Londýn hodlá zmírnit krizi britského zdravotnictví

Rozhořčení britských pacientů, že musejí čekat i na životně důležité operace nadměrně dlouho, třeba i osmnáct měsíců, přinutilo v minulých dnech ministra zdravotnictví Alana Milburna k rozhodnutí, že budou moci být ošetřeni i v zahraničních nemocnicích. Okamžitě byl Londýn zahrnut nabídkami z Německa, Francie a Belgie…

Londýn/Praha – kde některé tamní nemocnice mají na svých chirurgických odděleních volné kapacity. Krok vlády premiéra Tonyho Blaira v pondělí uvítala Evropská komise a slíbila, že co nejpohotověji vyřeší všechny složité právní překážky, které by se operacím britských občanů v cizině mohly postavit do cesty. Mohla se opřít o rozsudek Evropského soudu, který rozšiřuje možnosti recipročního léčení pacientů z jednotlivých členských zemí Evropské unie.

Proti ministru Milburnovi se však postavili někteří britští lékaři, kteří poukázali na to, že zejména staří pacienti s křehkým zdravím by mohli doplatit na dopravu do kontinentálních nemocnic. Stínový ministr zdravotnictví Philip Hammond kritizoval Milburna, že „prostě dovolí zdravotnickým institucím posílat pacienty do ciziny podle jejich přání, což takřka určitě naruší klinické priority“. Britské Sdružení pacientů sice také vyjádřilo jisté pochybnosti nad posíláním Britů na operace do ciziny, ale zároveň poukázalo na to, že odkládání chirurgických zákroků třeba poškozených kyčelních kloubů nebo kolen působí lidem každý den obrovské bolesti.

Zpáteční rychlost tento týden zařadil i ministr Milburn, když upozornil, že využívání služeb zahraničních nemocnic je velmi složitý problém, jehož řešení si vyžádá ještě nějaký čas. Mimo jiné podle něho musí britská Národní zdravotní služba spočítat, zda za peníze, které na léčení v cizině vynaloží, se pacientovi dostane ošetření vysoké kvality.

Zdá se proto, že využívání služeb zahraničních nemocnic je zatím spíše věcí vzdálenější budoucnosti. Britům zřejmě nezbyde, než nadále čekat dlouhé měsíce na operace. Podle zprávy britského Národního kontrolního úřadu nemocnice často operují lehčí případy a opomíjejí ty vážné, aby dostály oficiální normě čekacích lhůt. Například naléhavé operace srdce, na něž by se mělo čekat čtyři až šest týdnů, jsou prováděny až za čtyři až šest měsíců, protože prioritu mají nejdéle čekající pacienti, a to bez ohledu na závažnost a nezbytnost chirurgického zákroku.

Národní zdravotní organizace plánuje do roku 2004 zvýšit počet odborných lékařů o 7500 a praktických lékařů o 2000. Proč je zatím v Británii citelný nedostatek zdravotnického personálu, když podle mluvčího ministerstva zdravotnictví „největší problém už nejsou finanční zdroje, ale nedostatek lidských zdrojů“? Proto se uvažuje o získání lékařů ze zemí, kde je jich přebytek, jako jsou Španělsko, Německo a Itálie. Odborník opoziční liberálně demokratické strany dr. Evan Harris považuje najímání zahraničních doktorů za „potřebné krizové opatření“. Hlavní chybou je to, že „nevychováváme dostatek vlastních lékařů,“ dodal.

Miroslav Prchal, Hospodářské noviny, 30.8.2001

Londýn hodlá zmírnit krizi britského zdravotnictví
Ohodnoťte tento článek!