Reforma „národního“ zdraví

Velká Británie

Anglický státní zdravotnický systém má projít největší reformou od roku 1948. Tehdy jej socialisté založili jako státní podnik, který má garantovat solidární, bezplatnou (z daní přímo financovanou) a rovnou péči podle potřeby, ne podle peněženky. V podstatě s výjimkou poplatků u optiků, dentistů a lékárníků (7,20 libry za recept) se to šedesát let jakž takž dařilo.

Sto miliard

Teď jako by se proti anglickému zdravotnictví spikly děsivé síly: stárnoucí populace, rostoucí obezita (zvýšený počet operací kloubů), stále dražší léky i technologie, navrch rozpočtová krize a socialismus státního podnikání. Vtipálci tvrdí, že anglický „ústav národního zdraví“, slavná NHS, je po čínské armádě a indické železnici třetím největším zaměstnavatelem na světě. Pracuje pro něj 1,2 milionu lidí. A podle toho také vypadají náklady takového molocha. Cena za jeho roční údržbu stoupla od založení na desetinásobek, na dnešních sto miliard liber. A stále roste – 60 procent peněz jde na platy a doktoři jsou po bankéřích nejbohatší profesí v zemi. Přesto ale NHS slyne dlouhými čekacími lhůtami, nevalnou péčí a nerudnými zdravotníky, s nimiž je mnohdy obtížné se vůbec anglicky domluvit. Proto se osm procent zámožnějších léčí u soukromníků. Většina Angličanů však stále, zřejmě pod vlivem předválečné chudinské péče a neschopnosti představit si jakoukoli alternativu, své zdravotnictví obdivuje.

Rozděl a panuj

Proto také před volbami David Cameron ujišťoval voliče, že chystané vládní škrty se zdravotnictví ani nedotknou. Jakmile však sestavil vládu rozpočtové reformy, zjistil, že to prostě nejde. Škrty v rozpočtu ostatních rezortů by bez krácení ve zdravotnictví (jež spolyká pětinu státních výdajů) ochromily státní správu, zvýšení daní by zase udusilo naději na hospodářský růst. Znamená tedy další pokus o radikální reformu konec solidární péče pro všechny? Nepůjde jen o beznadějnou snahu vnutit chronickému a nevyhnutelnému byrokratickému „parkinsonu“ a skupinovým zájmům kapitalistickou disciplínu a neslučitelné tržní prvky? Podstatou reformy je decentralizace čili zrušení deseti regionálních kontrolních orgánů ministerstva a dalších 152 manažerských trustů, jež rozdělují peníze nemocnicím a obvodním doktorům. Jejich manažeři si prosadili výhodné smlouvy (je velmi drahé je vyhodit) a překračovali rozpočtové limity. Mají je proto nahradit nové, na ministerstvu nezávislé komise složené z praktických lékařů, kteří jsou lépe placeni než ti nemocniční. Komise budou rozhodovat o výdajích pro nemocnice a budou moci použít i služeb soukromého sektoru. Takže stará imperiální zásada: Rozděl a panuj. Praktičtí lékaři nejsou součástí nemocnic, znají ceny, vždyť sami podnikají, a dobře znají byrokratický šlendrián v nemocnicích, kam posílají své pacienty. Bude to alespoň částečně fungovat, když budou odměňováni za ušetřené peníze? Socialisté křičí, že jde o privatizaci zadními vrátky.

Pokrok proti solidaritě

Kontinentální systém, kde náklady kontrolují pojišťovny, je jistě lepší. Manažerskou disciplínu ve státním podniku nedokázal vynutit ani totalitní stát a státní zakázky podporují korupci. Avšak úžasný pokrok v medicíně stejně časem zdravotní solidaritu s nemocnými ohrozí. Nemůžeme všichni jezdit v Rolls- Roycu. A v malém autě také riskujeme na silnici život.

Ohodnoťte tento článek!