Při autoimunitním onemocnění organismus likviduje vlastní zdravé buňky. Proč tomu tak je?

autoimunitní onemocnění

Lidský imunitní systém je navržen tak, aby chránil tělo před škodlivými látkami, jako jsou bakterie, viry, plísně, paraziti, toxiny v životním prostředí, rakovinné buňky atd. Autoimunitní porucha nastane, když imunitní systém nedokáže rozlišit mezi vlastními a nevlastními látkami, což vede k ničení zdravých tělních buněk. Ačkoli přesná etiologie autoimunitní poruchy není známa, určité faktory mohou zvýšit riziko vzniku tohoto onemocnění. Někteří lidé jsou například geneticky náchylní k jeho rozvoji. Jaké jsou možnosti léčby?

Co je autoimunitní onemocnění?

Autoimunitní onemocnění vzniká při neadekvátní reakci imunitního systému na přirozené látky, které by měl běžně snášet bez problémů. Imunitní systém vytvářejí bílé krvinky, jež chrání náš organismus před škodlivým látkami, neboli antigeny. Ty mohou mít podobu bakterií, virů, parazitů nebo toxinů. Jakmile některý z antigenů pronikne do organismu, imunitní systém vytváří protilátky, čímž škodliviny ničí.

V případě autoimunitního onemocnění ovšem náš systém nedokáže rozpoznat škodlivé antigeny a likviduje i vlastní zdravé buňky. Z tohoto důvodu vzniká přecitlivělost organismu na určité podněty, které by za normálních okolností nebyly pro tělo problémem, a dochází k poškozování nejrůznějších části lidského organismu. Autoimunitní porucha dokáže ovlivnit jeden či více typů tkání a může mít za následek zničení tělesné tkáně, abnormální růst orgánu či změny funkce orgánů.

Oblasti, které postihuje autoimunitní onemocnění

  • Cévy
  • Pojivové tkáně
  • Endokrinní žlázy (jako je štítná žláza nebo pankreas)
  • Klouby
  • Svaly
  • Červené krvinky
  • Kůže

Co je příčinou vzniku autoimunitního onemocnění?

Jasné vysvětlení toho, proč autoimunitní onemocnění vznikají, prozatím bohužel neznáme, nicméně se v současné době již objevují určité teorie, které uvádějí pravděpodobné příčiny. Odborníci se domnívají, že velkou roli při vzniku autoimunitního onemocnění hraje především životní prostředí a genetické předpoklady. Mezi novodobé teorie dále patří tzv. hygienická hypotéza, podle níž je na vině nedostatečný mikrobiom či nerovnováha mikrobů v organismu, jež mají na svědomí především antibiotika a různé antimikrobní prostředky.

Trpíte autoimunitním onemocněním?

Jaké typy autoimunitních onemocnění existují?

Podle všeho v současné době rozlišujeme již 80 druhů autoimunitních poruch. Ve vyspělých zemích touto poruchou trpí přibližně 8 % populace, přičemž v 75 % případech se s nemocí potýkají ženy. Mezi nejběžnější autoimunitní poruchy řadíme například tyto:

Příznaky autoimunitních nemocí

Jednotlivé nemoci zpravidla mívají své vlastní jedinečné příznaky. Například cukrovka 1. typu způsobuje extrémní žízeň, úbytek hmotnosti a únavu. Crohnova nemoc pak má na svědomí bolesti břicha, nadýmání a průjem. U autoimunitních onemocnění, jako je psoriáza nebo revmatoidní artritida, mohou příznaky přicházet a poté opět odeznít.

Období, kdy příznaky zmizí, se nazývá remise. Někdy se jednotlivé symptomy mohou prolínat, čímž je obtížnější nemoc rozpoznat. Projevy jako únava, bolesti svalů, otoky a zarudnutí mohou být známkou autoimunitního onemocnění. Dalšími příznaky autoimunitní poruchy bývají:

  • Bolest kloubů
  • Nespavost a únava
  • Bílé fleky na pokožce
  • Zažívací potíže
  • Vypadávání vlasů
  • Zarudnutí a svědění
  • Vyrážka

Diagnostika autoimunitního onemocnění

Žádný jednotlivý test nedokáže diagnostikovat většinu autoimunitních onemocnění. Lékař k diagnostice musí využít kombinaci testů a fyzické vyšetření vašich příznaků. Laboratorní testy prováděné k diagnostice autoimunitních poruch závisí na konkrétní poruše, na kterou má zdravotník podezření.

Obvykle zahrnují krevní testy na jednu nebo více autoprotilátek, stejně jako testy na zánět, mezi něž patří C-reaktivní protein (CRP, preferovaný test), erytrocyty a sedimentační rychlost (ESR). Test na antinukleární protilátky (ANA) je často jedním z prvních testů, které lékaři používají, když příznaky naznačují autoimunitní onemocnění.

Jaká je léčba autoimunitních nemocí?

Léčba autoimunitních nemocí spočívá v užívání protizánětlivých a imunosupresivních léků, mezi něž patří např. kortikoidy. Léky nedokáží vyléčit autoimunitní onemocnění, ale mohou kontrolovat nadměrnou imunitní reakci a zmírnit zánět nebo alespoň snížit bolest. Stinná stránka těchto léčiv však spočívá v nežádoucích vedlejších účincích, kterých může být celá řada. Dlouhodobé užívání imunosupresivní léků navíc snižuje odolnost vůči infekčním nemocem a může vést i ke vzniku rakoviny.

Pokud autoimunitní porucha způsobí snížení důležitých buněčných složek, jako je hormon štítné žlázy, inzulín nebo vitamin B12, mohou lékaři předepsat látky k jejich doplnění. V případě problémů souvisejících s mobilitou mohou být užitečné fyzikální terapie.

K překonání nedostatků současných léčebných strategií se objevují nové terapeutické intervence, které fungují hlavně inhibicí patogenních buněk zapojených do autoimunitních reakcí.

Výživa při autoimunitních onemocněních

Lidem, kteří trpí autoimunitním onemocněním, je doporučováno ve stravě omezit potravinové alergeny, zejména mléčné produkty a obiloviny obsahující lepek. Jídelníček by měl dále obsahovat co nejvíce živin a minimum průmyslově upravených potravin.

Strava by měla být bohatá na ovoce a zeleninu, prospěšná je především fermentovaná zelenina, která nejen že je snadno stravitelná, ale obsahuje především důležité vitamíny a probiotika, která podporují vyvážení mikrobiomu. Některé studie navíc prokázaly, že osoby s autoimunitní poruchou trpí sníženou hladinou vitamínu D, který se významně podílí na správné funkci imunitního systému.

Zdroje: superionherbs.cz, margit.cz, news-medical.net

Při autoimunitním onemocnění organismus likviduje vlastní zdravé buňky. Proč tomu tak je?
3.6 (72%) 5 hlasování

Napsat komentář

Your email address will not be published.

top