Zamořená Afrika snad dostane lék

Podle TRIPS musí vláda nejdříve přijít za výrobcem a požádat jej o snížení ceny. Teprve pokud originátor této žádosti nevyhoví, může vláda udělit generickému výrobci nucenou licenci…

Rolf Krebs o selhání vlád a zásahu OSN.

Spor mezi Jihoafrickou republikou a farmaceutickými společnostmi o uvolnění patentu na lék proti AIDS skončil mimosoudní dohodou, ale až na zásah shora, z OSN. Veřejnost stála na straně afrických zemí. Názory farmaceutického průmyslu nám teď tlumočil profesor Rolf Krebs, prezident Mezinárodní federace asociací farmaceutických výrobců a ředitel společnosti Boehringer Ingelheim.

Jak se na tento proces dívali výrobci léků?

Vláda JAR chtěla udělit nucenou licenci na výrobu generického léku proti AIDS, aniž by se o ní bavila s originálními výrobci. Chtěla tak porušit ústavu své země a mezinárodní Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS). Podle TRIPS musí vláda nejdříve přijít za výrobcem a požádat jej o snížení ceny. Teprve pokud originátor této žádosti nevyhoví, může vláda udělit generickému výrobci nucenou licenci. Proti tomu nemáme nic. Postup jihoafrické vlády ale nebyl zrovna slušný – měla za námi přijít a říct: Pro zdraví našich lidí potřebujeme váš výrobek. Potřebujeme s vámi mluvit.

Jak se spor vyřešil?

Dohodli jsme se mimosoudně. Vláda JAR se s námi nechtěla vůbec bavit, a tak jsme požádali Kofiho Annana o zprostředkování dohody. Annan zavolal jihoafrickému prezidentovi Mbekimu a řekl mu, že musí ustoupit. Jeho právní poradce tedy přišel za farmaceutickými firmami a dohodli jsme se.

Jenže ve skutečnosti JAR nemá o naše programy zájem. Ministerstvo zdravotnictví JAR nám vzkázalo, že i když dostane léky zdarma, nemá infrastrukturu pro jejich distribuci. Není to úplně pravda – do JAR často jezdím a vím, že nemocnice tam jsou. Spolu s Lékaři bez hranic jsme chtěli JAR poskytnout lékaře a auta, aby mohli objíždět vesnice v okruhu 100-150 kilometrů. Od vlády jsme potřebovali jen povolení. To jsme nikdy nedostali.

Jihoafrické vládě jsme čtyřikrát nabízeli naše léky zdarma. Odpověď jsme nedostali. Situace je podobná v mnoha afrických zemích. Třeba v Kongu, se kterým máme velmi dobré vztahy. Tam přibývá 140 tisíc HIV pozitivních ročně. Kongo si od nás objednalo 3000 balení našeho léku, který zabraňuje přenosu HIV z matky na dítě. Za osm měsíců jich bylo použito 200 a my teď musíme zbytek vyměnit, protože končí životnost léků.

Kdo by mohl zorganizovat programy distribuce léků v Africe?

Pět výrobců léků ve spolupráci s UNAIDS a WHO spustilo iniciativu Access to medicines (Přístup k lékům). Pravidelně se setkáváme s Kofi Annanem, který má osobní zájem na tom, aby se věci pohnuly z místa. V tom dosáhl mnoho, možná i proto, že je z Ghany. Nedávno zahájil spolupráci s několika africkými lídry – prezidentem Senegalu, Botswany, Ugandy a dalšími, kteří se snaží říci Afričanům, co dělat.

Jak byste shrnul základní problémy afrických zemí?

Problémem rozhodně není cena. Problémy jsou v infrastruktuře, logistice a vzdělání. Vzdělání je klíčové – lidé musí vědět, jak léky užívat, jinak nebudou účinkovat. Dalším problémem je prevence. Jižní Afrika objednala v Indii velice levné kondomy. Když dorazily do JAR, nebyly použitelné, protože byly spečené. Výrobce je totiž neošetřil zásypem. JAR proto objednala další dávku kondomů – ty už byly v pořádku. Měly i návod k použití – jenže výrobce ho bohužel ke kondomu přišpendlil. Kdybychom neznali situaci v Africe, mohli bychom se tomu smát.

Dalším problémem je využití peněz. Naše iniciativa disponuje 1,3 miliardy dolarů. Každá země se snaží získat nějaké peníze, ale donátorské země chtějí, aby byly kontrolovány nějakou nezávislou organizací. Vlády musí sepsat návrhy na granty. Tomu však africké vlády nechtějí rozumět.

Na setkání v Davosu jsem se ptal pana McKenzieho, ředitele společnosti McKenzie, zda by vládám nemohl pomoci s psaním návrhů. Nabídl pět svých specialistů, ale tato nabídka nebyla využita.

S některými zeměmi máme velmi dobré vztahy. Celý proces je však velmi pomalý. Začali jsme před rokem a půl a máme dohodu s dvanácti zeměmi. Dárcovský program má zatím dohodu jen s 19 zeměmi – ze 49! Snižujeme výdaje na jiné oblasti, abychom mohli vydávávat peníze na AIDS. Jak to mám vysvětlit našim zaměstnancům? Těmto chudým zemím musíme dát naše léky zdarma – ale nikdo je nechce! Je frustrující, když chcete vyřizovat žádosti o granty do Afriky a nemáte ani jednu.

Léky a patenty

V rámci Světové obchodní organizace byla uzavřena Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), která platí od 1. ledna 1995. Její článek 31 upravuje udělování nucených licencí a možnost využití patentu bez autorizace jeho majitele.

Dojde-li ke krizové situaci, musí se vláda obrátit na majitele patentu a získat licenci běžným způsobem. Pokud jsou jednání neúspěšná, může vláda vydat nucenou licenci. Ta ale nesmí být exkluzivní a musí se vztahovat pouze na domácí trh.

MICHAL NOSEK, Ekonom, 15.11.2001

Ohodnoťte tento článek!