Zasedání OSN o AIDS je k ničemu

Bez skutečného útoku na chudobu je fond OSN pro AIDS na nic. Tak argumentoval ve včerejším Guardianu Mark Curtis z charitativní organizace Christian Aid. Hlavním tématem nynějšího zasedání OSN v New Yorku je vytvoření nového globálního fondu proti AIDS. Až ve středu večer jednání činitelů OSN skončí, do té doby v Africe zemře na AIDS dalších 18 000 lidí…

Podle názoru organizace Christian Aid nesníží globální fond v budoucnosti tyto počty a debata o něm odvádí pozornost od skutečného merita věci.

Generální tajemník OSN Kofi Annan požádal o vytvoření fondu ve výší 7 až 10 miliard dolarů na boj proti AIDS. Neuvěřitelnou skutečností je, že v reakci na tuto žádost rozhodla skupina bezprecedentně bohatých zemí, že založí globální fond, který nebude mít více než 1 miliardu dolarů. Přitom 23 nejchudších zemí světa bude bohatým zemím splácet jen letos dvojnásobek této částky.

Ještě více šokující je skutečnost, že část těchto peněz vůbec není nová. Tak například Británie přispěje 75 milionů liber, které už dnes poskytuje na rozvojovou pomoc – prostě je přesune na jiný účel.

Ale celý projekt globálního fondu pro AIDS je chybný. Zaprvé by peníze musely být distribuovány prostřednictvím nové, rozsáhlé globální byrokracie. Klíčem k boji proti AIDS v chudých zemích je začít odspodu, nikoliv seshora.

V některých částech Afriky je nakaženo virem HIV až pětadvacet procent obyvatelstva. Právě přímo v těchto komunitách je zapotřebí akce. Mnoho lidí tiše bojuje proti chorobě – vzdělávají lidi, mění jejich postoje, rozdávají potraviny vdovám po mužích, zemřelých na AIDS a organizují pomoc pro sirotky. Tato práce není technicky vyspělá a není nákladná. Kdyby bylo k dispozici víc peněz, více takovéto komunální činnosti by si efektivněji poradilo s kořeny krize.

Zadruhé, globální fond odvede pozornost od chudoby, v jejímž důsledku se šíří nemoc AIDS. Tam, kde jsou ženy tak chudé, že se musejí prodávat, aby uživily rodinu, kde dělníci musejí cestovat za prací přes půl kontinentu a kde si lidi nemohou dovolit zaplatit ani za jednoduchý test na AIDS, se bude nemoc dál šířit. V Africe se vydává na jednoho obyvatele na zdravotnictví jen 10 dolarů ročně – základní péče, školství i veřejné služby v chudých zemích mají zoufalý nedostatek peněz.

Avšak OSN chce aby většina peněz z fondu AIDS byla vydána na „zboží“, jako jsou sítě proti moskytům a léky proti AIDS, nikoliv na odstranění dlouhodobé chudoby.

Státní zdravotnictví v mnoha zemích je na pokraji kolapsu – nepomáhá mu, že Světová banka vyžaduje škrty ve veřejných výdajích. Titíž dárci, kteří prosazují tuto politiku, nyní chtějí zakládat fond pro AIDS.

Zatřetí, kdyby se dárci skutečně zajímali o boj proti AIDS, podstatně by zvýšili celkovou finanční pomoc těmto zemím. Ale dárci snížili svou zahraniční pomoc 49 nejméně rozvinutým zemím od roku 1990 po odečtení inflace o 45 procent. Právě během této doby zakořenila AIDS v Africe i jinde.

Namísto nového globálního fondu by měly vlády zreformovat dosavadní pomocné programy a zajistit, aby bylo zvýšené financování zaměřeno na místní iniciativy a na posílení státních zdravotnických systémů – to by zajistilo efektivní boj proti nemoci AIDS a dalo by to moc těm, kteří jsou jí postiženi.

Před třiceti lety učinili bohatí členové OSN slib – jsou to tytéž země, které se k jednání o AIDS sešly nyní. Slíbily, že budou poskytovat 0,7 procent svého HDP chudým zemím. Pokud by ten slib bývaly splnily, krize nemoci AIDS by tyto země zřejmě nepostihla tak tvrdě.

Od té doby tyto země neustále tento příslib opakují, ale dosud ho splnilo jen 5 z 22 zemí, které jsou toho schopny. Je ostudné, že mocné země skupiny G 7 v současnosti přispívají v průměru 0,19 procenty. Velká Británie dává 0,31 procent – ještě nedosáhla ani poloviny svého slibu.

Britské listy, 27.6.2001

Ohodnoťte tento článek!