Pomohou nové technologie nahradit zrak nevidomým?

Šanci pro zrakově postižené může představovat umělý zrak, jehož klíčovou součástí je digitální signální procesor…

Tento procesor je nyní testován na oddělení neuroinformatiky Univerzity v Bonnu v rámci interdisciplinárního výzkumného projektu EPI-RET. Právě on má v budoucí protéze zpracovávat obrazové signály tak, aby v mozku vyvolaly odpovídající představu. Lidé, kteří oslepli následkem různých onemocnění sítnice, by pak mohli v určitém omezeném rozsahu znovu vidět. Neuroprotézy tohoto typu pracují jinak než brýle a sluchadla založená na principu posílení vzruchu. Nahradí totiž podstatnou část přirozeného zpracování signálu. Existují i projekty, jejichž cílem je přímý kontakt mezi lidským mozkem a počítačem.

U umělé sítnice existují dvě koncepce. Obě počítají s náhradou buněk v sítnici citlivých na světlo, které byly při nemoci postupně zničeny. Projekt EPI-RET profesora Rolfa Eckmillera přemosťuje více skupin nervových buněk, neboť dekodér sítnice zpracovává obrazová data pro mozek. Tato obrazová data pak budou více než dvěma sty paralelních kanálů jedné kontaktní fólie implantované do sítnice převedena přímo do očního nervu. Při třídění obrazových dat však dochází k určitým problémům. Každý kanál posílá vzruch jedné buňce očního nervu, které byla mozkem přidělena určitá obrazová výseč. Bude-li tato buňka zásobena obrazovými daty jiné obrazové výseče, mozek nebude schopen složit správně dohromady celkový obraz. Proto je nutné zpracovávání signálních dat protézy EPI-RET individuálně přizpůsobit jednotlivým pacientům.

Druhá koncepce se omezuje na náhradu zničených smyslových buněk pod sítnicí speciální fotodiodou. Tato metoda však vyžaduje zdravé sousední nervové buňky v jiné části sítnice, které mohou zpracovávat přicházející signály a posílat je dál do mozku. To však při některých onemocněních, jako je retinitis pigmentosa, stačí, neboť se podle očního odborníka profesora Eberharta Zrennera z Tübingenu omezuje pouze na fotoreceptory oka. Pokusy na prasatech již prokázaly, že impulzy z fotodiody jsou posílány dále do mozku a pokusná zvířata nosí fólie implantované v sítnici bez problémů již více než rok.

Dosud se ani jedné z koncepcí sice nepodařilo získat ostrý barevný obraz, ale docílená kvalita by pacientovi stačila pro orientaci v každodenním životě. Umělá sítnice asi nebude dostupná dříve než v roce 2005.

Některé užitečné pomocníky mají ale zrakově postižení díky novým technologiím už dnes. Například počítače, které vyžadovaly speciální vstupní zařízení jako klávesnici s braillovým písmem, dostaly další unikátní doplněk: Myš, která umožňuje orientovat se na obrazovce. Toto zařízení vyvinula izraelská společnost Virtual Touch působící v rámci projektu Jeruzalémského softwarového inkubátoru (JSI).

Myš funguje jako skener obrazovky vybavený třemi miniaturními ploškami, osazenými 32 mikrojehličkami. Ty potom poskytují příslušnou odezvu na citlivých bříškách prstů, které zprostředkovávají zrakově postiženým vizuální vjem. Prostřednictvím prstů mohou zrakově postižení vnímat zakřivení a stínování skenovaných sestav pixelů, neboť jsou převáděny do různých výšek a vzorců jehliček. Ty se pohybují v několika rovinách, představujících čtyři úrovně stínu: bílou, světle a tmavě šedou a černou. Šest tlačítek na povrchu a po stranách umožňuje interakci s počítačem, zadávání příkazů a změnu nastavení. Obdobnou funkci plní i speciální dotyková obrazovka stejné firmy.

V jednodušší, nicméně i tak pro slepce užitečné podobě, je na trhu novinka firmy Logitech – myš s hmatovou odezvou. Toto zařízení neumožňuje sice tak podrobné rozpoznávání děje na obrazovce jako izraelský systém, nicméně oproti klasické myši může pomoci slepcům v lepší orientaci ve virtuálním světě.

Ohodnoťte tento článek!