Pacienti s poruchou osobnosti si potíže neuvědomují. Problém vidí ve svém okolí


Poruchou osobnosti se myslí nevyvážená osobnost, u níž jsou některé její složky příliš zdůrazněny, zatímco jiné ustupují do pozadí. Tyto vlastnosti tak negativně ovlivňují chování i uvažování postiženého jedince a ztěžují jeho zařazení do společnosti. Nemocný má totiž pocit, že je naprosto zdravý a chyba je na straně ostatních.

Za poruchu osobnosti lékaři označují soubor trvalých povahových odchylek, které vytvářejí nevyváženou a „nenormální“ osobnost. U té jsou některé vlastnosti příliš zdůrazněny a jiné naopak ustupují do pozadí. A jelikož jsou tyto složky přímou součástí pacientovy osobnosti, nevnímá je daný člověk jako poruchové. Problém naopak vidí ve svém okolí.

Kvůli stereotypním způsobům chování a reagování na různé podněty mají lidé s poruchou osobnosti problém vyrovnat se složitým situacím. Postižení jedinci se navíc hůře zařazují do společnosti a mají problém s vytvářením a udržováním mezilidských vztahů. Poruchy osobnosti se rozvíjejí během dospívání a přetrvávají po celý život. Ve stáří se však stávají méně výraznými.

Poruchy osobnosti

Histriónská porucha osobnosti

Lidé trpící histriónskou poruchou se zpravidla chovají teatrálně a neustále vyhledávají okamžiky, kdy mohou být středem pozornosti. Tito jedinci se nadměrně soustředí na to, jak působí na druhé. Jsou přesvědčeni o tom, že si jich druzí budou vážit jen v případě, že budou zábavní a přitažliví. Soustředí se proto na fyzickou přitažlivost a jsou neustále nespokojení s tím, jak vypadají. Mívají tendenci k sexuálnímu svádění, ale bývají často frigidní. Vyjadřují přehnaně emoce, ačkoli je prožívají jen mělce.

Narcistická porucha osobnosti

Narcistická porucha se projevuje přehnaným pocitem vlastní důležitosti, a to i navzdory vnitřní nejistoty. Jedinci, kteří se s touto poruchou potýkají, věří ve vlastní výjimečnost a také v to, že je dokáží pochopit jen jiní výjimeční jedinci. Pacienti potřebují neustálý obdiv, chovají se arogantně a od ostatních očekávají předností zacházení. Jedná se o lidi, kterým chybí empatie a nestydí se využívat ostatní ke svému prospěchu.

Emočně nestabilní porucha osobnosti

Ti, kterým byla diagnostikována emočně nestabilní porucha, mají sklon ke zkratovému chování. Jednají bez uvážení a nehledí na následky. Tito lidé bývají náladoví a jejich chování se velmi špatně předvídá. Jednají výbušně a své afektované reakce nekontrolují. Mají navíc tendence k hašteřivému chování a konfliktům se svým okolím. U emočně nestabilní poruchy rozlišujeme dva druhy:

  • Hraniční porucha osobnosti – jedinci se v sobě nevyznají a nemají jasně určené hranice mezi sebou a okolím. Navazují velmi intenzivní vztahy, které jsou vzápětí schopní úplně zavrhnout. Zároveň mají strach z opuštění, opakovaně tak vyhrožují sebepoškozením a dopouštějí se demonstrativních pokusů o sebevraždu.
  • Impulzivní porucha osobnosti – pacienti mají nutkání jednat neuváženě a nepředvídatelně. Často se dostávají do konfliktu s ostatními, zejména po jejich kritice. Jsou náchylní k výbuchům zlosti a agresivity.

Disociální porucha osobnosti

Tato porucha je typická pro kriminální recidivisty, kteří tvoří její naprostou většinu. Typicky se jedná o lidi, kteří jsou necitliví ke druhým, nezodpovědní a reagují agresivně. Nerespektují sociální normy a nemají pocit viny. Naopak ji svádějí na ostatní. Pacienti snadno navazují vztahy, nejsou ale schopni je dlouhodobě udržet, neumí se také poučit z vlastních chyb.

Schizoidní porucha osobnosti

Tato porucha je charakteristická distancováním se od citových a sociálních kontaktů. Jedinci, kteří jí trpí dávají přednost samotě a fantazijním představám. Nejsou navíc schopní vyjadřovat své city a zažívat radost. Jsou přesvědčeni o tom, že vztahy nic nepřináší, a tak budou mnohem šťastnější jako samotáři. Mezi další příznaky patří:

  • Emoční chlad
  • Lhostejnost ke chvále a kritice
  • Uzavřenost
  • Malý zájem o sex

Paranoidní porucha osobnosti

Jedinci, kteří se potýkají s paranoidní poruchou osobnosti bývají přehnaně vztahovační a mají pocit, že jim jejich okolí škodí. Přátelské chování překrucují a vykládají si ho jako negativní. Tito lidé bývají nedůvěřiví a svého partnera opakovaně podezřívají z nevěry.

Schizotypální porucha osobnosti

Pacienti s touto poruchou mají oproti ostatním zvláštní až „magické“ myšlení. Na rozdíl od psychotiků však není zcela mimo realitu. Mají velmi typický styl vyjadřování, které je rozvláčné a spletité, i výstřední styl oblékání. Ve stresových situacích se u nich mohou objevit halucinace, které ale záhy korigují.

Anankastatická porucha osobnosti

Anankastatická porucha se projevuje podobně jako obsedantně kompulzivní porucha, tedy nadměrnou opatrností, pořádkem a přísnými pravidly, která dotyčná osoba dodržuje. Na rozdíl od těch, kteří obsedantně kompulzivní poruchou trpí, jsou jedinci s anankastatickou poruchou na své vlastnosti pyšné. Mezi další příznaky patří:

  • Nadměrná svědomitost
  • Moralizování ostatních
  • Vtíravé myšlenky a nápady
  • Přehnaná organizace

Vyhýbavá porucha osobnosti

Postižení jedinci zažívají nepřetržitý pocit napětí. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že se ve společnosti lidí neumějí vhodně chovat. Myslí si, že jsou neatraktivní a horší než ostatní, současně se bojí, že budou kritizováni. Mají navíc velký strach z životní nejistoty, a tak se raději ochuzují o různé zážitky. Vyhýbají se rovněž aktivitám, které vyžadují větší kontakt s lidmi.

Závislá porucha osobnosti

Jak už z názvu vyplývá, postižený pěstuje závislé vztahy, ponechává odpovědnost za důležitá životní rozhodnutí osobám, na nichž visí, a upozaďuje před nimi své vlastní potřeby. Téměř nic po těchto lidech nepožaduje, sám se cítí bezmocný a má pocit, že se bez pomoci jiných neobejde.

Diagnostika

Aby mohly být odchylky v osobnosti jedince označeny za poruchu, musí tento člověk splňovat následující kritéria:

  • Chování jedince se zřetelně odchyluje od chování dané společnosti (norem)
  • Odchylka se projevuje jako výrazně nepřizpůsobivá a není omezena jen na konkrétní „spouštěč“
  • Odchylka způsobuje postiženému osobní potíže nebo má dopad na sociální prostředí
  • Musí být jasné, že je odchylka stálá či dlouhotrvající (začala v pozdním dětství nebo během dospívání)
  • Odchylka není příznakem jiné duševní choroby
  • Odchylka není následkem úrazu mozku

Příčina vzniku

Na vznik osobnostních poruch má vliv hned několik faktorů. Postižení jedinci se často narodí s genetickými predispozicemi, náchylnost k poruše se však může rozvinout i v prenatálním věku, a to konkrétně kvůli zátěžovým faktorům, které během gravidity působí na nadcházející matku. Typicky se jedná o stres nebo virová onemocnění. Vliv mívá také samotný porod, během kterého může dojít k poranění mozku.

Klíčové je podle lékařů i prostředí, ve kterém jedinec vyrůstá. Obecně platí, že negativní vliv má emočně vypjaté prostředí. Riziko konkrétně představuje:

  • Přítomnost rodiče s duševní poruchou
  • Týrání nebo sexuální zneužívání
  • Příliš tvrdá výchova
  • Rozmazlování
  • Neúplná rodina

Léčba

Poruchy osobnosti se léčí velmi obtížně. Pacienti si své problémy totiž neuvědomují a považují je za normální součást svého já. A pokud jsou si vědomi toho, že jim určité rysy dělají problémy, nepovažují je za léčitelné. Pacienti tak často propadají depresím a mají sklony k užívání alkoholu a drog, mívají také potíže se sebepoškozováním. Jestliže lékaře vyhledají, je to zpravidla kvůli svým aktuálním problémům. Pomoc terapeuta však obvykle odmítají, a tak nedostatečná spolupráce většinou končí předčasně.

Pokud k léčbě dojde, je velmi náročná a dlouhá. Zpravidla trvá i několik let. Je zaměřena na přijetí rysů osobnosti a osvojení způsobů, jak reagovat na „konfliktní“ situace. Je důležité, aby pacient nahlédl na své vzorce myšlení, chování i emočního prožívání. Následně se společně s odborníkem snaží objevit i jiné možnosti. Využívá se individuální terapie, která může být doplněna o terapii skupinovou. Podpůrnou léčbu představují léky, které pomáhají kontrolovat emoční projevy a projevy chování.


Pacienti s poruchou osobnosti si potíže neuvědomují. Problém vidí ve svém okolí
3.8 (76%) 5 votes

4 comments

  • Povrchní a moc zjednodušené. A o tom neuvědomovaní si svojí poruchy osobnosti bych se krotil. Je to vetšinou o nevzdělanosti lidí kolem. Ti pak dokážou svojí blbostí nadělat tímto lidem peklo na zemi.

    • Redakce Zdraví.Euro.cz /

      Dobrý den, Marsiusi,

      není to příliš časté, aby si svou poruchu pacient uvědomoval, protože je to součást jeho osobnosti. Těžko se k tomu dostává přes sebereflexi, protože změnit své myšlení je velmi těžké. Je důležité si neplést poruchu osobnosti, která je vzácná, s normální osobností, u které se v menší či větší míře můžou tyto sklony projevovat.

      Souhlasíme, že by společnost měla být mnohem edukovanější ohledně psychiatrických nemocí. Psychiatrie je stále stigmatizovaná oblast.

      Redakce Zdraví.Euro.cz

  • Dobry den, mate nejake doporuceni na koho nebo kam se v takovych pripadech obracet?

    • Redakce Zdraví.Euro.cz /

      Dobrý den, Wery,

      diagnózu poruchu osobnosti můžou udělat psychiatři. Držíme palce, abyste našli nějakého, ke kterému budete mít důvěru a bude vám vyhovovat. Psychiatrie je zbytečně démonizovaný obor, ale v dnešní době už opravdu mílovými kroky pokročil kupředu.

      Redakce Zdraví.Euro.cz

Napsat komentář

Your email address will not be published.

top