Barvínek vyniká hlavně svými výraznými květy. K čemu se používá?

Přestože v minulosti patřil barvínek mezi oblíbené léčivky, dnes již lékaři vědí, že je pro lidský organismus mírně toxický, a proto se jeho užívání omezilo na různé medikamenty, ve kterých je tato bylina obsažená. Díky svým krásně zbarveným květům dnes plní hlavně okrasnou funkci, přičemž slouží jako půdokryvná rostlina na zahradách, skalkách i hřbitovech.

Co je barvínek?

Jako barvínek (latinsky Vinca) se označuje rostlinný rod z čeledi toješťovité, který zahrnuje vytrvalé byliny a polokeře. Dříve se mu mezi lidmi říkalo také brčál, přičemž na některých místech se s tímto pojmenováním můžete setkat i dnes. Typickým znakem daných rostlin jsou pak pohledné, často modrofialové květy, díky kterým lidé začali barvínky pěstovat jako okrasné rostliny.

Právě pro své výrazné květy si u našich předků barvínek vysloužil také řadu specifických přezdívek, jako je například barvenka nebo modránek. Samozřejmě ale nemohli opomenout ani vlastnosti barvínku, který dokáže snášet nepřízeň chladného počasí. Právě z toho důvodu ho někdy označovali jako zelenec, zimostráz či zimozelen. Ujala se ale i pojmenování vinka, plamínek nebo brněj.

Lodyhy barvínků bývají poléhavé nebo přímé (méně často), na bázi dřevnatí a obsahují vodnatou šťávu. Listy jsou pak jednoduché, vstřícné, kožovité a krátce řapíkaté nebo přisedlé, přičemž bývají celokrajné a nenajdete zde žádné palisty. Ačkoliv jsou obvykle stálezelené, v některých případech mohou na zimu odumírat společně s nadzemní částí stonků.

Květy barvínků typicky bývají jednotlivé a úžlabní. Jejich koruna mívá nejčastěji modrou až fialkovou barvu, ale existují i varianty, které kvetou červeně nebo dokonce bíle. Plodem je v tomto případě souplodí na bázi srostlých, válcovitých měchýřků, které později pukají břišním švem a obsahují lysá semena elipsovitého tvaru. [1, 2, 3, 4]

Druhy barvínku

Barvínky jsou momentálně rozšířené v Evropě, ale také na území Asie a severozápadní Afriky. Nejedná se o příliš početný rod, přičemž v České republice se můžete setkat pouze s jedním původním zástupcem, kterým je barvínek menší. Konkrétně pak do tohoto rostlinného rodu řadíme následující druhy:

  • barvínek menší (Vinca minor),
  • barvínek bylinný (Vinca herbacea),
  • barvínek větší (Vinca major),
  • barvínek dvoutvarý (Vinca difformis),
  • Vinca erecta,
  • Vinca soneri,
  • Vinca ispartensis.

Pokud si chcete barvínek vypěstovat na vlastní zahradě, můžete zvolit některý z oblíbených kultivarů barvínku menšího, které se prodávají na internetu nebo v českých zahradnictvích. Patří sem například barvínek menší ‘Imagine’ nebo ‘Ralph Schugert’, což jsou klasické variety s modrými květy, barvínek menší ‘Alba’ (tzv. barvínek bílý), ale i barvínek menší ‘Verino’ či ‘Rubra’ (barvínek růžový) a mnoho dalších. [5, 6, 7, 8, 9, 10, 11]

Barvínek menší

Nejznámějším druhem barvínku na naše území je samozřejmě barvínek menší (Vinca minor), což je stálezelená rostlina s charakteristickými modrofialovými květy. Kromě tohoto klasického pojmenování se nicméně můžete setkat i s mnoha názvy, které se používaly v minulosti, jako je například brčál menší, brčál barvínek, zelenec nebo zimozelen.

Barvínek menší původně pochází z Evropy, a to konkrétně z poměrně široké oblasti, která se táhne od Pyrenejského poloostrova až po střed evropské části Ruska. Později se ovšem rozšířil i na další místa, kam patří například skandinávské státy, sever Britských ostrovů, ale i Východní Asie, jih Afriky, Severní a Jižní Amerika nebo třeba Austrálie a Nový Zéland.

Na území České republiky se s barvínkem můžete nejčastěji setkat v pásmu od nížin až po nadmořské výšky 800 m. Do volné přírody se typicky dostává zplaněním, a to z parků a zahrad v okolí rodinných domů, kde ho lidé pěstují. Daří se mu pak hlavně v podrostu křovin nebo ve světlých listnatých a smíšených lesích. Obecně ale preferuje teplejší místa ve stínu nebo polostínu.

Co se týče vzhledu, barvínek menší je vytrvalý, stálezelený polokeř, který dorůstá zhruba do výšky 5–20 cm. Z jeho plazivého oddenku o délce až 80 cm vyrůstají trsy lodyh, přičemž ty neplodné jsou poléhavé a ty květonosné rostou vzpřímeně či vystoupavě. Jednotlivé listy barvínku menšího mají krátké řapíky, jsou vstřícné a neopadavé a vyznačují se lysými, kožovitými čepelemi s výraznou střední žilkou.

Na koncích větviček se pak od března do června objevují jednotlivě květy, které se vyznačují jasně modrou až fialově modrou barvou (vzácně mohou být i zcela fialové nebo dokonce bílé). Plodem je vztyčené souplodí dvou měchýřků, které obsahují dvě až tři bradavičnatá semena hnědé barvy. Ty velice rádi rozšiřují mravenci. [12, 13, 14, 15, 16]

Obsažené látky

Barvínky obsahují malé množství alkaloidů (průměrně asi 0,3 %), kam patří například pervincin, vinkamin, vinkamidin, isovinkamin nebo vinkaminorein. To znamená, že jsou tedy mírně jedovaté. Někteří lidé si nicméně tyto látky pletou s vinka alkaloidy, které se používají při léčbě rakoviny, ale ty pocházejí z odlišné rostliny (barvínkovec růžový). Kromě toho pak barvínky zahrnují také třísloviny, saponiny, hořčiny, pektin, flavonoly nebo kyselinu ursolovou a flavonovou. [17, 18, 19, 20]

Jaké má barvínek léčivé účinky?

V minulosti byl barvínek známý hlavně jako léčivka, používal se pro odstranění různých zdravotních neduhů, ale údajně se také přidával do nápojů lásky a jeho pětičetné květy sloužily jako ochranné talismany. Sbírala se hlavně jeho nať, která obsahuje různé druhy alkaloidů, saponiny, pektiny, třísloviny, hořčiny a další účinné látky. Ta se pak využívala k přípravě různých nálevů.

Vzhledem k obsaženým látkám může mít barvínek vliv na kardiovaskulární systém. Pomáhá například při oběhových potížích a srdečních i cévních problémech, přičemž alkaloid vinkamin snižuje vysoký krevní tlak, a proto se i dnes používá jako součást různých medikamentů určených k léčbě hypertenze. Kromě toho může být prospěšný také v terapii aterosklerózy či demence.

V lidovém léčitelství se barvínek dále používal třeba k odehnání zlých snů a nočních děsů, lidé jím léčili záněty dásní, ústní vředy a záněty hltanu (v podobě kloktadla či ústní vody) a snažili se jím vyléčit také záněty dýchacích cest nebo kašel. Jelikož navíc zastavuje krvácení, používal se mimo jiné i k léčbě vnitřních zranění, příliš silné menstruace nebo třeba krvácení z nosu. Působí ovšem také jako nootropikum a při aplikaci na rány má barvínek hojivé účinky.

Postupem času se nicméně v lidovém léčitelství od používání barvínku upustilo, jelikož je rostlina kvůli obsaženým alkaloidům pro člověka mírně toxická a vyhýbají se jí i zvířata. Větší dávky mohou například vést k nevolnosti, bolestem hlavy, závratím nebo alergickým reakcím. Momentálně lékaři ovšem zkoumají, zda by bylo možné barvínek menší využít k léčbě leukémie a rakoviny, jelikož vinkaleukoblastin způsobuje pokles počtu bílých krvinek a potlačuje nádorové bujení. [21, 22, 23, 24]

Využití barvínku

V minulosti se barvínek používal hlavně v lidovém léčitelství a byl považován také za magickou rostlinu. Ačkoliv se postupem času od užívání barvínku pro léčení nemocí upustilo, jelikož může být mírně jedovatý, výtažky z různých druhů barvínků a konkrétní izolované alkaloidy bývají součástí některých medikamentů a zkoumají se pro další lékařské využití. Své místo si kromě toho barvínek menší našel také v homeopatii.

Momentálně plní barvínky také okrasnou funkci. Lidé je s oblibou vysazují jako půdokryvné rostliny, a to třeba na zahradách, na skalkách, v parcích nebo také v okolí kostelů či na hřbitovech. Existuje přitom hned několik různých forem a kultivarů, které se od sebe navzájem liší svou velikostí nebo barvou květů, přičemž narazit můžete i na kultivary s panašovaným listem. [25, 26, 27, 28, 29]

Pěstujete na zahradě barvínek?

Pěstování barvínku

Zaujala vás tato oblíbená rostlina a přemýšlíte, zda se dá snadno sehnat a jak zvládá barvínek pěstování na našem území? V tom případě vás jistě potěšíme. Jedná se totiž o původní druh květeny České republiky, který často zplaňuje a vyskytuje se v naší přírodě poměrně hojně. Barvínek je navíc poměrně nenáročný, přičemž prospívá hlavně v polostínu a ve stínu, ale snese i slunná místa.

Nejlépe se barvínkům daří na stanovištích, kde je vlhká a na živiny bohatá půda (zásaditá až neutrální). Většinou se množí vegetativně a dělí se hlavně řízkováním nebo odřezáváním zakořeněných lodyh. Pokud tedy někdo z vašich známých na zahradě barvínek má, určitě nebude problém od něj rostlinku získat. Zakoupit ovšem můžete i sazenice konkrétního kultivaru nebo semena barvínku.

Přestože je barvínek oblíbený hlavně pro své půdokryvné vlastnosti, zároveň musíte počítat s tím, že jakmile se někde rozroste, začne se rychle rozšiřovat do okolí. Máte-li z toho obavy, můžete pěstovat barvínek v truhlíku. Půda by přitom měla být dostatečně vlhká, ale se zálivkou to určitě nepřehánějte. Kromě toho vás jistě potěší, že tato rostlina dobře snáší zimu i mrazy a navíc je odolná proti škůdcům a chorobám. [30, 31, 32]

Zdroje: botany.cz, kvetenacr.cz, bylinkyprovsechny.cz, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, bylinkovo.cz, naturalmedicinalherbs.net, poison.org, web.archive.org, worldfloraonline.org, efloras.org

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top