Trháky farmaceutického průmyslu

Farmaceutické firmy mají potíže s hledáním nových léků, příliš sázejí na trháky vydělávající miliardy, na reklamu těchto léků se vydávají velké peníze předepisují se často zbytečně. Firmy navíc často sdělují potenciální vedlejší účinky jen pomalu a nerady…

FARMACEUTICKÉ FIRMY

Pokud to někomu zní jako obvyklé hlášky kritiků farmaceutických koncernů, nemá pravdu, tentokrát tato slova vyslovil jeden z šéfů koncernu Eli Lilly. Tato firma totiž vsadila na jinou cestu, popsanou slovy svého šéfa Sidneyho Taurela: „Správná dávka správného léku pro správného pacienta ve správnou dobu.“ Lilly vidí budoucnost firmy ne v trhácích, jako je třeba jejich vlastní Prozac, ale v rychle a levně vyvinutých lécích pro mnohem menší skupiny pacientů.

Riskantní cesta

Nová cesta není bez rizik, což analytici Wall Streetu neopomněli připomenout. I přesto má firma svou vizi, kterou podporuje pěti novými léky (od roku 2001), jež zahrnují léčbu rakoviny plic, osteoporózy a depresí. Navíc Eli Lilly sází na to, že farmaceutické společnosti, které nepřijdou se skutečně novým lékem, jenž by v dané kategorii znamenal buď skutečnou novinku, nebo byl alespoň prokazatelně nejlepší, budou v brzké době vystaveny prudkému tlaku federální vlády nebo zdravotních pojišťoven, aby zlevnily ceny.

Pokud je tato vize správná, na trhu zvítězí ty firmy, které těžce investují do vlastního výzkumu a odliší se zaměřením na několik chorob místo toho, aby se zvětšovaly a snižovaly náklady pomocí fuzí s dalšími firmami.

Lilly vynakládá na výzkum asi 20 % svého obratu, průměr u ostatních firem se pohybuje kolem 16 %. Je to samozřejmě riskantní cesta, protože jestli se farmaceutický průmysl touto cestou nevydá, nebo pokud vlastní vývoj se skutečnými novinkami rychle nepřijde, Lilly se může stát totéž co firmě Merck. Ta je třetí největší americkou farmaceutickou firmou, která dlouho odolávala fuzím a sázela na vlastní laboratoře. Během osmi let bez opravdu nového léku spadla za posledních šest let hodnota akcií o 65 %.

Sázka na biomarkery?

Lilly hodlá snížit náklady na vývoj nových léků změnou způsobu vývoje. Zatímco cena za vývoj léku dosahovala v roce 1987 kolem 230 milionů dolarů, v roce 2003 se již vyšplhala na 900 milionů dolarů. Tolerance veřejnosti na potenciální vedlejší účinky se však stále snižuje a kombinace některých expertů a zákonodárců trvá na ještě větších a delších klinických zkouškách, které samozřejmě vývoj léku výrazně prodražují.

Američtí lékaři si běžně účtují 5 tisíc dolarů za pacienta, kterého přijmou do klinické studie. Lilly proto odhaduje, že pokud se tento trend nezmění, náklady na vývoj nového léku dosáhnou v roce 2010 2 miliardy dolarů. Většina z těchto nákladů není vynaložena na skutečný výzkum, ale na klinické zkoušky. Lék, který se dostane do prvního stádia zkoušek, má zhruba osmiprocentní šanci na úspěch, i ve stádiu tři je šance pouze poloviční, většinou proto, že efekt není lepší nežli u starších léků.

Lilly proto sází na vyhledávání biomarkerů, které by odhadly, které skupiny pacientů budou pro daný lék nejvhodnější. Tím by se nejen zvýšila šance na úspěch, ale také by bylo možné použít kratší a menší klinické studie.

Lék by se testoval třeba jen u mužů nad 40 let. Lékaři by sice měli volnost předepisovat nový schválený lék komukoliv, pojišťovny by ale pravděpodobně podobné předpisy odmítaly hradit.

Lilly se navíc hodlá omezit jen na čtyři typy chorob -cukrovka, rakovina, duševní choroby a srdeční choroby. Firma je přitom závislá na jednom trháku víc než ostatní firmy -Zyprexa, používaná k léčbě schizofrenie, dosahuje 30 % všech tržeb firmy. Některé z novinek poslední doby navíc nesplnily očekávání – Xigris se prodává o 80 % méně, nežli se plánovalo.

Dr. Václav Větvička, Ph. D.

Univerzita Louisville, Kentucky, USA

Ohodnoťte tento článek!