Euthanasie bude legalizována v druhé zemi na světě

Právní systémy rozlišují euthanasii aktivní, tedy ukončení života u nevyléčitelně nemocného, trpícího nesnesitelnými bolestmi, na vlastní žádost rukou lékaře, a euthanasii pasivní, která spočívá v zastavení léčebného procesu…

PRAHA – Jedna z nejdiskutovanějších mravních otázek na světě, okolo které se vedou vzrušené debaty již od nepaměti, je právo na milosrdnou smrt trpícího a beztak umírajícího člověka, euthanasii. Ve většině zemí světa je myšlenka euthanasie přijímána převážně negativně, podle některých právních řádů je trestným činem. Belgie se dnes stala druhou zemí, která po Nizozemsku povolila nevyléčitelně nemocným osobám právo na dobrovolnou smrt.

V Nizozemsku je euthanasie legalizována od letošního dubna, za určitých přísných podmínek tam však byla tolerována již od roku 1993. Ve světě je euthanasie ve většině zemí, včetně České republiky, ilegální, tolerantní přístup k ní převládá například v americkém státě Oregon, ve Švýcarsku, Belgii či v Kolumbii. V australském Severním teritoriu vstoupil v červenci 1996 v platnost zákon povolující euthanasii u nemocných v posledním stadiu choroby. Již o dva měsíce později zde zemřel pomocí zákonné euthanasie první člověk na světě. V březnu 1997 ale australský parlament zákon zrušil.

V mnoha zemích je euthanasie trestná. Například ve Španělsku se milosrdná smrt trestá až dvaceti lety odnětí svobody a též v konzervativní Anglii je euthanasie zakázána a trestá se jako asistence při sebevraždě. Veřejnost v poslední době s napětím sledovala případ nevyléčitelně nemocné Britky Diane Prettyové, která se dlouho snažila přesvědčit soudy, aby umožnily jejímu manželovi pomoci jí vzít si život. Po neúspěchu u britské justice se obrátila na Evropský soud pro lidská práva, který dal ovšem za pravdu britským soudcům. Minulý týden zemřela.

Nejvíce proti euthanasii bojuje Vatikán, kde byla již v březnu 1994 založena Akademie pro život jako nástroj boje církve proti umělému přerušení těhotenství, euthanasii a antikoncepci. O rok později papež Jan Pavel II. zveřejnil encykliku Evangelium života, která shrnuje doktrínu církve v otázkách práva na život. Papež v ní zintenzívnil své tažení proti umělému přerušení těhotenství a euthanasii, když konstatoval, že demokracie, které povolují „kulturu smrti“, směřují k totalitě.

Pro mnohé byl ztělesněním euthanasie bývalý americký patolog Jack Kevorkian, přezdívaný „doktor Smrt“, který byl v roce 1998 odsouzen za zabití na deset let vězení. V USA mnohokrát asistoval při sporných sebevraždách na přání pacientů, sám uvedl, že od roku 1990 pomáhal ke smrti asi 130 lidem.

Původní význam euthanasie zní „dobrá“ nebo „krásná smrt“. Ve stoické etice se tak označovalo právo dobrovolného odchodu ze života, když nemoc, stáří nebo jiné okolnosti jej učinily nehodným žití. „Obec mají tvořit jedinci fyzicky i tělesně zdraví“, uvedl v jednom ze svých děl řecký myslitel Platón s tím, že ostatní se nechají zemřít. Svévolný zásah proti životu druhého i vlastního naprosto odsuzuje křesťanská tradice. Renesanční myslitelé zase tvrdili, že lékař má právo vysvobodit nevyléčitelně nemocného pacienta z jeho utrpení. Myšlenku euthanasie zneužili během druhé světové války v hitlerovském Německu nacisté, kteří pod heslem „zničení nehodnotného života“ zavraždili kolem 100.000 lidí.

Právní systémy rozlišují euthanasii aktivní, tedy ukončení života u nevyléčitelně nemocného, trpícího nesnesitelnými bolestmi, na vlastní žádost rukou lékaře, a euthanasii pasivní, která spočívá v zastavení léčebného procesu.

ČTK

Ohodnoťte tento článek!