pro předčasně narozené děti, mohly být předány rodičům v průměru o dva dny dříve, než je v tomto případě obvyklé. Důvodem, který k tomu vedl, byla většinou lepší informovanost rodičů o zdravotním stavu a o nutné péči o předčasně narozeného potomka.
Zvládli lékařskou hantýrku
Stephanie a Mark Bishopovi se na svou dcerku Rachel mohli dívat z pohodlí domova, asi šedesát kilometrů vzdáleného od bostonské nemocnice. Poté, co byla předčasně narozená Rachel s porodní váhou nižší než 680 gramů uvržena do světa inkubátorů, ventilátorů, různých přístrojů a hadiček s nitrožilní výživou, umožnil projekt jejím rodičům rozmlouvat se zdravotními sestrami a zvládnout jejich lékařskou hantýrku. Pro většinu rodičů představuje novorozenecká jednotka intenzívní péče „velmi odcizené místo“, vysvětluje autor projektu doktor James Gray, „velice technické prostředí zaplněné jejich vlastními nemocemi a množstvím lékařského žargonu. Pro rodinu je to velmi zastrašující.“ Některé z obav podle něj pomáhá odstranit právě tento vzdělávací a komunikační program.
Výměna názorů a podpora
Během šestiměsíční studie bylo sledováno 26 dětí s porodní váhou nižší než 1,5 kilogramu, které byly hospitalizovány až po dobu tří měsíců. Jejich rodiče dostali k dispozici počítače se speciálním zařízením pro videokonference. Byla pro ně vytvořena webová stránka, která denně přinášela fotografie a poslední údaje o zdravotním stavu jejich dětí, informace o obvyklém postupu při předčasném narození, popis zdravotnických přístrojů a vysvětlení odborných termínů. Systém jim umožnil také navštěvovat jednotku intenzívní péče a diskutovat s ošetřovatelkami. S ostatními rodiči nedonošených dětí si na síti mohli vyměňovat názory a navzájem se podporovat.
Bezpečnostní síť
Děti rodičů, kteří se do tohoto systému zapojili, mohly jít domů v průměru o dva dny dříve než obvykle a žádné z nich nemuselo být předtím převezeno do všeobecné nemocnice. Rodiče sledovaných novorozenců rovněž měli podstatně méně problémů zvládnout následnou péči o dítě a více než ostatní rodiče ocenili péči a informace poskytované lékaři. Po návratu dětí do rodinného prostředí využívali lékaři z jednotky intenzívní péče konferenční systém dále ke kontrole těchto dětí. Sledování by nemělo nahradit pravidelné návštěvy dětského doktora, avšak „může navíc poskytnout bezpečnostní síť pro rizikové děti“, soudí Gray.
(fal, ČTK, Fox News), Právo, 11.5.2001