AIDS: Další světová válka

„Po celém africkém kontinentu uskutečňujeme různé projekty a programy, jež jsou úspěšné. Jenže háček je v tom, že nejsme s to je provádět ve větším měřítku.“ A důvod je jediný – nedostatek peněz…

Ať už měřeno počtem obětí, postižených rodin či národů nebo dopadem na hospodářství, epidemie AIDS je smrtelnější globální hrozba než ta, kterou představují teroristické skupiny. Ale téměř nikdo z toho nevyvodí logický závěr: válka proti AIDS je mnohem důležitější než válka proti terorismu. Účastníci této války – lidé žijící s AIDS, jejich rodiny a přátelé, profesionální zdravotníci či dobrovolní aktivisté – bojují pouze jim dostupnými, a to značně omezenými prostředky. Jedna zpráva za druhou nám říká, co je potřeba udělat. Nicméně prostředky vynaložené na boj s AIDS jsou spíše almužnou, pouze zlomkem částky, oproti té, která byla poskytnuta jako odezva na události z 11. září. Před šesti měsíci se do New Yorku sjeli představitelé mezinárodního společenství na zvláštní setkání Spojených národů s cílem dohodnout se na jednotné strategii v boji proti AIDS, jež označili za nejhorší epidemii, se kterou se kdy lidstvo setkalo. Vzájemná shoda v základních otázkách nasvědčovala, že vůdčí osobnosti brzy přejdou od slov k činům. Kofi Annan se zasadil o schválení návrhu Světového fondu na zvláštní výdaje s cílovou částkou 10 miliard dolarů. Nicméně 1. 12., na Mezinárodní den boje proti AIDS, zástupci mezinárodního společenství a média vydali pouze zběžné doplnění posledních údajů OSN pro rok 2001: počet úmrtí vzrostl o tři milióny, počet nově infikovaných HIV o pět miliónů, celkový počet osob s HIV/AIDS se vyšplhal na 40 miliónů, z nichž 28 miliónů žije v Africe. A Světový fond získal nakonec pouhých 1,6 miliardy dolarů, a to v závazcích, zahrnujících víceleté příspěvky. G. W. Bush nasadil americkým příslibem 200 miliónů laťku nízko, a další země jeho příkladu následovaly. Za pár let se lidé budou ptát na AIDS podobně, jako se ptali v případě holocaustu nebo genocidy ve Rwandě: „Jak to, že o tom věděli a nic nepodnikli?“ Důvodem ale není, že bychom nevěděli, co dělat. Základní kroky byly jasně dohodnuty v New Yorku: preventivní opatření, jako kondomy a osvěta o bezpečném sexu, jsou stěžejní. Ženy, které jsou nákaze více náchylné, musí mít právo a svobodu volby ve svém vlastním sexuálním životě. Léčby, včetně užití antiretrovirálů, musí svou dostupností povzbuzovat naději a zároveň vůli podstoupit testy. Zdravotnické systémy musí být schopny čelit epidemii tím, že budou léčit oportunistické, ale i jiné nemoci, a zamezovat přenosu infekce HIV z matky na plod. Ovšem to, co chybí, jsou peníze na uskutečnění těchto opatření. Zvláštní vyslanec OSN Stephen Lewis dodává: „Po celém africkém kontinentu uskutečňujeme různé projekty a programy, jež jsou úspěšné. Jenže háček je v tom, že nejsme s to je provádět ve větším měřítku.“ A důvod je jediný – „nedostatek peněz“. Ačkoli aktivisté bojující proti AIDS již poukázali na souvislost mezi AIDS, chudobou, africkou zadlužeností a politikou mezinárodních finančních institucí, nebere americká veřejnost stále tyto skutečnosti v potaz. Stejně jako myšlenku, že platit za zdraví obyvatel naší planety je povinností těch, kteří na to mají prostředky. Nejvíce obětí AIDS je v Africe, a tudíž mimo zraky okolního světa. Ačkoli je průměrný Američan africkou tragédií pohnut, v podvědomí má zakořeněno, že zodpovědnost za to nese někdo jiný. Často slýcháme o potřebě „velení“ v boji proti AIDS. Za zmínku stojí, že právě ti dva vedoucí činitelé, kteří mohli hrát v tomto boji rozhodující role, se červnového setkání OSN vůbec nezúčastnili. Jedná se o prezidenty G. W. Bushe a Thabo Mbeki (Jihoafrická republika), který ztělesňují dvě největší překážky v boji proti AIDS: popření vážnosti situace a její přehlížení, což má v případě Mbekiho až smrtelné následky. Jihoafričané hráli doposud v boji proti AIDS vedoucí úlohu. Jihoafrická vláda se připojila k boji proti farmaceutickým společnostem, aby je přiměla upustit od soudního sporu, ve kterém tyto společnosti bránily své patenty na úkor zdraví obyvatel JAR: Mbeki ale znemožnil léčbu HIV-pozitivních Jihoafričanů, místo aby vzal na vědomí nespornou souvislost mezi AIDS a chudobou a nastolil jednotnou cestu k jejich odstranění, obrátil své snahy k boji proti domácímu zdravotnictví. Dopustil se osudové chyby, když odvrátil svůj zrak od umírajících ve strachu, že by se při tom pohledu mohla zhroutit jeho představa o africké renesanci. Na druhé straně Bush představuje nebetyčnou nevšímavost. Silné americké vedení podporující boj proti AIDS by mohlo znamenat zlom, ale Spojené státy přehlížejí spojitost mezi šířením chudoby, beznaděje a nejistoty a nárůstem takových hrozeb jako jsou AIDS a terorismus. Bush odmítá prosazovat boj proti AIDS, neboť oběťmi jsou převážně černoši, chudí a ženy. Události z 11. září ukázaly, že i Američané jsou zranitelní jako všichni ostatní na této planetě, a to by pro ně mělo být podnětem k většímu smyslu pro solidaritu. Opak je pravda. Světová válka proti AIDS, méně viditelná, ale potřebnější než válka proti terorismu, stále ještě nebyla zahájena.

Salih BOOKER, Haló noviny, 8.4.2002

Ohodnoťte tento článek!