Telemedicína až do domu

Titulní obrázek

Toto odvětví, v němž se snoubí telekomunikace s medicínou, se mění spolu s technologickými pokroky. Na začátku mělo za cíl pomáhat lékařům a zdravotnickému personálu s výměnou informací, umožňovalo například elektronickou cestou zasílat rentgenové snímky specialistovi. Taková praxe je čím dál běžnější…

The Economist: Na světě je málo míst tak odloučených jako Tristan da Cunha. Toto malé seskupení sopečných ostrovů s pouhými 269 obyvateli leží uprostřed jižního Atlantiku, 2800 km od Jihoafrické republiky a 3360 km od Jižní Ameriky, a je tudíž nejodlehlejším sídlem na světě.

Tím pádem tam není radno onemocnět neobvyklou chorobou nebo utrpět vážný úraz. Jelikož ostrovy nemají přistávací dráhu, nelze odtud pacienta nijak evakuovat k akutnímu lékařskému zákroku, vysvětluje Carel Van der Merwe, jediný místní lékař.

„Jediné fyzické spojení s vnějším světem znamená šesti až sedmidenní plavbu po moři,“ dodává. „Takže všechno, co je třeba provést, se musí zvládnout tady.“

Přesto mají ostrované k dispozici lékařská zařízení, která se řadí k nejmodernějším na světě, a to díky projektu Tristan, což je důmyslný experiment v oblasti telemedicíny. Toto odvětví, v němž se snoubí telekomunikace s medicínou, se mění spolu s technologickými pokroky.

Na začátku mělo za cíl pomáhat lékařům a zdravotnickému personálu s výměnou informací, umožňovalo například elektronickou cestou zasílat rentgenové snímky specialistovi. Taková praxe je čím dál běžnější. „Nyní už postupně dochází i na model pacient-lékař,“ vysvětluje Richard Bakalar, hlavní odborník přes zdravotnictví v počítačové společnosti IBM, která se spolu s dalšími firmami na projektu Tristan podílí.

Díky satelitnímu internetovému spojení se zdravotnickým střediskem v USA, které je v pohotovosti 24 hodin denně, může doktor Van der Merwe posílat odborníkům digitalizované rentgenové snímky, elektrokardiogramy (EKG) a funkční vyšetření plic. V případě potřeby může prostřednictvím videohovorů konzultovat se specialisty.

Systém dokonce umožňuje kardiologům, aby z druhé strany zeměkoule prověřili a přeprogramovali kardiostimulátory nebo implantované defibrilátory.

Zkrátka a dobře, když pacient na Tristan da Cunha vejde do ordinace doktora Van der Merwea, jako kdyby vstupoval do zdravotnického střediska na Pittsburské univerzitě. Zdejším lidem přináší značné uklidnění, když vědí, že existuje možnost odborné konzultace, říká doktor Van der Merwe.

Většina potřebné technologie je běžně dostupná a zprovoznit celý systém bylo až překvapivě jednoduché, popisuje Paul Grundy, expert na zdravotnictví z IBM. Podle něj bylo nejtěžší instalovat satelitní internetové spojení. Teoreticky by takováto dálková telemedicína mohla zajít ještě mnohem dál.

V roce 2001 chirurg v New Yorku na dálku odoperoval žlučník pacientovi v Paříži pomocí systému robotické chirurgie zvané Da Vinci. Bylo to sice technicky efektní, ale touto cestou se telemedicína zřejmě ubírat nebude.

Doma je tam, kde je technologie

Pokroky v telemedicíně totiž více souvisejí s medicínou než se vzdáleností. V dlouhodobé perspektivě se telemedicína bude možná méně soustřeďovat na poskytování péče na dálku nemocným lidem a bude se více věnovat monitorování lidí pomocí přenosných nebo implantovaných čidel s cílem zachytit choroby v časném stadiu.

Důraz se přesune z akutních stavů na chronické a od léčby k prevenci. Poskytování lékařské péče lidem v odlehlých končinách, je pouze jednou z možností, jak lze telemedicíny využívat. Telemedicína je totiž nesmírně perspektivním odvětvím v rámci běžné zdravotní péče.

Probíhá celá řada pokusů s cílem vyhodnotit technologii, která dokáže monitorovat lidi s diagnostikovaným onemocněním srdce nebo třeba cukrovkou přímo v pohodlí jejich domova. Někteří pacienti už dnes nemusejí kvůli pravidelným kontrolám kardiostimulátorů docházet na kliniky, protože jim lékař implantát prověří pomocí mobilního telefonu.

Díky tomu mohou zdravotnické zařízení navštěvovat pouze v nejnutnějších případech. Německá společnost BodyTel je jednou z několika firem, které vyvinuly čidla fungující na bázi bezdrátové technologie Bluetooth. Ta dokážou měřit glykemii, krevní tlak či hmotnost a údaje přenášet na zabezpečený internetový server.

Pacienti tak mohou svá onemocnění zvládat a monitorovat ve stejnou dobu, kdy aktuální informace dostává jejich lékař. Americký průmyslový gigant Honeywell vypracoval systém, jehož pomocí si pacienti mohou doma měřit vrcholovou výdechovou rychlost, EKG, kyslíkovou saturaci a krevní tlak, a monitorovat tak onemocnění od plicních chorob až po městnavé selhání srdce.

Lékaři údaje průběžně prověřují, a pokud zaznamenají nějaké problémy, mohou zasáhnout například úpravou pacientovy medikace. To se líbí jak pacientům, tak poskytovatelům zdravotní péče. Pacienti si zachovají svou nezávislost, nemusejí nikam chodit a jejich léčba je méně nákladná. V době, kdy obyvatelstvo ve vyspělých zemích postupně stárne, se představa možných úspor díky domácí léčbě jeví jako čím dál přitažlivější.

Takovéto přístroje už nedostávají jen lidé, jimž byla diagnostikována konkrétní onemocnění. Od roku 2006 vynaložila Velká Británie 80 milionů liber (2,5 miliardy korun) na „granty na preventivní technologie“, za něž se pořizují speciální přístroje, které umožňují 160 tisícům seniorů zůstávat doma.

U většiny současných technologií je však nezbytné, aby si pacienti pamatovali, že se mají sledovat, a také je třeba, aby zařízení uměli ovládat. Pro některé pacienty, například ty v počátečním stadiu Alzheimerovy choroby, je taková technika nevhodná. Proto se už pilně pracuje na automatizaci monitorovacího procesu a snadnějším ovládání zařízení.

William Kaiser a jeho kolegové na Kalifornské univerzitě v Los Angeles vyvinuli „chytrou hůl“, jež má pomáhat s monitorováním a radit lidem, kteří se doma zotavují. „Hůl má silová čidla, která měří tlak vyvíjený na špičku a na rukojeť. Má i pohybové senzory a akcelerometry,“ vysvětluje doktor Kaiser.

Jejich pomocí hůl vyhodnocuje pacientovu chůzi i to, jak hůl používá, a dává mu zpětné informace, jak by ji mohl lépe využívat při rekonvalescenci například po operaci kyčelního kloubu. „Buď vás navádí pípáním, nebo na vás může přímo mluvit,“ dodává.

Prevence je lepší než léčba

V budoucnu se může vyplatit vybavovat těmito technologiemi i zdravé lidi. Pokud budou čidla schopna lidi monitorovat, aniž by jim narušovala soukromí nebo pohodlí, budou lékaři moci zachytit choroby ještě dříve, než pacient zaznamená jakékoli příznaky.

„Pohybujeme se od telemedicíny k telezdraví a teleprevenci,“ vysvětluje doktor Grundy z IBM. Podle něj by se tak zároveň mohla zvýšit i efektivita jednotlivých zdravotnických systémů. Takovýto přístup by mohl šetřit peníze a zároveň včas zachycovat onemocnění, upozorňuje dr. Kaiser.

„Detekujeme choroby v časnějším stadiu, kdy jsou náklady na léčbu a dopad na jednotlivce menší,“ říká. Potřebná technologie zatím neexistuje, připouští John Linkous, ředitel Americké asociace pro telemedicínu (American Telemedicine Association).

„Dosud neexistuje pomůcka, která by vám provedla kompletní zdravotní prohlídku,“ říká. „Ale do budoucna jsem velký optimista.“ Existuje myšlenka používat k rozboru krevního obrazu, měření srdečního rytmu a hladiny kyslíku v krvi bezdrátové infračervené kožní senzory.

Další vizí jsou implantovaná bezdrátová čidla poháněná vlastním tělesným teplem monitorované osoby. Jiným rozšířeným nápadem je použití chytrých toalet, které dovedou ve stolici rozpoznat jasné příznaky střevní choroby nebo rakoviny. Jak vysvětluje doktor Linkous, problém nespočívá ve vývoji takové senzorové technologie, nýbrž v tom, jak třídit výsledky.

„Čidla by chrlila záplavu dat a potíž je v tom, že zdravotnické systémy nejsou stavěné na to, aby se s tím vším vypořádaly,“ tvrdí. Řešením bude zase další technologie, soudí doktor Bakalar. „Musí existovat způsob, jak tyto informace profiltrovat, aby zdravotníky nezahltily,“ soudí.

Řešením, které se nabízí, je použití „expertních systémů“ – softwaru programovaného s použitím odborných medicínských znalostí, který dovede vyslovovat klinické závěry. Stejně jako telemedicína i expertní systémy už existují nějakou dobu. Na základě zkušebního provozu v Dánsku, který měl za cíl poskytovat lékařům rady při předepisování léků, lze usuzovat, že technologie má široké uplatnění.

Občas dokáže dojít k přesnějšímu klinickému závěru než odborníci z masa a kostí. Expertní systémy však nejsou všeobecně rozšířené, částečně proto, že lékaři se nechtějí nechat komandovat počítačem v koutě, ale i proto, že je obtížné je integrovat do medicínské praxe.

Mohly by však ideálně vyhovovat konceptu telezdraví – v poklidu prosívat data odesílaná čidly a až v nutných případech bít na poplach a přivolávat lidské kolegy. Posun od telemedicíny k telezdraví odráží obecnější pohyb od diagnostiky a léčby k „udržování zdraví“.

Bráno do důsledků by to znamenalo používat bezdrátové senzory a implantáty k monitorování časných příznaků nemocí u celých populací během jejich každodenního života. Pokud se takový koncept podaří uvést do praxe, mohlo by to znamenat konec časů, kdy se objednáte u lékaře, když vám není dobře. Místo toho si vás možná zavolá sám lékař.

The Economist Newspaper Limited, London 2008

Respekt

Ohodnoťte tento článek!