v zemi AIDS není,“ říká ředitel jediné irácké nemocnice specializované na tuto chorobu Karím Nada.

Toto zařízení, Ibn Zuhúr, se nachází v nezastavěném prostoru u jednoho zničeného mostu. Vchod je zahrazen nápisem: „Nevstupujte, nakazíte se infekční nemocí.“ Ale jedno křídlo budovy, umístěné úplně vzadu a bývalým režimem představované jako televizní studio, bylo vyhrazeno nemocným s virem HIV. Budova je od 7. dubna, kdy ji opustily tři ženy a dvě děti nakažení virem, prázdná, po pádu Bagdádu byla též vyrabovaná.

Nada, který patří k těm několika doktorům, kteří se sem poté vrátili, říká, že právě v tomto křídle byli drženi „nemocní i s rodinami, bez možnosti návštěv či opuštění nemocnice a navíc s permanentní kontrolou vojáků“.

Další lékař Alí Husajn zdůrazňuje, že „nikdy nezapomene na utrpení svých pacientů“. „Někteří pacienti stále krváceli, jiní umírali v nesnesitelných bolestech. My jsem totiž neměli vůbec žádné léky, které by zmírňovaly utrpení.“ A po úmrtí pacientů si jejich rodiny ani nesměly prohlédnout pozůstatky, dodává Husajn s tím, že ty byly ve dvojité rakvi (jedna byla dřevěná a druhá ocelová) pohřbeny na dvou tajných bagdádských hřbitovech.

V polostínu svého domu matka dvou dětí, které se virem HIV údajně nakazily „z krve dovezené z Francie“, neskrývá své pohnutí. Slzy jí kanou po tváři. Křesťanka Zubajda, která byla se svými nakaženými syny držena v Ibn Zuhúru dva a půl roku, říká, že „nikdy Saddámu Husajnovi neodpustí, protože nemohla nikdy obejmout tělo jednoho svého zemřelého syna“.

„Nenechali nás ani pohřbít mrtvé, protože na tělech prováděli různé experimenty,“ říká tato sedmapadesátiletá žena s tím, že její nakažené syny režim našel „díky záznamům v lékařských kartách a také díky udání sousedů“.

„Vláda nám hrozila, že celá rodina bude uvězněná a že se nikdy nedostaneme na svobodu,“ vypráví a dodává: „Pak nás Saddám Husajn omilostnil, museli jsme ale podepsat prohlášení o tom, že své děti nikdy nepošleme do školy a že se s nikým nebudeme stýkat.“

Její syn Basám dodává, že „nakažení nesměli dokonce ani uzavírat manželství. To bylo povoleno jen tehdy, když byli oba infikováni.“

V Iráku byl AIDS poprvé zaznamenán v roce 1986. Od té doby uváděl Bagdád oficiálně 180 nakažených, podle lékařů jich ale bylo více než „několik set“.

Nyní jsou jejich záznamy poházené na podlahách vyrabovaného jediného zařízení v zemi na léčení nemocných s virem HIV.

ČTK/AFP

Ohodnoťte tento článek!