Dr. Obama léčí Ameriku

4. 2. 2010 8:30
přidejte názor
Autor: Redakce
Plýtvání, chaos, socialismus. To není charakteristika stavu českého ale amerického zdravotnictví.


Zaměřil jsem se na zdravotnictví, protože jsem slyšel všechny ty příběhy o Američanech, jejichž životy závisejí na tom, jestli jim pojišťovna zaplatí. A dokonce i o těch, kteří plnou pojistku mají, ale stačí jedna nemoc a budou finančně na mizině, řekl minulou středu ve své první zprávě o stavu Unie americký prezident Barack Obama.

»Po téměř století pokusů jsme blíž než kdy jindy době, kdy bude život Američanů bezpečnější. Naše snahy ochrání Američany před nejhoršími praktikami pojišťovacího průmyslu,« dodal Obama.

Hrozivé symptomy špatného stavu amerického zdravotnictví se denně přetřásají v médiích. Výdaje na ně přesáhly závratnou částku dvou bilionů dolarů ročně. To představuje osmnáct procent HDP, což je více než dvojnásobek průměru obvyklého ve vyspělých zemích.

Pro srovnání - české výdaje na zdravotnictví představují sedm procent HDP.

Položilo to i General Motors

Výdaje na zdravotnictví rostou dvakrát rychleji než roste HDP. Za posledních deset let se průměrné rodinné pojištění americké rodiny poskytované prostřednictvím zaměstnavatele zvýšilo z 5800 na 13 400 dolarů ročně. Prudce rostoucí výdaje programu Medicare (veřejné pojištění seniorů) a Medicaid (veřejné pojištění chudých) podkopávají stabilitu veřejných financí Spojených států.

Vysoké výdaje na zdravotnictví již přispěly k bankrotu General Motors v loňském roce. Podnik se totiž v polovině osmdesátých let zavázal, že bude všem svým zaměstnancům i v důchodu hradit plné zdravotní pojištění. Bohužel těsně před krachem měla firma dvakrát více penzistů než zaměstnanců, kteří již nedokázali vydělat na pojištění svých starších kolegů.

Podobně tyto výdaje oslabují konkurenceschopnost i ostatních amerických podniků, vyčerpávají rozpočty států Unie a federální vlády a tlačí stále více domácností do zoufalé finanční situace.

Víc než patnáct procent Američanů není pojištěno a mnoho dalších má pojištění nedostatečné, což se většinou dozvědí, až když onemocní a musejí doplácet z vlastní kapsy.

Když vlastní kapsa nestačí, čeká je osobní bankrot. Za poslední desetiletí se z těchto důvodů došlo k více než milionu bankrotů. Jak se z toho všeho vyléčit?

Bude-li trend pokračovat dalších deset let, pojištění americké rodiny přesáhne 27 tisíc dolarů ročně, tedy zhruba pětinu příjmů. Podnikům se zvýší podíl zdravotního pojištění z deseti na sedmnáct procent.

Růst HDP Spojených států půjde plně na krytí rostoucích nákladů ve zdravotnictví. Výdaje států Unie na zdravotnictví se zdvojnásobí a programu Medicare dojdou peníze již za osm let. Takovému vývoji je třeba předejít.

Socialismus po americku

Prezident Obama zadal Kongresu nelehký úkol: zastavit nebo pokud možno snížit další růst výdajů a zároveň zajistit kvalitní péči pro lidi bez pojištění. Kongres hledá recept od počátku loňského roku.

Zatím americké veřejnosti radost neudělal. Je pod příliš silným vlivem lobbistů soukromých pojišťoven, výrobců léků, lékařů, právníků, odborů a řady dalších organizací. Výsledkem nesčetného množství jednání je 1990 stránek návrhu zákona schváleného sněmovnou loni 7. listopadu a 2457 stránek návrhu zákona schváleného senátem na Štědrý den. Oba návrhy, které je nyní třeba sjednotit, připomínají pohádku Karla Čapka Jak pejsek s kočičkou vařili dort.

Rozdíly obou návrhů nejsou příliš výrazné, nicméně vyvolávají převážně odmítavé reakce veřejnosti a pochybnosti, zda by nebylo lepší začít raději znovu. Státy Unie se bouří, protože Kongres se snaží přesunout značnou část výdajů na zdravotnictví z federálního na státní rozpočty.

Soukromé zdravotní pojišťovny rovněž vzdorují. Založením federální zdravotní pojišťovny jim hrozí konkurence. Je skoro jisté, že jim bude zrušena výjimka z antimonopolního zákona platná od roku 1945. Činnost zdravotních pojišťoven je pod dohledem státních orgánů. Zdravotní pojištění je možno získat pouze ve státě, kde občan trvale žije.

Nedostatek konkurence mezi zdravotními pojišťovnami je jednou z příčin rostoucích výdajů. Za posledních třináct let se spojilo více než 400 zdravotních pojišťoven. Často pouze jedna či dvě kontrolují zdravotní pojištění ve státě.

I tak si ale zřejmě udrží právní imunitu a Američané nadále nebudou mít možnost s pojišťovnami se soudit.

Na druhé straně jim hrozí, že bude daleko obtížnější odmítnout žadatele nebo pojištění jednostranně zrušit. Navíc Kongres usiluje o zavedení jednotného standardu a digitalizaci formulářů pojišťoven pro ulehčení jejich zpracování.

Protestují i křesťané. Liberální kongresmani se totiž snaží zahrnout do pojištění potraty.

Bohatí se bouří. Kongres jim chce zdanit jejich luxusní »cadillac« pojištění.

Právníci jsou ve střehu. Je možné, že reforma omezí soudem určené finanční náhrady poškozeným pacientům za chyby lékařů, a tím zkrátí i příjmy právníků.

Mnozí další se vzpouzejí, protože Kongres chce zavést povinné zdravotní pojištění pro všechny Američany, a tím, jak tvrdí, zavádět socialismus ve Spojených státech.

Výsledkem jsou další odklady. Bílý dům tvrdí, že dohoda je »velmi blízko«. Podle posledních odhadů se zdá, že k ní ale nedojde dříve než koncem února. Není ani vyloučeno, že pokus o reformu ztroskotá, stejně jako podobný pokus vedený Hillary Clintonovou za vlády jejího manžela v roce 1993. Potom lze očekávat, že nový pokus by začal až po volbách do Kongresu v listopadu 2010.

Peníze na prvním místě

Experti se shodují. Zdravotní péče je stále častěji o tom, jak vydělat více peněz, a méně o tom, jak poskytnout kvalitní péči pacientům za rozumnou cenu. Zisky mají rozhodující slovo. Zdravotnická zařízení chytře využívají slabin systému a úspěšně se snaží zvyšovat své příjmy na úkor pacientů a daňových poplatníků.

Programy Medicare a Medicaid nejsou schopny zabránit růstu výdajů. A soukromé pojišťovny? Ty se o to ani nesnaží. Samy hledají příležitosti k vyšším ziskům. Jednoduše zvyšují pojistné. Jak jinak lze vysvětlit, že zatímco výdaje na zdravotnictví se za poslední desetiletí zdvojnásobily, kvalita a rozsah zdravotní péče nedoznaly velkých změn.

Zákroky nehrazené z pojištění jsou pod tvrdým tlakem konkurence. Lékaři jsou nuceni účtovat stále nižší ceny za vylepšení dámského poprsí, transplantaci bujné kštice, omlazení tváře, liposukci, laserové operace očí a podobně. Pacient je zákazník, který za tyto zákroky platí z vlastní kapsy. Sám vybírá kliniku, která mu vyhovuje.

Jakmile ale opravdu onemocní, stává se obětí systému.

Moderní medicína je komplexní a pacient je plně odkázán na profesionalitu zdravotního zařízení. Těžko může posoudit účelnost a množství testů, stanovení diagnózy a léčebný postup. Navíc nemá ani tušení, kolik bude léčba stát. Tu ve většině případů zaplatí zaměstnavatel. Pacient hradí jen drobné poplatky podle druhu péče a spoluúčast za lékařské zákroky podle druhu pojišťovací smlouvy.

Konkurence nebo byrokracie

Návrh reformy se prozatím omezuje na podporu opatrných experimentů, což je zřejmě jediná politicky schůdná cesta bludištěm tvrdých skupinových zájmů. Představte si ale na okamžik, že by každý občan včetně nemluvňat dostával ročně voucher v hodnotě 8540 dolarů na zdravotní péči, což je průměr ročních výdajů zdravotnictví na každého Američana. S voucherem by se rázem stal zákazníkem. Čtyřčlenná rodina by dostávala skoro 35 tisíc dolarů ročně.

Do zdravotnictví by tak mnohem více zasáhla tolik potřebná konkurence. Jistě návrh radikální a pro zájmové skupiny zcela nepřijatelný.

K velmi důležitým bodům v návrhu reformy patří řada opatření, jejichž úkolem je výrazně zlepšit statistiku a informovanost ve zdravotnictví. Jestliže jsou vhodné údaje vůbec k dispozici, jsou vesměs staré nejméně tři roky, a je pak velmi obtížné porovnávat výdaje a výsledky zdravotnických zařízení. Záznamy o pacientech zůstávají pouze na papíře. Pacient je opakovaně nucen vyplňovat množství formulářů.

Je s podivem, že ani vedení zdravotnických zařízení mnohdy vůbec netuší, jak si stojí ve finančním srovnání a v porovnání péče s ostatními podobnými zařízeními. Není proto divu, že existují šokující rozdíly i mezi takřka identickými komunitami ve výdajích a výsledcích zdravotní péče.

Nedávno to popsal ve své publikaci Atul Gawande, chirurg, spisovatel a poradce prezidenta Obamy (The Cost Conundrum: What a Texas town can teach us about health care. The New Yorker).

Gawande srovnává McAllen a El Paso, dva okresy v jižním Texasu nedaleko hranic s Mexikem. Jsou si podobné počtem a strukturou obyvatel, byznysem, rodinnými příjmy, nemocností, mírou nezaměstnanosti a řadou dalších charakteristik.

V McAllenu stojí každý pojištěnec systémem Medicare patnáct tisíc dolarů ročně. Naproti tomu v El Pasu pouze 7500 dolarů, což je zhruba americký průměr.

Hlubší analýza prokázala, že pacienti v McAllenu navštěvují lékaře častěji, podstupují daleko větší počet testů a speciálních vyšetření, podrobují se většímu počtu operací, dostávají daleko více léků. Navíc tam Medicare platí pětkrát víc za poskytování domácí péče než v El Pasu.

Podobné rozdíly platí i pro pacienty pojištěné soukromě.

Přesto ve výsledcích péče mezi McAllenem a El Pasem není prakticky žádný rozdíl. Podobně je tomu po celých Spojených státech.

Kontrola ušetří miliardy

Více nutně neznamená lépe. To dokazují některá zdravotnická zařízení, například věhlasná Mayo Clinic v Minnesotě. Klinika má špičkové technologické vybavení a dosahuje vynikajících výsledků. Přesto v ní každý pojištěný systémem Medicare stojí pouze 6700 dolarů ročně.

Je zarážející, že zdravotní péče v Louisianě, Texasu, Kalifornii a Floridě, ve státech s nejvyššími výdaji na Medicare, je na konci žebříčku v hodnocení jejích výsledků. Pobočka Mayo Clinic na Floridě nicméně dokazuje, že i tam je možno dosáhnout stejných výsledků jako v Minnesotě. Experti odhadují, že Medicare by lepší kontrolou proplacení péče mohl ušetřit více než 100 miliard dolarů ročně.

Místo lepší kontroly proplacení účtů zdravotnickým zařízením se naopak množí případy podvodů, které Medicare stojí ročně desítky miliard dolarů.

Medicare stačí kontrolovat pouze pět procent účtů, a tak se daří odhalit jen ty nejdrzejší podvodníky. Občas se provalí podvody gigantických rozměrů. Například v roce 2008 zatkla FBI skupinku podvodníků z Miami, kteří během pár let připravili Medicare o 100 milionů dolarů. Stačil jim k tomu obyčejný laptop.

Podplatili doktory i pacienty a posílali Medicare falšované účty, které jim byly bez kontroly propláceny. Jak to ale bývá, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu… Příliš na sebe upozorňovali a přišel postih.

Prozatím všem stejně

O to více překvapuje, že Kongres v návrzích reformy věnuje jen málo pozornosti reformě Medicare a Medicaid. Dokonce se proslýchá, že Medicare bude rozšířen na krytí alespoň části nepojištěných.

Celou analýzu si můžete přečíst na serveru týdeníku Ekonom nebo ZDE.

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?