5 méně známých, ale poměrně častých tropických nemocí

Cestování do exotických zemí v dnešní době vyhledává stále více lidí. Z tropických krajů si však kromě nezapomenutelných zážitků a netradičních suvenýrů můžete dovézt také nepříjemnou tropickou chorobu. Každý už jistě slyšel o malárii, spavé nemoci nebo v médiích tolik přetřásané ebole. Existují ale i další hrozby, které sice většina lidí nezná, mohou být ale stejně nebezpečné. Která tropická onemocnění to jsou?

Leishmanióza

Parazitární chorobu s názvem leishmanióza způsobují prvoci z rodu Leishmania. Přenos na člověka probíhá prostřednictvím štípnutí mouchy Phlebotomus nebo Lutzomyja, která žije v tropických a subtropických oblastech Afriky, Asie a Jižní Ameriky a živí se živí krví spících obětí. Nejzávažnější epidemie tohoto onemocnění se pravidelně opakují v endemických oblastech Indie, Nepálu a Bangladéše.

Leishmanióza se vyskytuje v několika různých formách. Nejzávažnější z nich je viscerální leishmanióza, které se v hindštině také říká kala azar neboli černá horečka. Parazitičtí prvoci se v tomto případě usídlí v játrech a slezině, tyto orgány se zvětší a přestávají fungovat. Kromě toho se projeví také horečka, anémie a váhový úbytek. Dále existuje také kožní leishmanióza, kdy parazité útočí na kůži a pacientům se na těle objevují vředy.

Lékaři označují leishmaniózu za druhou nejzávažnější smrtelnou nemoc vyvolanou parazitem hned po malárii. Ročně na toto onemocnění totiž zemře více než 500 000 infikovaných osob. Jelikož v současné době neexistuje žádná účinná vakcína, k léčbě se prozatím používají medikamenty obsahující antimon. Ty ovšem musí pacient začít užívat včas a léčit se jimi zhruba 1‒3 měsíce. Objevily se však už i kmeny leishmaniózy, které jsou imunní i proti tomuto způsobu léčby.

Říční slepota

Mezi méně známé tropické choroby patří také onchocerciáza neboli říční slepota. Jedná se o chronické parazitární onemocnění, které způsobují hlísti druhu Onchocerca volvulus a které na člověka přenášejí černé krev sající mušky z rodu Simulium. Tito původci mohou v lidském těle přežívat i několik let, nemoc se tedy často projeví až delší dobu po návratu z dovolené.

Onchocerciáza typicky postihuje obyvatele tropických a subtropických oblastí Afriky, kteří žijí v říčních údolích, nevyhýbá se však ani cestovatelům. Parazité se postupně šíří organismem a jejich larvy putují do oka. Když se dospělé hlístice v lidském těle rozmnoží a následně uhynou, vyvolá to silnou imunitní reakci, která zničí zároveň i okolní oční tkáň. Takové poškození často končí naprostým oslepnutím.

V současné době je říční slepotou na světě nakažených zhruba 30‒40 milionů lidí. Zatím na ni bohužel neexistuje žádná účinná vakcinace, lékaři však pacientům podávají Lvemercin, který pomáhá zabránit ztrátě zraku. Ten sice zabije larvy v lidském organismu, nedokáže se ale zbavit dospělých jedinců. V tropických oblastech se výzkumníci momentálně také snaží snížit populaci nebezpečných mušek pomocí insekticidů.

Řešíte před cestou do zahraničí všechna doporučená očkování?

Chagasova choroba

Za tropické infekční onemocnění s názvem Chagasova choroba, kterému se někdy říká také Americká trypanosomóza, je zodpovědný parazit Trypanosoma cruzi. Přenašečem této nemoci jsou většinou dravé krev sající ploštice, může se však šířit také krví z člověka na člověka (při transplantaci či transfuzi) nebo z matky na její plod.

Nakažení mohou žít několik let zcela bez příznaků. Zhruba v polovině případů se však zpočátku projeví infekce v blízkosti očí a zvětšení mízních uzlin. V průběhu akutní fáze organismus následně zaplaví parazité, typická je horečka, dušnost, bolesti břicha a zvětšení srdce. Když odezní latentní bezpříznakové stádium a nemoc se přehoupne do chronické fáze, objeví se vážné zdravotní komplikace v podobě neurologických problémů, onemocnění srdce a střevního traktu.

Chagasova choroba se vyskytuje téměř výlučně ve venkovských oblastech Střední a Jižní Ameriky. Proti této nemoci neexistuje účinná vakcína a jediné dva léky, které na ni zabírají, byly vyvinuty již před více než třiceti lety. U novorozenců jsou poměrně účinné, se stoupajícím věkem je však tato léčba méně efektivní a roste i riziko vedlejších účinků. Pokud se nemoc neléčí, v chronické fázi jsou komplikace často fatální a pacient umírá.

Schistosomiáza

Onemocnění s názvem schistosomiáza, kterému se dříve říkalo také bilharióza, způsobují motolice rodu Schistosoma s roztomilým názvem krevnička. Tito parazité přežívají v žilách a jejich samičky zde uvolňují vajíčka, která postupně pronikají do různých orgánů a poškozují je. U člověka se vyskytuje 5 různých druhů schistosom, kterými se může nakazit ve sladké vodě kontaminované stolicí a močí infikovaných lidí a zvířat. Nejvíce nakažených pochází ze subsaharské Afriky.

Schistosomiáza se vyskytuje ve třech různých formách, a to střevní, jaterní a urogenitální. Patogenním činitelem nejsou samotní červi, ale jejich vajíčka, která poškozují tkáně a vyvolávají imunitní reakci v podobě různých zánětů. Příznaky zahrnují kožní dermatitidu, horečky, bolesti břicha nebo průjem. Podle specifického druhu schistosomy se následně může projevit také zánět močového měchýře a selhání ledvin, zánět střev a krvavé průjmy nebo dokonce cirhóza jater.

Ačkoli je celosvětově infikováno více než 200 milionů lidí, schistosomiáza má poměrně nízkou míru úmrtnosti. Pacienta však může značně oslabit, vyvolává bolesti, podvýživu, chudokrevnost i zpomalení růstu. Účinná vakcína prozatím neexistuje, nemoc se léčí pomocí Praziquantelu a Oxamniquinu. Účinnost léčby je poměrně vysoká, pohybuje se v rozmezí 85‒100 %.

Lymfatická filarióza

Další nebezpečná tropická choroba, která patří mezi parazitární infekční nemoci, se nazývá lymfatická filarióza neboli elefantiáza. Postihuje především obyvatele Afriky, Asie a dále Střední i Jižní Ameriky. Charakteristickým znakem tohoto onemocnění je ztluštění kůže a podkoží na základě ucpání lymfatických cév a uzlin, za které jsou zodpovědné larvy vlasovce mízního. Nákazu na člověka přenáší infikovaní komáři.

Hlavním příznakem lymfatické filariózy je otok, který během vývoje prochází několika stádii. Nejprve do něj lze vytlačit důlek, později však kůže začíná tuhnout a v konečné fázi se otok zvětší do obrovských rozměrů. Díky tomu se lymfatické filarióze často říká také sloní choroba. Napadené části těla následně kvůli záhybům a převisům tuhé kůže ztrácejí pohyblivost. U mužů vlasovci navíc napadají i cévy v pohlavním údu a vyvolávají závažnou pohlavní chorobu.

Stejně jako u mnoha dalších tropických nemocí, ani proti lymfatické filarióze prozatím neexistuje žádná účinná vakcína. K dispozici jsou však léky, které zabíjí přímo vlasovce v mízním systému.  V poslední době se k léčbě využívají také antibiotika, jako je například Albendazole, Ivermectin nebo Diethylcarbamazine. Elefantiáza nicméně vyžaduje u jednotlivých pacientů individuální přístup.


Napsat komentář

Your email address will not be published.

top