Polsko polemizuje o dětech ze zkumavky

Polsko začíná po 25 letech od narození prvního „dítěte ze zkumavky“ polemizovat o umělém oplodnění. Jak oznámil list Gazeta Wyborcza, lékařská komora se chystá označit oplodňování in vitro za neetické…

VARŠAVA – Pokud by návrh přijal i zářijový sněm, hrozilo by vyloučení z profese každému lékaři, který by se zákroku přesto dopustil. Neplodné páry, doufající v medicínský zákrok, zvěst přijaly se zhrozením.

Ti, co změnu prosazují, argumentují, že lékař při oplodnění in vitro vlastně souhlasí s tím, že část zárodků je odsouzena k zániku, protože z oplodněných vajíček vybere a vloží do dělohy jen několik. „Lékař by neměl zastupovat Boha,“ přesvědčuje předseda Hlavní lékařské rady Konstanty Radziwill.

Podle navrhované definice v kodexu lékařské etiky „lékař nemůže vykonávat ty medicínské zákroky napomáhající oplodnění, které vytvářejí pro počaté dítě či matku větší riziko, než oplodnění přirozené“.

Dělící čára sporu může vést i napříč rodinami. „Nesouhlasím s mým bratrancem, doktorem Radziwillem. Myslím, že se téma stane předmětem rodinných debat,“ říká Agnieszka Potocká, matka „dítěte ze zkumavky“. Jak dodává, oplodněná vajíčka, nevyužitá při prvním pokusu o otěhotnění, se neničí, ale zmrazují. „Díky tomu i my jsme je mohli využít, když první pokus selhal,“ říká.

Sama považuje ničení oplodněných vajíček – jak k němu došlo ve Velké Británii – za šokující, ale domnívá se, že páry, kde jsou neplodní oba manželé, by mohli využívat „banku zmrazených zárodků“. Hormonální léčba ženy, aby vytvořila co nejvíce vajíček, totiž představuje pro organismus značné zatížení a je i drahá.

Polské zákony dosud nikterak umělé oplodnění neupravují, takže o osud oplodněných vajíček se lze opravdu znepokojovat, připouští deník. Mohlo by hrozit, že se zárodky stanou předmětem adopcí či obchodování. Nejde však o jedinou oblast, v níž právo reaguje opožděně. Zákon o transplantacích vznikl až 30 let po první operaci. Avšak mezitím etické komise vypracovaly doporučení a zásady, jimiž se lékaři mohli řídit. U umělého oplodnění tyto zásady dosud chybějí.

„Neuskutečnila se žádná velká veřejná debata, v níž by zazněl hlas stoupenců a odpůrců metody. Neslyšeli jsme argumenty právníků, etiků, lékařů a pacientů. Místo toho část lékařské samosprávy se pokouší o zákaz. A to se zdá nejvíce neetické,“ míní Gazeta Wyborcza.

Také předseda ústavního soudu Marek Safjan podle listu soudí, že před schválením tak sporného ustanovení by se měla odehrát veřejná debata o bioetických problémech.

„Ale v lékařském prostředí se debatuje už měsíce. Není to nic tajného. Nechápu, proč teď z toho média dělají senzaci,“ odpovídá mluvčí Hlavní lékařské rady Iwona Raszková-Rostkowská.

Barbara Szczerbová ze sdružení Náš čáp považuje děti ze zkumavek za nejvíce vytoužené a milované: „Nápad zakázat lékařům používat metodu in vitro je chorý. Měla jsem 11 zárodků, z nichž jediný přežil. Mám dítě ze zkumavky a dva zmrazené zárodky, které míním využít… Mezi našimi členy je dívka, která využila 'prenatální adopce' a před pár týdny porodila.“

„Kdyby nebylo této metody, nebyly by na světě naše děti. Narodily se sice předčasně, ale skvěle se vyvíjejí. Jsou jako jiné děti,“ protestují manželé Katarzyna a Radek z Lodži, kteří v sobotu slavili prvé narozeniny svých dvojčat. Štěstí mít potomky je stálo 50.000 zlotých, veškeré úspory a dědictví, ale nelitují. Nejvíce je pobouřil výrok, že „lékař není pánbůh“; považují za lepší mít na výběr in vitro, než nic.

V Polsku se za umělé oplodnění platí z vlastní kapsy, v průměru tři tisícovky za jeden pokus, ale dvakrát tolik stojí potřebné léky. Jde o obrovský trh, protože podle odhadů každý čtvrtý až pátý pár nemůže mít děti „přirozeným způsobem“.

ČTK

Ohodnoťte tento článek!