Lékaři zpětně hodnotí reakci na tsunami

Šlo to udělat lépe? Tak zní ústřední otázka, kterou si od včerejška kladou účastníci třídenního jednání lékařů a záchranářů v thajském Bangkoku. Konferenci svolala Světová zdravotnická organizace (WHO) kvůli zhodnocení reakce světa na katastrofu, jež stihla loni jihovýchod Asie…

Místo okamžitě přislíbené velkorysé finanční pomoci dostala Asie pouhý zlomek

„Musíme teď vyvodit ponaučení, abychom při příští krizi lépe reagovali a zachránili více životů,“ řekl generální ředitel WHO I Čong-uk z Jižní Koreje.

Vlna tsunami, vzniklá v důsledku silného podmořského zemětřesení u Sumatry, zabila podle poslední bilance 180 tisíc osob včetně šesti Čechů a stovek dalších evropských turistů; nezvěstných -tedy pravděpodobně mrtvých – zůstává 50 tisíc dalších lidí.

Celkově vysoký počet obětí má na svědomí neexistence varovného systému. I když lidem na Sumatře zřejmě nebylo pomoci, obětí na Srí Lance, v Indii, Thajsku a v dalších zemích mohlo být podstatně méně, kdyby je někdo o blížící se záplavové vlně informoval.

Už vzniká síť

Tento nedostatek již odborníci napravují a za účasti zejména USA a Japonska vzniká monitorovací síť, jež má o novém tsunami nebo jiné katastrofě ihned informovat i odlehlé země.

Jsou ale otázky, které zatím odpověď nemají: Jak to, že ale nevypukla epidemie, když k šíření choroboplodných zárodků byly v celé oblasti ideální podmínky? Proč bylo více obětí mezi ženami než mezi muži? Nešlo rychleji a snáz identifikovat mrtvé podle oblečení, šperků a dalších znaků než nákladnou procedurou zjišťování DNA?

Zatím se ukázalo, že záchranáři pracovali velmi dobře, pokud se týče pomoci fyzicky zraněným, a že nedošlo k závažnějším problémům v koordinaci. Nečekaný problém nyní představují posttraumatické stavy a osud lidí, kteří přišli o své blízké a domov.

Thajská vláda upozornila, že postižené obyvatelstvo ponese následky ještě dlouho poté, co budou odstraněny materiální škody a opět se rozvine turistika.

Hlavně zájem o turisty

Kolem katastrofy však existuje i řada kontroverzí. Ačkoliv počtem obětí není ani v měřítku Asie či Afriky srovnatelná například s úmrtími na AIDS, malárii či další nemoci, zajímal se o ni doslova celý vyspělý svět.

Hlavním důvodem ale možná nebyl soucit s místními oběťmi, nýbrž to, že se tragédie dotkla oblíbené destinace turistů, z nichž mnozí zahynuli.

Spíše o charakteru údajné solidarity než o byrokratických průtazích svědčí i údaje o mezinárodní pomoci: dárci sice přislíbili regionu krátce po katastrofě přes osm miliard dolarů (přes 180 mld. Kč), ale například Srí Lanka dostala k polovině března ze zahraničí méně než 75 miliónů dolarů, tedy asi čtyři procenta odhadovaných nákladů na obnovu země.

Příznačné je také to, že konference WHO se koná v Thajsku, relativně ušetřeném (8 tisíc mrtvých a nezvěstných), ovšem turisticky atraktivním, a ne třeba v nejhůře postižené Indonésii (na 165 tisíc obětí) nebo Srí Lance (kolem 40 tisíc obětí).

Alexandr Petrželka, Právo

Ohodnoťte tento článek!