Vodu, vodu, naříká choré Haiti

cholera

Dřevěný trakař dokodrcal až ke dveřím nemocnice v haitské metropoli Port-au-Prince. Vykládají z něj mladou ženu v bezvědomí, její rty jsou bílé a popraskané kvůli dehydrataci.

Cesta před nemocnicí je plná lidí nakažených cholerou, nemocí, která po venkovu decimuje už i hlavní město.

Mezi hlavní problémy zde patří dostupnost čisté vody a lékařské péče, nemoc samotná jde podle odborníků poměrně dobře léčit. Nákaza ale podle OSN hrozí až 200 tisícůmHaiťanů. Tři týdny poté, co byl na Haiti potvrzen první případ cholery v její historii, zahynulo touto chorobou na 800 obětí, většinou z venkova. Ještě začátkem týdne „bylo mrtvých asi 640“, upozornil epidemiolog podle agentury Reuters.

Před klinikou Saint Catherine Laboure vybíhá z místního taxíku Jedson Regis, který v náručí nese svou bezvládnou dcerku zabalenou do žlutého ručníku. Dvouletá Clercilia je nemocná už od neděle. Jedson říká, že nejprve nevypadala tak špatně.

Pak však přišlo úterý. „Nejhůř jí bylo večer kolem sedmé hodiny,“ vypráví otec. Clercilia začala ztrácet velké množství vody. Byla však noc a jako obyvatelé slumu neměli možnost, jak jí pomoci. Když vysvitlo slunce, vydal se Jedson se svou dcerou do nemocnice. Poté, co nemoc dorazila i do metropole, začali místní lidé poslouchat rady svých farářů a připravují si k pití roztok neznečištěné vody, cukru, soli a citronové šťávy. Na celém Haiti bylo hospitalizováno dosud 11 tisíc nakažených lidí. K hlavním příznakům nemoci patří silný průjem, zvracení a horečka. Ke smrti dochází většinou v důsledku šoku vyvolaného vážnou dehydratací organismu. „Dlo, dlo, dlo (voda, voda, voda),“ vyvolávají chlapci v ulicích, kteří prodávají v plastových láhvích vodu, o které tvrdí, že je zdravotně nezávadná.
Ti nejchudší se ovšem k čisté vodě dostávají obtížně. Rodina Clercilie Regisové patří k těm, kteří si nemohou dovolit kupovat pitnou vodu ani ve svém kostele, který prodává čtyři litry za 15 gourdů (asi šest korun). Čerpají ji tedy jako dosud ze svého vodovodního kohoutku. V ulici je přitom několik latrín, navíc tamější obyvatelé vylévají kbelíky s fekáliemi do stromové aleje, nedaleko domku Regisových. Nečistoty mohou prosakovat do vody. Středeční ráno se zatím přehouplo v odpoledne a Jedson kráčí z nemocnice, malou Clercilii má opět v náruči. Její ztuhlé tělo je zabaleno v plastovém pytli. Úmrtní list dcery drží otec v pravé ruce. „Nemohl jsem ji sem přinést dřív než ráno,“ říká Jedson a v žalu klopí hlavu. Je nezaměstnaný a nemá peníze, aby dcerku mohl nechat pohřbít, proto ještě neví, co s jejím tělem udělají. Urovnává si tělíčko na paži a poté pokračuje pomalou chůzí domů.

Vodu, vodu, naříká choré Haiti
Ohodnoťte tento článek!