Kouření k Francii patří a boj proti němu se stále moc nedaří

Ve srovnání s ostatními evropskými státy kouří ve Francii nadprůměrně především mládež a ženy. Více kouří v Evropě jen Dánky. Kouření k Francii patří stejně jako bagety, sýry a červené víno…

PAŘÍŽ – Na informačních monitorech stanic pařížského metra bliká donekonečna upozornění: „Na základě zákona z roku 1991 je zde zakázáno kouřit.“

Nejeden Francouz si však na nástupišti bez okolků zapálí a okolí tomu zpravidla netečně přihlíží. Tato scéna dokládá, jak na tom Francie s kouřením je.

Protikuřácký zákon platí už sice přes deset let, s jeho naplňováním jsou však stále mnohde na štíru.

Kouření k Francii patří stejně jako bagety, sýry a červené víno. U starší generace jsou v oblibě hlavně cigarety z černého tabáku značek s dlouhou tradicí jako jsou Gitanes a Gauloises, mladší se nevyhýbají ani zahraničním výrobkům.

Kouří hlavně mladí Francouzi a Francouzky

Nadprůměrně ve srovnání s ostatními evropskými státy kouří ve Francii především mládež a ženy, i když se právě na ně už léta zaměřují protikuřácké kampaně.


Nadprůměrně ve srovnání s ostatními evropskými státy kouří ve Francii především mládež a ženy, i když se právě na ně už léta zaměřují protikuřácké kampaně. Více kouří v Evropě jen Dánky.

Lze se jen dohadovat, proč tomu tak je. V případě Francouzek je možná na vině jejich úzkostlivá péče o štíhlou linii.

Ženy jsou zde módou doslova posedlé a superštíhlé modelky jsou přece zpravidla silné kuřačky… Se zapálenými cigaretami chodí Francouzky po ulici zcela běžně.

Chce-li být žena i s cigaretou elegantní, není nic jednoduššího, než ji vsadit do dlouhé špičky.

Jestliže v metru či na nádražích je ve Francii kouření i přes hrozbu pokuty okolím víceméně tolerováno, na pracovištích či ve školách s houstnoucím cigaretovými kouřem konfliktů přibývá.

Zaměstnavatelé: Francoie nejsou Spojené státy

Podle zákona mají totiž nekuřáci právo na to, aby se ve společných prostorech nekouřilo a zaměstnavatelé by kuřákům pro jejich zlozvyk měli vyhradit prostory. Vedení podniků však mnohdy s poznámkou, že „Francie nejsou Spojené státy“, ponechává vyřešení otázky na dohodě zaměstnanců. A ta bývá často složitá.

„Říct někomu, že mi vadí jeho kouření, nezní zrovna nejlépe. Je to, jako byste řekli, že ho nemáte rád,“ nabízí francouzský pohled jeden z podnikových lékařů. Spory o kouření se i často redukují na otázku lidských svobod.


V jednom z francouzských vlaků se dokonce stalo, že cestující zatáhla za bezpečnostní brzdu ve chvíli, kdy si vedle ní v nekuřáckém voze zapálil muž, který nenašel místo ve vagonu pro kuřáky.

I mezi Francouzi, kteří považují radikální brojení proti kouření za „americkou úchylku“, se však najdou ti, kdo se za čistý vzduch ve svém okolí dovedou řádně bít.

Studentka s astmatem podala na fakultu žalobu

Jisté studentce právnické fakulty v Montpellier, která trpí astmatem, se zase podařilo vybojovat zákaz kouření ve škole teprve poté, co na fakultu podala žalobu. Podle nedávného průzkumu nerespektuje protikuřácký zákon 65 procent francouzských středních škol, když nechávají mládež kouřit v areálu.

ČTK

Ohodnoťte tento článek!