Francouzi plní ordinace psychiatrů

Ordinace specialistů na lidskou duši jsou ve Francii přeplněné. Osm miliónů Francouzů – 13 procent celkové populace – vyhledává psychiatrickou či psychologickou pomoc a pravidelně chodí na terapie…

Řeší tak nejen těžké deprese, ale i zcela banální problémy, s nimiž se až donedávna odborníkům nesvěřovali

Nyní se návštěva psychiatra mění v takřka novou módu – mnozí pacienti se k odborníkům bez ostychu odhodlávají i s drobnou bolístkou nebo jen proto, aby lépe poznali své nitro a duševně se cítili lépe.

Dlouhé objednací lhůty, které se mohou protáhnout i na tři měsíce, odrazují a řada lidí se nakonec vydává k obvodním lékařům. Ti ale nemají specializaci v oblasti psychiatrie a ve většina případů jim nezbývá nic jiného než automaticky předepisovat antidepresiva pro zlepšení nálady a anxiolytika na uklidnění.

„Je to jako reflex.Stačí, když se pacient před lékařem rozbrečí, a už si odnáší kýžený recept v kapse,“ stěžuje si psychiatr David Servan-Schreiber, který o účinnosti těchto léků pochybuje.

„Antibiotika dokonale zbavují tělo infekcí, psychiatrická léčiva však černé myšlenky z hlavy nevyhání,“ dodává a poznamenává, že proti depresi více pomáhá, když si lidé pořídí psa.

V ordinaci častěji normální dítě než autista

Francouzi přesto drží evropské prvenství v užívání psychotropních léků a prášků na spaní, čímž významně přispívají k tučným ziskům farmaceutických firem. Pečují přitom nejen o vlastní psychickou schránku, ale také o duševní život dětí.


Stále větší počet rodičů doprovází své potomky k pedopsychiatrům, aby se ujistili, že se jejich ratolest duševně vyvíjí tak, jak má.

„Dříve mi dětští lékaři posílali problémové jedince, teď mi sem rovnou bez doporučení rodiče vodí zcela zdravé děti,“ tvrdí Marcel Rufo, profesor v marseilleské nemocnici Ste-Marguerite a dodává, že v ordinaci častěji potkává normální dítě než třeba autistu.

Sílícího psycho-boomu se snaží využívat někteří analytici a terapeuti, kteří k provozování své činnosti ve Francii nepotřebují lékařskou průpravu. Často se jimi stávají lidé s maturitou nebo technickým vzděláním.

O záhadách duše přitom nemají ani ponětí. Drahé léčení zavánějící šarlatánstvím pojišťovna na rozdíl od psychiatrické a psychologické léčby nehradí, přesto pokoutní léčitelé netrpí nouzí o klienty. Pro obyčejného člověka bývá složité vyznat se ve spletité síti a odlišit skutečného odborníka od živnostníka, který neprošel kursy pro terapeuty a jemuž jde jen o zajímavé honoráře.

Petra Timoumiová, Právo, 15.07.2003

Ohodnoťte tento článek!