Poláci odmítají reformu zdravotnictví

Druhý pokus o reformu postsocialistického zdravotnictví ztroskotal v minulých dnech v sousedním Polsku. Polský ústavní soud totiž rozhodl, že zhruba polovina nového zákona o takzvaném Fondu národního zdraví odporuje ústavě. Dal tak za pravdu rodinným lékařům, kteří se bouřili proti způsobu, jakým s nimi fond zacházel…

První reforma zdravotnictví odstartovala v Polsku v roce 1999. Zavedla zdravotní pojišťovny. Systém se ale neosvědčil. Mnohé pojišťovací ústavy rychle prohospodařily svěřené peníze a nemocnicím začaly narůstat dluhy.

Nynější sociálnědemokratická vláda Leszka Millera se proto rozhodla, že se vrátí k centralizovanému systému finančního přerozdělování. Loni pojišťovny zlikvidovala. Místo nich vznikl centrální Fond národního zdraví s šestnácti regionálními odděleními.

Fond disponuje s penězi ze zdravotního pojištění, tedy asi se 31 miliardami zlotých (zhruba 240 miliard korun). Soukromí lékaři, nemocnice i ostatní zdravotní zařízení s ním domlouvají, kolik si budou za jednotlivé úkony účtovat, co uhradí fond a co zaplatí pacient ze svého.

První problémy s kontroverzním zákonem se objevily již v době, kdy se nový systém rozjížděl. Aby ušetřil, nařídil Fond národního zdraví, aby rodinní lékaři pacientům zajišťovali 24hodinovou péči včetně domácích návštěv v akutních případech. A to bez nároku na dodatečné peníze.

Čtvrtina z nich se však vzbouřila a v lednu neotevřela své ordinace. „Přece nebudeme na služby, které má hradit stát, doplácet ze svého,“ řekl jeden z lékařů v televizi TPN.

Šéf fondu Krzysztof Panas kritizoval chování rodinných lékařů jako „neetické“ a pohrozil, že bez smlouvy nebudou smět ordinovat. Za protestující zdravotníky však neměl náhradu. Do vyjednávání se poté zapojil i ministr zdravotnictví Leszek Sikorski.

A výsledek? Kompromis, který předpokládá, že čtyřiadvacetihodinová pohotovost nebude pro lékaře povinná a že za ni dostanou zaplaceno. Na jeho realizaci bude třeba dodatečných 410 miliónů zlotých.

Sdružení Občanská platforma se minulý týden se zákonem obrátilo na ústavní soud. Ten potvrdil, že až osm z šestnácti článků zákona se neshoduje s ústavou.

„Zákon vytváří veřejnou instituci, která nemůže transparentně a správně fungovat. Narušuje zásady právního státu, protože nezaručuje občanovi rovné právo na přístup ke zdravotní péči. Pojištěnec neví, na jaké služby má nárok,“ znělo vysvětlení předsedy komise soudců Marka Safjana. Protiústavní paragrafy musejí být změněny do konce letošního roku.

V pořadí již třetí reformu zdravotnictví ale politici vesměs odmítají. Shodují se však v tom, že bude třeba vypracovat seznam lékařských úkonů či služeb, na něž budou mít nárok všichni občané. Zatím k tomu vždy chyběla politická vůle.

Zvýšení sazby zdravotního pojištění, která dnes činí 7,75 procenta, podle Andrzeje Jacaszka z Konfederace polských podnikatelů nepřipadá v úvahu. „Nemocný systém by vyšší prostředky pohltil, aniž by se situace zlepšila,“ tvrdí.

Markéta Rulíková, Hospodářské noviny, 16.01.2004

Ohodnoťte tento článek!