Míra podvýživy ve světě je alarmující

Diagnóza podvýživy, provincie Maniema, Demokratická republika Kongo

Organizace Člověk v tísni vznikla v roce 1992 z okruhu válečných zpravodajů a novinářů, brzy se však etablovala v profesionální humanitární organizaci, která pomáhá ve 40 zemích světa. Poskytuje okamžitou humanitární pomoc lidem při přírodních katastrofách nebo ve válečných konflitktech. Zároveň realizuje rozvojové programy, které se snaží zlepšit přístup obyvatel k hygieně, zdravotní péči a vzdělání. Podporuje obyvatele, aby dokázali využívat místní zdroje obživy a více se zapojovali do místních samospráv. S expertkou na výživu a veřejné zdraví Camilou Garbuttovou, která vede londýnskou pobočku Člověka v tísni, jsme si povídali o programech proti chudobě, která je jedním z hlavních témat organizace.

Kdy jste se přidala k české organizaci Člověk v tísni a jakým výzvám čelíte při vedení její londýnské kanceláře?

V Člověku v tísni jsem začala pracovat v roce 2014 jako šéfka programů v Etiopii. Předtím jsem pracovala například pro neziskové organizace Lékaři bez hranic a Action Contre la Faim a řídila projekty v Jižním Súdánu a na Haiti. V roce 2016 jsem se přestěhovala zpět do Londýna, kde pracuji jako globální poradkyně pro výživu a veřejné zdraví. Týmy organizace Člověk v tísni se nacházejí po celém světě a já jim pomáhám navrhovat, monitorovat a hodnotit jejich výživové programy. Kancelář v Londýně umožňuje budovat spolupráci s dalšími mezinárodními rozvojovými a humanitárními aktéry, díky čemuž se můžeme navzájem koordinovat a poskytovat si inovativní programy. Pravidelná komunikace se všemi našimi tými je nezbytná také proto, abychom je případně propojili s jinými neziskovými organizacemi nebo univerzitami pracujícími na podobných tématech.

Věnujete se také výzkumu. Jak obtížná je implementace výsledků výzkumu do praxe?

Ano, provádíme takzvaný operační výzkum. To znamená, že v terénu testujeme inovativní přístupy z jiných zemí, které dosud nebyly v naší cílové zemi testovány, abychom viděli, jak ovlivňují a zlepšují výživu nebo veřejné zdraví. To vyžaduje velmi pečlivou koordinaci s ministerstvem zdravotnictví v dané zemi a k tomu obvykle spolupracujeme s místní nebo mezinárodní univerzitou nebo výzkumným ústavem. Pokud rozvíjíme výzkum společně s ministerstvem zdravotnictví a místními univerzitami, vede to k místnímu vlastnictví výsledků výzkumu, což pomáhá při jejich převádění do praxe. Většina našeho výzkumu se zaměřuje na vývoj přístupů, které lze použít k prevenci podvýživy nebo nemocí. Snažíme se například zjistit, jak chránit kojence ve venkovských komunitách v Etiopii před rizikem bakteriální infekce.

Jak obtížné je zapojit dobrovolníky a odborníky? Předpokládám, že osobní kvality jsou někdy důležitější než profesionální zkušenosti?

Mít na místě správné lidi, kteří uskutečňují naše projekty a pracují s místními lidmi a lokálními vládami, je naprosto zásadní. Vedení Člověka v tísni a techničtí poradci tráví spoustu času náborem nových kolegů, aby se ujistili, že přijímají vhodné budoucí zaměstnance. Poté těmto lidem předkládáme různé formy budování kapacit, školení a mentoring, abychom dosáhli rovnováhy mezi osobními kvalitami a odbornými zkušenostmi a znalostmi.

Jedním z hlavních témat Člověka v tísni je podvýživa. V které zemi je dnes situace nejhorší?

Globální index hladu pro rok 2019 (Global Hunger Index, GHI) ukazuje, že hlad a podvýživa jsou vážné ve 43 zemích světa a alarmující v pěti, přičemž situace se od roku 2010 v devíti zemích zhoršila. Dlouhodobý ozbrojený konflikt v Demokratické republice Kongo (DR Kongo) se považuje za jednu z nejvíce zanedbávaných krizí dneška. Od konce druhé světové války si tamní konflikty vyžádaly největší počet obětí. Bezpečnostní situace nutí velké množství lidí k útěku ze svých domovů, musejí zanechat svá pole před sklizněmi bez dozoru, nebo je jim úroda zabavena některou z mnoha ozbrojených skupin působících v této oblasti. Odhaduje se, že přibližně 4,6 milionu dětí v DR Kongo trpí v současné době podvýživou, dva miliony z nich pak trpí její akutní formou.

Jaké jsou největší výzvy poskytování pomoci? Složitý terén? Špatná bezpečnostní situace?

V DR Kongo je přístup k lidem, kteří potřebují pomoc, často velmi náročný. Některé oblasti jsou přístupné pouze na motorce nebo se tam mění bezpečnostní situace. Naši pomoc koordinujeme s dalšími aktéry, jako jsou Lékaři bez hranic nebo Světoví lékaři, sdílíme informace o přístupových trasách a změnách v bezpečnostní situaci. Podstatná je pro nás také důvěra místních komunit, které nám mohou poskytnout důležité informace při plánování naší pomoci.

Jak zvládáte nutriční intervenci u podvyživeného dítěte? Kontrolujete později ohrožené rodiny?

Ať už pracujeme kdekoliv, vždy se snažíme spolupracovat s existujícími místními zdravotnickými systémy a zařízeními. Chceme podporovat místní zdravotnická střediska a zdravotnické pracovníky, aby získali potřebné dovednosti a zdroje, a mohli tak sami na krize reagovat. V zemi má ministerstvo zdravotnictví svůj soubor protokolů a politik pro programy na léčbu akutní podvýživy, které jsou upraveny podle standardů Světové zdravotnické organizace a ověřeny agenturami OSN. Naše intervence v akutní podvýživě se obvykle zaměřují na měření podvýživy, což znamená, že se snažíme najít všechny děti, které potřebují léčbu, a následně zajistit, aby se jim odpovídající léčby dostalo. Někdy to může být velmi náročné, protože pracujeme i ve vzdálených vesnicích bez přístupových cest. Učíme také místní matky, jak zjistit fázi akutní podvýživy pomocí speciálních proužků MUAC. Ty mohou pomoci dříve rozpoznat případy podvýživy, a pozitivně tak ovlivnit výsledky léčby.

Dále se věnujeme léčbě. Což znamená, že zajišťujeme ambulantní léčbu pomocí vysoce výživné arašídové pasty „PlumpyNut“. V případě těžké akutní podvýživy s komplikacemi zajišťujeme hospitalizaci v odpovídajícím zdravotnickém zařízení. Následně spolu s místními dobrovolníky a zdravotníky sledujeme, jak se léčba daří. Pracujeme také s rodinami, kterým pomáháme najít řešení, které by předešlo podvýživě.

Camila Garbuttová

Podvýživa úzce souvisí se zdravím a hygienou. Jaké kroky v těchto tématech podniká Člověk v tísni?

Ano, opatření, která mohou pomoci předcházet nemocem, jako je například zlepšení přístupu k čisté vodě a čisté a hygienické prostředí, s výživou úzce souvisejí. Naše práce v této oblasti je závislá na kontextu. Abychom mohli účinně a efektivně pracovat, musíme si určit formu naší pomoci a priority podle největších rizik infekce u dětí. To s sebou nese mapování různých potenciálních cest přenosu nemocí a také navrhování způsobu intervence, který může tyto cesty eliminovat. Úzce spolupracujeme s místní komunitou, tato týmová práce s místními lidmi a zdravotními centry je nezbytná pro udržitelnost naší pomoci.

Jak funguje spolupráce s dalšími humanitárními organizacemi? Soupeříte spolu?

Než Člověk v tísni začne s humanitární pomocí, tak bereme v potaz to, co dělají ostatní organizace a další aktéři, aby se naše projekty neduplikovaly a nepřekrývaly. Zasahujeme ve chvíli, kdy vidíme mezeru a kdy můžeme nabídnout něco „navíc“. Účastníme se také společných setkání, která jsou v oblasti humanitární pomoci v daných zemích organizované na národní a regionální úrovni. Jsou to místa, kde se scházejí prakticky všechny organizace působící například v sektoru výživy, aby společně koordinovaly svou reakci na vypuknutou krizi. Tyto tzv. „clustery“ jsou obvykle vedeny ministerstvem zdravotnictví nebo agenturami OSN, v případě Konga a oblasti výživy je to UNICEF. V DR Kongo, kde již 10 let realizujeme projekty, je odbornost Člověka v tísni v léčbě podvýživy velmi uznávaná a byla nám udělena role „co-leadera“ v regionálním výživovém klastru.

Pomáhat jednotlivým vesnicím s hygienickými a zdravotními návyky můžete jen s podporou místních organizací a autorit. Jsou ochotni vám pomáhat? Jaká je jejich motivace zlepšit situaci?

Vždy spolupracujeme s místními zdravotními středisky a lokálními strukturami, protože jedině tak můžeme zajistit, že naše intervence odpovídá konkrétním potřebám místních obyvatel a tamních zdravotních středisek. Tato spolupráce má také zásadní vliv na udržitelnost našich aktivit i poté, co ze stabilizovaných oblastí původně zasažených krizí odejdeme. Díky naší společné práci ve veřejném zdraví poté proškolený zdravotní personál nadále pomáhá v boji proti podvýživě v oblasti. Soustředí se také díky novým znalostem více na prevenci podvýživy, čímž zároveň předchází dalším nemocem, které podvýživu často doprovázejí a stav pacientů zhoršují. To je v zájmu nejen Člověka v tísni, ale také lékařů a zdravotníků v místních střediscích.

Pavlína Perlíková,
Zdravotnictví a medicína

 

Míra podvýživy ve světě je alarmující
Ohodnoťte tento článek!