Zánět sedacího nervu vzniká v důsledku nesprávného sezení i zvedání těžkých břemen. Jaké cviky pomohou?

Zánět sedacího nervu je nepříjemné a zpravidla velmi bolestivé onemocnění, které je důsledkem podráždění a komprese zmíněného nervu. Objevit se může v jakémkoli věku, přičemž ve valné většině případů bývá způsobeno vlastní vinou. Rozvoji zánětu totiž zpravidla předchází prudký pohyb či zvedání těžkého předmětu.

Ischias, houser, ústřel anebo lumbago. Zánět sedacího nervu, pro který se vžilo hned několik způsobů označení, je zpravidla velmi nepříjemné onemocnění, které pacienta sice přímo neohrožuje na životě, ale zato mu dokáže způsobit pořádnou bolest. Ta většinou přichází nečekaně, a to v důsledku prudkého pohybu, typicky předklonu v kombinaci s rotací a zvedáním těžkého břemene.

Právě v tomto okamžiku totiž dochází k nadměrnému stlačení nervu. Aby tělo ochránilo míchu, reaguje na tento stav stažením vazů a svalů kolem páteře, což je důvod, proč člověk pociťuje náhlou a velmi prudkou bolest. V dané pozici navíc zpravidla setrvává, protože se bolest každým pohybem ještě stupňuje.

Vzhledem k tomu, že je nervus ischiadicus (sedací nerv), který vystupuje ze spodní části bederní páteře a křížové kosti, jedním z největších a nejsilnějších míšních nervů, který inervuje převážnou část dolních končetin, může ovlivnit funkčnost hned několika různých částí těla. Typicky ovlivňuje oblast od spodních zad až po chodidlo.

Příčiny zánětu sedacího nervu

Kromě prudkých pohybů a zvedání těžkých břemen má na rozvoj zánětu sedacího nervu vliv také sezení v nevhodné poloze. Určitou roli ale hraje i stres či psychický stav, přičemž vliv na rozvoj obtíží mívá zejména zdržování vzteku. Zánět sedacího nervu dále ovlivňuje:

  • prochlazení,
  • fyzická zátěž,
  • blokáda obratlů, degenerace či zúžení páteřního kanálu.

Za problémy může stát také vyhřezlá meziobratlová ploténka, v jejímž důsledku dojde ke stlačení sedacího nervu, anebo například zúžení páteřního kanálu. Problémy může způsobit také spondylolistéza, což je stav, při kterém dochází k vyklouznutí obratle ze správného postavení a někdy také k následnému utlačení sedacího nervu.

Obtíže může způsobovat také jiný zánět v oblasti páteře, její poranění či poranění okolních svalů a vazů, zbytnění struktur uvnitř páteřního kanálu, ale také syndrom cauna equina, což je vzácný, ale závažný stav, který vzniká utlačením stejnojmenných nervů, jež vedou ven z konce páteřního kanálu. Pokud není toto onemocnění správně a rychle léčeno, může způsobit až ochrnutí pacienta.

Přesnou příčinu lumbaga se nemusí podařit zjistit. Častokrát se totiž jedná o kombinaci více faktorů.

Jaké má zánět sedacího nervu příznaky?

Jak už z výše popsaného vyplývá, základním projevem zánětu sedacího nervu je silná ostrá bolest v dolní části zad, která může vystřelovat do vnější strany stehen a dále se šířit až do oblasti chodidel. Bolest sedacího nervu může být mírné, ale i velmi silné intenzity a může se zhoršovat při kašli, pohybu i dlouhodobém sezení. Výraznější bývá rovněž v noci.

Pacienti ji obvykle popisují jako bodavou až palčivou a stěžují si také na svalovou slabost v postižené končetině, ale typická je také:

  • necitlivost,
  • brnění,
  • mravenčení.

Nezřídka kdy skřípnutý sedací nerv zhoršuje kompletní funkci celé dolní končetiny, což se pak projevuje celkovou slabostí či podlamováním kolene.

Komu hrozí zánět sedacího nervu?

Ačkoli zánět sedacího nervu může potrápit každou věkovou skupinu, někteří jedinci jsou k tomuto typu obtíží o něco náchylnější než jiní. Jak už tomu tak bývá, důležitou roli hraje v tomto ohledu věk. Mezi pacienty jsou totiž nejčastěji lidé ve věku 30 až 50 let. Vyšší riziko mají rovněž lidé s obezitou a nadváhou, ale také těhotné ženy, které kvůli zvyšující se hmotnosti mají větší pravděpodobnost vzniku vyhřezlé ploténky. Ta může následně podráždit nerv a vyvolat zánět.

Dalším rizikovým faktorem je onemocnění cukrovkou, kterou může doprovázet poškození nervů. V neposlední řadě může zánět sedacího nervu vznikat v důsledku opakovaného přetěžování zad, tedy například u sportovců anebo u lidí s fyzicky náročným zaměstnáním. Ohroženi jsou ale také ti jedinci, kteří během dne naopak dlouhodobě a pravidelně sedí.

Mezi další rizikové faktory patří:

Kdy navštívit lékaře?

Ačkoli návštěva lékaře v případě bolesti zad není vždy nutná, v některých případech je lepší nechat se odborníkem přeci jen zkontrolovat. Typicky byste tak měli učinit v momentě, kdy bolest časem neustupuje, tedy pokud se jedná o chronický zánět sedacího nervu, anebo se naopak stupňuje, či vám neumožňuje vykonávat každodenní činnosti. Ještě předtím, než se k lékaři vydáte, se můžete zkusit sami otestovat tak, že uděláte pár kroků na špičkách a patách.

Pokud vám tento pohyb znepříjemní nejen bolest zad, ale navíc se dostaví také mravenčení, brnění, pálení anebo nepříjemné pocity v lýtkách, rozhodně s návštěvou praktického lékaře neotálejte. Ten, ačkoli je zpravidla schopen zánět sedacího nervu diagnostikovat sám, vás může poslat také za ortopedem či neurologem, který provede další vyšetření.

V případě, že se u vás vyskytnou obtíže, mezi které patří ztráta citlivosti v oblasti genitálií nebo hýždí či ztráta kontroly nad močením a vyprazdňováním stolice, neprodleně volejte záchrannou službu (155). Mohlo by se totiž jednat o závažný stav, který se označuje jako cauda equina, což může končit i ochrnutím končetin.

Diagnostika zánětu sedacího nervu

Praktický lékař je zpravidla schopný zánět sedacího nervu diagnostikovat na základě jednotlivých příznaků. Ptát se bude zejména na bolest, konkrétně na to, v jakých částech těla se vyskytuje, jak je silná a jaký má charakter. Zajímat ho bude také to, zda se společně s bolestí objevují také další příznaky jako necitlivost, brnění či mravenčení.

V případě podezření na zánět sedacího nervu bude lékař hledat příčinu možného útlaku sedacího nervu, které následně přizpůsobí léčbu. Důležitou roli bude hrát také Laségueova zkouška (přední a zadní napínací test, kdy nemocný leží na zádech a lékař hýbe jeho dolní končetinou. Pokud zvedání končetiny způsobuje bolest či vede ke zhoršení příznaků, jde o znamení toho, že trpíte ústřelem.

Diagnóza se dále potvrzuje za pomocí takzvaných výstražných znamení. V rámci pátrání po těchto faktorech se bude lékař vyptávat na váš zdravotní stav a případná onemocnění, kterými trpíte anebo jste je v minulosti prodělali. Zjišťovat bude také okolnosti, které by mohly znamenat závažnější příčinu obtíží, tedy kromě již zmíněného syndromu cauda equina také zánět páteřní oblasti, zlomeninu páteře či nádorové onemocnění. Zajímat ho budou například tyto skutečnosti:

  • pocit mravenčení až brnění či necitlivosti v okolí genitálu a kolem hýždí,
  • ztráta kontroly nad močením či vyprazdňováním stolice,
  • pocit slabosti v dolních končetinách,
  • výskyt nádorového onemocnění v minulosti,
  • nespecifické příznaky, jako jsou nevysvětlitelná horečka, pocit zimy či nevysvětlitelný a náhlý úbytek hmotnosti,
  • nedávno prodělaná bakteriální infekce či zánět (například zánět močových cest),
  • injekční aplikace nelegálních drog v minulosti,
  • onemocnění způsobující oslabení imunitního systému,
  • strukturální deformity páteře.

V případě, že se vás týká více zmíněných faktorů, nemusí to automaticky znamenat závažný stav, ale tato možnost by měla být lékařem raději nejprve vyloučena. V některých případech je pak pro stanovení diagnózy nutné provádět také řadu dalších běžných vyšetření, mezi která patří třeba rozbor krve, CT či magnetická rezonance.

Léčba zánětu sedacího nervu

Co pomáhá na zánět sedacího nervu? Dobrou zprávou je, že cílená léčba není vždy nutná. V některých případech obtíže samy pominou během několika týdnů. Pokud je však léčba na místě, využívají se jak konzervativní metody, kam se řadí léky a fyzioterapie, tak v některých případech také léčba chirurgická.

Pacientům zpravidla nejvíce pomáhá pravidelné cvičení, konkrétně pak cviky na sedací nerv, které tkví hlavně v posílení zádových svalů a zlepšení držení těla. A přestože ležení v posteli může pacientovi přinést krátkou úlevu od akutních obtíží, dlouhodobá imobilizace se nedoporučuje. Co se týče léků, lékaři zpravidla doporučují léky proti bolesti, zvláště pak, pokud vás bolest limituje v denních činnostech anebo vám komplikuje spánek. Jedná se například o tyto medikamenty:

  • paracetamol a nesteroidní protizánětlivé léky – například ibuprofen,
  • opioidy – třeba kodein, v závažných případech morfin (pouze na lékařský předpis!),
  • tricyklická antidepresiva (TCA) – patří sem například amitriptylin. Tyto léky byly původně vyvinuty k léčbě deprese, ale bylo zjištěno, že mohou pomoci ulevit od bolesti způsobené útlakem nebo poškozením nervů,
  • antikonvulziva – tedy třeba gabapentin. Medikamenty tohoto typu jsou určeny hlavně k léčbě epilepsie, ale stejně jako TCA, mohou být také užitečné v léčbě nervově podmíněné bolesti.

Okamžitě vám lékař může ulevit také injekcí kortikosteroidů nebo lokálními anestetiky. Pomoci si můžete samozřejmě i sami. Důležité je hlavně zůstat aktivní, cvičit dle doporučení, protahovat se nebo aplikovat teplé a studené obklady.

V některých případech se lékaři uchylují k operativním zákrokům. Existuje celá řada operačních metod, které se za tímto účelem používají. Mezi nejčastější patří:

  • diskektomie – tedy odstranění části vyhřezlé ploténky tlačící na nerv,
  • chirurgické spojení – typicky dislokovaných obratlů, a to za pomoci plastového košíčku a kovových tyček a šroubů,
  • laminektomie – která se používá zejména při zúžení páteřního kanálu, dochází při ní k odstranění části obratle.

Ačkoli v případě naprosté většiny pacientů jsou výsledky operace pozitivní, existují rizika, jako je zánět operačního pole či o poznání nebezpečnější poškození míšních nervů. Proto by měl chirurg s pacientem před operací vždy nejprve probrat všechna rizika.

Cviky na zánět sedacího nervu

Jednou z nejúčinnějších zbraní v boji proti ústřelu je fyzioterapeutické cvičení. Díky němu by měl být pacient schopný sedací nerv mobilizovat a zlepšit ohebnost a pohyblivost dolní části zad. Cvičit by měl nemocný alespoň 1krát denně, přičemž je dobré toto cvičení doplnit například chůzí, plaváním či cyklistikou. Před započetím cvičení je dobré poradit se s lékařem. Cvičte rovněž tak, abyste necítili bolest, v opačném případě okamžitě přestaňte daný cvik provádět.

Protahování kolene k hrudníku
Lehněte si na záda na podložku či koberec. Pod hlavu umístěte malý plochý polštář či knihu. Pokrčte kolena a nohy držte rovně a kyčle odděleně. Horní část těla udržujte uvolněnou a bradu opatrně zastrčte. Ohněte jedno koleno nahoru směrem k hrudníku a uchopte jej oběma rukama. Pomalu zvyšujte toto natažení, dokud je to pohodlné. Vydržte po dobu 20-30 sekund, po tuto dobu kontrolovaně hluboce dýchejte. Opakuje 3krát, nohy vystřídejte.

Protahovací cvik pro mobilizaci sedacího nervu
Lehněte si na záda. Pod hlavu umístěte malý plochý polštář či knihu. Ohněte kolena a držte nohy natažené a kyčle oddělené. Horní část těla udržujte uvolněnou a bradu opatrně zastrčte. Ohněte jedno koleno nahoru směrem k hrudníku a dolní končetinu uchopte oběma rukama pod kolenem. Pomalu natahujte koleno a současně pohybujte nohou směrem k sobě. Vydržte po dobu 20-30 sekund a hluboce dýchejte. Ohněte nohu v koleni a navraťte se do výchozího postavení. Zopakujte 2-3krát se střídáním končetin.

Protažení zad
Lehněte si na břicho a podepřete se na loktech, protáhněte páteř. Držte ramena vzadu. Mějte krk natažený, vyklenujte záda stlačením o ruce. Měli byste cítit jemné napětí v břišních svalech, jak se vyklenete nahoru. Dýchejte a vydržte v této pozici 5-10 sekund. Vraťte se do výchozího postavení. Zopakujte 8-10krát.

Kromě zmíněných cviků je dobré provádět také napínání čtyřhlavého svalu stehenního a podkolenních šlach či posilování hlubokých hýžďových svalů.

Prevence

Ačkoli zánětu sedacího nervu nelze vždy úspěšně předejít, dá se toto riziko alespoň částečně eliminovat dodržováním některých zásad. Ty se týkají především držení těla během stání, sezení, ale i například řízení dopravního prostředku či spánku. Důležitý je vzpřímený postoj, během sezení byste se neměli hrbit a měli byste dbát na dostatečně podložená bedra. Chodidla by měla zůstávat vždy na podlaze. Matrace v posteli by měla být dostatečně pevná, aby udržela váhu vašeho těla a zajistila dostatečnou podporu ramenům a hýždím. Páteř má být během spánku vždy v rovině.

Důležitou roli hraje při prevenci také způsob zvedání těžkých břemen. Ta by v první řadě neměla být nikdy tak těžká, abyste s jejich zvednutím měli výrazný problém. Nikdy břemena nezvedejte pomocí zad! Do akce zapojte také nohy a hýždě. Výchozí pozice by tedy měla být vždy z podřepu. Během zvedání se nevytáčejte, nepředklánějte a držte rovná záda.

Pokud předmět zvedáte nad hlavu, neustále ho sledujte a dívejte se dopředu, nikoli dolů na špičky nohou. Myslete na to, že při přesouvání těžkých předmětů po podlaze je lepší je tlačit než tahat. Dbejte rovněž na rovnoměrné rozložení hmotnosti na obě strany těla. A co je velice důležité, nikdy zbytečně nepřeceňujte své schopnosti. 

Zdroje: cs.medlicker.com, fyzioklinika.cz, rehabilitace.info


Napsat komentář

Your email address will not be published.

top