Psychická traumata v Gaze jsou hluboká a čím dál horší

Ilustrační foto; smutek, deprese

Hasan Zijáda po desetiletí léčil spoluobčany z Pásma Gazy, kteří se potýkali s psychickými traumaty. Nyní se chystá pomáhat svým sousedům po další vlně bojů a krveprolití, ale má i jednoho nového obtížného pacienta: sebe sama.

Izraelská bomba zničila 20. července dům jeho rodiny a usmrtila šest jeho blízkých příbuzných, včetně jeho matky a tří bratrů, napsal americký list The New York Times.

„Pomáháte lidem vyrovnat se s utrpením,“ řekl lékař nedávno ve městě Gaza v obývacím pokoji lemovaném učebnicemi psychologie. „Když máte tu samou zkušenost, je to něco úplně jiného. Ztratíte šest lidí z rodiny – tři bratry, maminku, synovce a švagrovou. Je to opravdu…,“ zarazil se a oči se mu zalily slzami, “…nečekané“.

Sám u sebe diagnostikoval příznaky traumatu: Projevovala se u něj disociace, když mluvil ve druhé osobě, aby měl odstup od bolesti. Stejně tak popíral realitu. Když slyšel o novém bombardování poblíž místa, kde jeho rodina žila v uprchlickém táboře Búrajdž, zvedl telefon, aby tam zavolal nejstaršímu bratrovi. Zapomněl, že dům už neexistuje a bratr je mrtev.

Padesátiletý doktor Zijáda pracuje v Programu duševního zdraví komunity v Gaze. V tomto středisku není jedinou obětí traumatu. Během tří týdnů útoků jeden z kolegů ztratil bratra a jeho šéf přišel při jediném vzdušném úderu o 26 příbuzných včetně 19 dětí.

Kliničtí lékaři ve svých nejtemnějších okamžicích tvrdí, že je obtížné, ba absurdní, snažit se napravovat duše v Pásmu Gazy, kde jsou i v klidnějších časech sotva podmínky příznivé pro duševní zdraví, a kde po řadě příměří, která přicházejí a odcházejí, je bezpečnost jen přechodnou záležitostí.

Z Pásma Gazy se nedá utéci, protože Izrael a Egypt udržují jeho hranice prakticky uzavřené.

Obyvatelé mohou odejít do jiných čtvrtí, ale terčem smrtícího bombardování se staly dokonce i školy OSN používané jako kryty. A v centru města Gaza, kam se podle výzev Izraele měli lidé uchýlit do bezpečí, zasáhly izraelské nálety opakovaně budovy plné obyvatel i uprchlíků.

Omezení přeshraničního pohybu, které je důsledkem osm let trvajícího napětí mezi Izraelem a hnutím Hamas, které kontroluje Pásmo Gazy, vytrvale podkopává možnosti živobytí a přispívá k pocitu bezmoci. Dokonce i během relativních přestávek v násilí izraelské nálety pravidelně zabíjejí ozbrojence – a s nimi i kolemjdoucí.

Lidé, kteří si nepřejí, aby Hamas používal jejich pole k odpalování raket, za něž by mohla přiletět izraelská odveta, uvádějí, že se jim ne vždy podaří v odpalování raket ozbrojencům zabránit.

Zdravý způsob vyrovnání se smutkem a strachem funguje v případě, kdy lidé cítí, že už jsou mimo nebezpečí, říká doktor Zijáda. Ale to je v Gaze nemožné a nebude to možné, dokud bude konflikt trvat. Občas se prý dokonce potýká s etickými problémy, když má léčit lidi, na které s největší pravděpodobností čeká další trauma. „Jste jako vězeňský lékař, který léčí oběť mučení jen proto, aby mohla být znovu vyslýchána a mučena,“ dodal.

„Strašně se tu bojím,“ říká v šestém podlaží budovy, kde žije. V některých bytech se tu podle něj tísní 60 i víc lidí, když k sobě jejich původní obyvatelé vzali i příbuzné utíkající před násilím. „Kdykoli nás mohou trefit,“ říká na adresu izraelské armády. „Tady není bezpečné místo. Psychologicky vzato, právě tohle je ten problém.“

Před poradci v oboru duševního zdraví v Gaze stojí obrovský úkol. Ještě před začátkem nynější vlny násilí vykazovala třetina místních dětí známky posttraumatické stresové poruchy, řekl doktor James Gordon z washingtonského Střediska pro duševní medicínu, který vede program psychické pomoci v Gaze.

Za poslední tři týdny přesáhl počet obětí 1500 Palestinců. To v přepočtu na populaci odpovídá stejnému poměru, jako by bylo zabito téměř 200.000 lidí v USA. Prakticky každý obyvatel Gazy slyšel nebo sám zažil bombardování a valná většina zná někoho, kdo byl zabit nebo zraněn.

Dcery doktora Zijády už zažívají třetí válku. „Dokážete si představit, co tohle znamená pro novou generaci?“ ptá se. „Vyděšení rodiče nedokážou uchránit ani uchlácholit vyděšené děti.“

Ohodnoťte tento článek!