Virus Marburg způsobuje krvácivou horečku podobně jako Ebola, úmrtností ji však převyšuje. Kde se vzal?

virus Marburg

Virus Marburg je infekční onemocnění patřící do rodiny filovirů ze skupiny RNA virů, která rovněž zahrnují rod ebolavirů, a způsobuje vzácný a závažný typ hemoragické horečky u lidí a jiných primátů. Vzhledem k vysoké mortalitě patří Marburg mezi nejnebezpečnější viry na světě. Virus se přenáší přímým kontaktem, konkrétně tělesnými tekutinami, případně přes kontaminovaný předmět. Víte, kde se virus vzal a jak se projevuje?

Co je virus Marburg a kde se vzal?

Virus Marburg je vysoce nakažlivé a poměrně vzácné onemocnění, které se přenáší tělními tekutinami a způsobuje krvácivou (hemoragickou) horečku s poměrem úmrtí až 88%. Patří do stejné rodiny virů jako virus Ebola, což jsou takzvané filoviry ze skupiny RNA virů. V Evropě jsme se v minulosti setkali se dvěma velkými ohnisky, jímž byly Marburg, podle čehož získal virus i svůj název, dále Frankfurt v Německu a také Bělehrad. Konkrétně hovoříme o roce 1967, který vedl k počátečnímu rozpoznání této nemoci.

Vypuknutí viru je spojeno s laboratorními testy s použitím afrických zelených opic (Cercopithecus aethiops) dovezených z Ugandy. Následně byla ohniska a sporadické případy hlášeny v Angole, Demokratické republice Kongo, Keni, Jižní Africe a Ugandě. V roce 2004 a 2005 propukla epidemie v Kongu a Angolu, kde zemřelo 350 lidí z 390 nakažených. V roce 2008 byly hlášeny dva nezávislé případy cestujících, kteří navštívili jeskyni obývanou koloniemi netopýrů v Ugandě.

Jak se virus Marburg přenáší?

Hostitelem viru Marburg je africký ovocný netopýr Rousettus aegyptiacus. Infikovaní netopýři nevykazují zjevné příznaky nemoci a jsou tedy pouze přenašeči. Primáti (včetně lidí) se ovšem mohou nakazit virem Marburg a může se u nich vyvinout závažné onemocnění s vysokou úmrtností. K tomu, aby se zjistilo, zda virus mohou hostit i jiné druhy, jsou zapotřebí další studie.

Infekce člověka virem Marburg je výsledkem dlouhodobého vystavení dolům nebo jeskyním obývaných koloniemi netopýrů Rousettus. Jakmile je jedinec nakažen virem, může se Marburg šířit přenosem z člověka na člověka přímým kontaktem (skrz poškozenou kůži nebo sliznicí) krví, sekrety, orgány nebo jinými tělesnými tekutinami infikovaných lidí a z povrchů a materiálů (např. ložní prádlo, oblečení) kontaminovaných těmito tekutinami.

Jaké má virus Marburg příznaky?

Nemoc způsobená virem Marburg začíná náhle, projevuje se:

  • Vysokou horečkou
  • Silnými bolestmi hlavy
  • Těžkou malátností
  • Bolesti svalů

Třetí den mohou začít:

  • Silné vodnaté průjmy
  • Bolesti břicha a křeče
  • Nevolnost a zvracení
  • Průjem může přetrvávat po dobu jednoho týdne

Vzhled pacientů v této fázi byl popsán jako projev „přízračných“ rysů, hluboce posazených očí, bezvýrazných tváří a extrémní letargie. Mezi 2 až 7 dny po nástupu příznaků byla zaznamenána svědivá vyrážka.

Těžká fáze nemoci

U mnoha pacientů se do 7 dnů objeví závažné hemoragické (krvácivé) projevy, kdy lidé obvykle krvácejí z více oblastí. Krev ve zvratcích a stolici je často doprovázena krvácením z nosu, dásní či pochvy. Obzvláště problematické může být spontánní krvácení v místě vpichu (tam, kde byl získán intravenózní přístup k podávání tekutin nebo k odběru vzorků krve).

Během těžké fáze onemocnění trpěli pacienti vysokou horečkou. Zapojení centrálního nervového systému může vést ke zmatku, podrážděnosti a agresi. V pozdní fázi (15 dnů) byla příležitostně hlášena orchitida (zánět varlat). Ve fatálních případech obvykle nastává smrt mezi 8 a 9 dny po nástupu, obvykle jí předchází velká ztráta krve a šok.

Diagnostika viru Marburg

Marburgovu chorobu (MVD) může být těžké odlišit od jiných infekčních onemocnění, jelikož počáteční příznaky bývají podobné nemocem, jako je malárie, tyfus, shigelóza (bacilární úplavice), meningitida a jiné virové hemoragické horečky. Ověření, že příznaky jsou způsobeny infekcí viru Marburg, se provádí pomocí následujících diagnostických metod:

  • Test s protilátkou na enzym spojený s imunosorbenty (ELISA)
  • Testy detekce antigenu
  • Sérové ​​neutralizační testy
  • Test polymerázové řetězové reakce s reverzní transkriptázou (RT-PCR)
  • Izolace viru buněčnou kulturou

Vzorky odebrané od pacientů představují extrémní riziko z biologického hlediska a laboratorní testování na vzorcích je nutné provádět za maximálních bezpečnostních podmínek. Při přepravě na národní i mezinárodní úrovni musí být všechny biologické vzorky zabaleny pomocí systému trojitého balení.

Léčba viru Marburg

Dosud bohužel není k dispozici žádná prokázaná léčba virové choroby Marburg. V současné době se však hodnotí řada možných způsobů léčby, včetně krevních produktů, imunitní terapie a farmakoterapie. Podpůrná péče spočívá především v rehydrataci orálními nebo intravenózními tekutinami. Dále se přistupuje k léčbě specifických příznaků, což zvyšuje šance na přežití.

Jaká je prevence proti viru Marburg?

Vzhledem k faktu, že nebyla doposud schválena žádná protilátka proti tomuto viru, prevence je založena na izolaci pacienta od ostatních lidí. Lékaři, kteří přijdou do kontaktu s infikovaným jedincem v rámci léčby, musí dodržovat přísná ochranná opatření, jež spočívá v nošení pláště, rukavic, masek a také pokrývek bot. V ideálním případě se doporučuje skafandr, jež se užívá pro manipulaci s nebezpečnými látkami. V neposlední řadě je důležité zmínit, že lidé, kteří navštěvují výše uvedené země na území Afriky by měli dbát zvýšené opatrnosti při kontaktu s lidmi.

Zdroje: who.int, lifee.cz, rehabilitace.info

Virus Marburg způsobuje krvácivou horečku podobně jako Ebola, úmrtností ji však převyšuje. Kde se vzal?
4.8 (95%) 4 hlasování

Napsat komentář

Your email address will not be published.

top