K dekompresní nemoci dochází při rychlém poklesu tlaku u hlubinných potápěčů. Jak jí předcházet?

dekompresní nemoc

Dekompresní nemoc, nazývaná také barotrauma nebo Kosenová nemoc, označuje zranění způsobené rychlým poklesem tlaku, ať už pod vodou nebo ve vzduchu. Vyskytuje se nejčastěji u hlubinných potápěčů, i když k nim může docházet i během letu ve vysokých nadmořských výškách. Dekompresní nemoc je však u přetlakových letadel, jež jsou letadla používaná pro komerční lety, vzácná. Víte, co je příčinou této nemoci?

Co je dekompresní nemoc?

Dekompresní nemoc známá rovněž pod pojmem Kosenová nemoc či barotrauma bývá způsobena vlivem tlaku vody při potápění ve větší hloubce. Z toho důvodu se jí někdy říká také nemoc potápěčů. Problém nevzniká důsledkem samotného ponoru, ale při příliš rychlém vynořování.

Konkrétní obtíže způsobuje dusík, který se při změně tlaku pod vodou v těle zkapalní a následně při rychlém stoupání na hladinu začne v tkáních vytvářet bublinky, což může vést až ke ztrátě vědomí či embolii. Jedná se tedy o stav způsobený poruchou dekomprese. V ojedinělých případech může postihovat i letce (při poruše systému přetlakové kabiny) nebo horníky v dolech.

Jaká je příčina dekompresní nemoci?

Ve chvíli, kdy se potápěč dostává do hloubky větší, než je 5 metrů, jeho tkáně a tělní tekutiny se postupně začínají plnit dusíkem, který je v atmosféře zastoupen v nejvyšším podílu. Plyny, které se ve vodě nacházejí, mají totiž jiné vlastnosti u hladiny a jiné v hloubce pod 5 metrů.

Změna skupenství plynů podléhá tzv. Henryho zákonu, který říká, že váhové množství plynu rozpuštěné za dané teploty v kapalině je přímo úměrné tlaku plynu nad kapalinou. Ve chvíli, kdy se pod vodou zvyšuje tlak a potápěč dýchá kyslík, jeho tělo zaplňuje dusík.

Jakmile začne stoupat zpět k hladině, dusík v tělních tkáních se opětovně přeměňuje na plynné skupenství vlivem poklesu tlaku. Pokud se však bude potápěč vynořovat příliš rychle, dojde k poruše dekomprese a začnou se v tkáních tvořit vzduchové bubliny, které dotyčného mohou ohrozit na životě.

Příznaky dekompresní nemoci

Dekompresní nemoc se může projevit v různých částech těla podle toho, kde se dusíkové bubliny do těla uvolní a jaký orán postihnou. Onemocnění může zasáhnout kůži, svaly, kosti, mozek i další orgány. Dekompresní nemoc se rozděluje na I. a II. typ, přičemž první zasahuje svaly, kůži a lymfu, zatímco druhý typ postihuje mozek a plíce.

Příznaky dekompresní nemoci I. typu

  • Bolesti svalů
  • Bolesti hlavy a kloubů
  • Závratě
  • Otoky končetin či obličeje
  • Vyrážka
  • Silná a neobvyklá únava
  • Brnění a znecitlivění

Příznaky dekompresní nemoci II. typu

  • Suchý kašel a bolest pod hrudní kostí
  • Epileptický záchvat
  • Paralýza
  • Halucinace
  • Embolie
  • Ztráta vědomí

Jak dekompresní nemoc léčit?

Pokud potápěč vystoupá příliš rychle na hladinu a začne pociťovat známky dekompresní nemoci, měl by ponor a vynoření zopakovat důsledně tak, aby vyrovnal tlak a dusík se správně rozpustil ve tkáních. Následná léčba probíhá formou hyperbarické kyslíkové terapie. Konkrétně jde o podání kyslíku postiženému a rekompresi v dekompresní komoře.

Jedná se o hyperbarickou (vysokotlakovou) komoru, kde je dotyčnému podáváno 100 % kyslíku a dochází ke zvrácení změn tlaku, jež vedly k vytvoření vzduchových bublin. Konkrétně se dusík v tkáních opětovně zkapalní a následně se po dobu několika hodin postupně přeměňuje na plynné skupenství.

Rizikové faktory dekompresní nemoci

Někteří lidé by se potápění v hloubkách pod 5 metrů měli obloukem vyhýbat, neboť jsou vystaveni vyššímu riziku dekompresní nemoci. Sem patří zejména osoby s nějakým onemocněním, nejčastěji se jedná o srdeční vady, astma, ale také obezitu. Potápět by se rovněž neměly těhotné ženy, děti mladší dvanácti let i lidé v pokročilém věku. Pokud si nejste jisti, zda váš zdravotní stav umožňuje hlubinné potápění, raději se poraďte se svým lékařem.

Jak předcházet dekompresní nemoci?

Před samotným potápěním hraje důležitou roli dostatečná hydratace, tedy velký příjem tekutin. Základem je potápěčský kurz a důsledná příprava před samotným potápěním. Vždy je nutné řídit se pokyny zkušených potápěčů a potápěčských tabulek, které přesně stanovují, jak dlouho je vhodné zůstávat v určité hloubce, jak rychle klesat a jak rychle stoupat.

Pokud máte nadváhu, je potřeba přistupovat k potápění opatrněji a důsledně se informovat o individuálním postupu při potápění a následném vynořování. Zásadní roli vždy hraje stoupání na hladinu, které musí probíhat pozvolna, aby nedošlo ke vzniku dusíkových bublin. Konkrétně se jedná o vynořování při rychlosti přibližně 10 m za minutu.

Zdroje: wikiscripta.eu, mojezdravi.cz, rehabilitace.info


Napsat komentář

Your email address will not be published.

top