Pacienti s poruchou osobnosti si potíže neuvědomují. Problém vidí ve svém okolí


Poruchou osobnosti se myslí nevyvážená osobnost, u níž jsou některé její složky příliš zdůrazněny, zatímco jiné ustupují do pozadí. Tyto vlastnosti tak negativně ovlivňují chování i uvažování postiženého jedince a ztěžují jeho zařazení do společnosti. Nemocný má totiž pocit, že je naprosto zdravý a chyba je na straně ostatních.

Za poruchu osobnosti lékaři označují soubor trvalých povahových odchylek, které vytvářejí nevyváženou a „nenormální“ osobnost. U té jsou některé vlastnosti příliš zdůrazněny a jiné naopak ustupují do pozadí. A jelikož jsou tyto složky přímou součástí pacientovy osobnosti, nevnímá je daný člověk jako poruchové. Problém naopak vidí ve svém okolí.

Kvůli stereotypním způsobům chování a reagování na různé podněty mají lidé s poruchou osobnosti problém vyrovnat se složitým situacím. Postižení jedinci se navíc hůře zařazují do společnosti a mají problém s vytvářením a udržováním mezilidských vztahů. Poruchy osobnosti se rozvíjejí během dospívání a přetrvávají po celý život. Ve stáří se však stávají méně výraznými.

Poruchy osobnosti

Histriónská porucha osobnosti

Lidé trpící histriónskou poruchou se zpravidla chovají teatrálně a neustále vyhledávají okamžiky, kdy mohou být středem pozornosti. Tito jedinci se nadměrně soustředí na to, jak působí na druhé. Jsou přesvědčeni o tom, že si jich druzí budou vážit jen v případě, že budou zábavní a přitažliví. Soustředí se proto na fyzickou přitažlivost a jsou neustále nespokojení s tím, jak vypadají. Mívají tendenci k sexuálnímu svádění, ale bývají často frigidní. Vyjadřují přehnaně emoce, ačkoli je prožívají jen mělce.

Narcistická porucha osobnosti

Narcistická porucha se projevuje přehnaným pocitem vlastní důležitosti, a to i navzdory vnitřní nejistoty. Jedinci, kteří se s touto poruchou potýkají, věří ve vlastní výjimečnost a také v to, že je dokáží pochopit jen jiní výjimeční jedinci. Pacienti potřebují neustálý obdiv, chovají se arogantně a od ostatních očekávají předností zacházení. Jedná se o lidi, kterým chybí empatie a nestydí se využívat ostatní ke svému prospěchu.

Emočně nestabilní porucha osobnosti

Ti, kterým byla diagnostikována emočně nestabilní porucha, mají sklon ke zkratovému chování. Jednají bez uvážení a nehledí na následky. Tito lidé bývají náladoví a jejich chování se velmi špatně předvídá. Jednají výbušně a své afektované reakce nekontrolují. Mají navíc tendence k hašteřivému chování a konfliktům se svým okolím. U emočně nestabilní poruchy rozlišujeme dva druhy:

  • Hraniční porucha osobnosti – jedinci se v sobě nevyznají a nemají jasně určené hranice mezi sebou a okolím. Navazují velmi intenzivní vztahy, které jsou vzápětí schopní úplně zavrhnout. Zároveň mají strach z opuštění, opakovaně tak vyhrožují sebepoškozením a dopouštějí se demonstrativních pokusů o sebevraždu.
  • Impulzivní porucha osobnosti – pacienti mají nutkání jednat neuváženě a nepředvídatelně. Často se dostávají do konfliktu s ostatními, zejména po jejich kritice. Jsou náchylní k výbuchům zlosti a agresivity.

Disociální porucha osobnosti

Tato porucha je typická pro kriminální recidivisty, kteří tvoří její naprostou většinu. Typicky se jedná o lidi, kteří jsou necitliví ke druhým, nezodpovědní a reagují agresivně. Nerespektují sociální normy a nemají pocit viny. Naopak ji svádějí na ostatní. Pacienti snadno navazují vztahy, nejsou ale schopni je dlouhodobě udržet, neumí se také poučit z vlastních chyb.

Schizoidní porucha osobnosti

Tato porucha je charakteristická distancováním se od citových a sociálních kontaktů. Jedinci, kteří jí trpí dávají přednost samotě a fantazijním představám. Nejsou navíc schopní vyjadřovat své city a zažívat radost. Jsou přesvědčeni o tom, že vztahy nic nepřináší, a tak budou mnohem šťastnější jako samotáři. Mezi další příznaky patří:

  • Emoční chlad
  • Lhostejnost ke chvále a kritice
  • Uzavřenost
  • Malý zájem o sex

Paranoidní porucha osobnosti

Jedinci, kteří se potýkají s paranoidní poruchou osobnosti bývají přehnaně vztahovační a mají pocit, že jim jejich okolí škodí. Přátelské chování překrucují a vykládají si ho jako negativní. Tito lidé bývají nedůvěřiví a svého partnera opakovaně podezřívají z nevěry.

Schizotypální porucha osobnosti

Pacienti s touto poruchou mají oproti ostatním zvláštní až „magické“ myšlení. Na rozdíl od psychotiků však není zcela mimo realitu. Mají velmi typický styl vyjadřování, které je rozvláčné a spletité, i výstřední styl oblékání. Ve stresových situacích se u nich mohou objevit halucinace, které ale záhy korigují.

Anankastatická porucha osobnosti

Anankastatická porucha se projevuje podobně jako obsedantně kompulzivní porucha, tedy nadměrnou opatrností, pořádkem a přísnými pravidly, která dotyčná osoba dodržuje. Na rozdíl od těch, kteří obsedantně kompulzivní poruchou trpí, jsou jedinci s anankastatickou poruchou na své vlastnosti pyšné. Mezi další příznaky patří:

  • Nadměrná svědomitost
  • Moralizování ostatních
  • Vtíravé myšlenky a nápady
  • Přehnaná organizace

Vyhýbavá porucha osobnosti

Postižení jedinci zažívají nepřetržitý pocit napětí. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že se ve společnosti lidí neumějí vhodně chovat. Myslí si, že jsou neatraktivní a horší než ostatní, současně se bojí, že budou kritizováni. Mají navíc velký strach z životní nejistoty, a tak se raději ochuzují o různé zážitky. Vyhýbají se rovněž aktivitám, které vyžadují větší kontakt s lidmi.

Závislá porucha osobnosti

Jak už z názvu vyplývá, postižený pěstuje závislé vztahy, ponechává odpovědnost za důležitá životní rozhodnutí osobám, na nichž visí, a upozaďuje před nimi své vlastní potřeby. Téměř nic po těchto lidech nepožaduje, sám se cítí bezmocný a má pocit, že se bez pomoci jiných neobejde.

Diagnostika

Aby mohly být odchylky v osobnosti jedince označeny za poruchu, musí tento člověk splňovat následující kritéria:

  • Chování jedince se zřetelně odchyluje od chování dané společnosti (norem)
  • Odchylka se projevuje jako výrazně nepřizpůsobivá a není omezena jen na konkrétní „spouštěč“
  • Odchylka způsobuje postiženému osobní potíže nebo má dopad na sociální prostředí
  • Musí být jasné, že je odchylka stálá či dlouhotrvající (začala v pozdním dětství nebo během dospívání)
  • Odchylka není příznakem jiné duševní choroby
  • Odchylka není následkem úrazu mozku

Příčina vzniku

Na vznik osobnostních poruch má vliv hned několik faktorů. Postižení jedinci se často narodí s genetickými predispozicemi, náchylnost k poruše se však může rozvinout i v prenatálním věku, a to konkrétně kvůli zátěžovým faktorům, které během gravidity působí na nadcházející matku. Typicky se jedná o stres nebo virová onemocnění. Vliv mívá také samotný porod, během kterého může dojít k poranění mozku.

Klíčové je podle lékařů i prostředí, ve kterém jedinec vyrůstá. Obecně platí, že negativní vliv má emočně vypjaté prostředí. Riziko konkrétně představuje:

  • Přítomnost rodiče s duševní poruchou
  • Týrání nebo sexuální zneužívání
  • Příliš tvrdá výchova
  • Rozmazlování
  • Neúplná rodina

Léčba

Poruchy osobnosti se léčí velmi obtížně. Pacienti si své problémy totiž neuvědomují a považují je za normální součást svého já. A pokud jsou si vědomi toho, že jim určité rysy dělají problémy, nepovažují je za léčitelné. Pacienti tak často propadají depresím a mají sklony k užívání alkoholu a drog, mívají také potíže se sebepoškozováním. Jestliže lékaře vyhledají, je to zpravidla kvůli svým aktuálním problémům. Pomoc terapeuta však obvykle odmítají, a tak nedostatečná spolupráce většinou končí předčasně.

Pokud k léčbě dojde, je velmi náročná a dlouhá. Zpravidla trvá i několik let. Je zaměřena na přijetí rysů osobnosti a osvojení způsobů, jak reagovat na „konfliktní“ situace. Je důležité, aby pacient nahlédl na své vzorce myšlení, chování i emočního prožívání. Následně se společně s odborníkem snaží objevit i jiné možnosti. Využívá se individuální terapie, která může být doplněna o terapii skupinovou. Podpůrnou léčbu představují léky, které pomáhají kontrolovat emoční projevy a projevy chování.


Pacienti s poruchou osobnosti si potíže neuvědomují. Problém vidí ve svém okolí
3.8 (76%) 5 votes

2 comments

  • Povrchní a moc zjednodušené. A o tom neuvědomovaní si svojí poruchy osobnosti bych se krotil. Je to vetšinou o nevzdělanosti lidí kolem. Ti pak dokážou svojí blbostí nadělat tímto lidem peklo na zemi.

    • Redakce Zdraví.Euro.cz /

      Dobrý den, Marsiusi,

      není to příliš časté, aby si svou poruchu pacient uvědomoval, protože je to součást jeho osobnosti. Těžko se k tomu dostává přes sebereflexi, protože změnit své myšlení je velmi těžké. Je důležité si neplést poruchu osobnosti, která je vzácná, s normální osobností, u které se v menší či větší míře můžou tyto sklony projevovat.

      Souhlasíme, že by společnost měla být mnohem edukovanější ohledně psychiatrických nemocí. Psychiatrie je stále stigmatizovaná oblast.

      Redakce Zdraví.Euro.cz

Napsat komentář

Your email address will not be published.

top